Who are you? I'm your found woman.

Jennifer

Byl poslední srpnový den a Susan seděla v parku kousek od nemocnice a čekala na Annie až ji skončí směna.

Už musela zůstat doma, její doktorka ji z práce víceméně vyhodila, že ji tam nechce vidět, pouze na kontroly.

,,Ahoj, nečekala si dlouho?" Přišla brunetka, která si stoupla vedle lavičky. ,,Ne neboj, před chvíli jsem přišla." Uklidnila ji s trochou námahy se zvedla, přeci jen už byla ve druhé polovině sedmého měsíce a bylo to na ni patrné, sice ne tak moc, což ji udivovalo, ale bylo.

,,Nenudíš se když jsi pořád doma?" Zajímala se Annie, když spolu kráčely po parku.

,,Nudím, hrozně moc, zvlášť teď, když je Charlie zase pryč." Povzdechla si.

,,Kam šel tentokrát?" Zarazilo ji, že tady Susan nechal samotnou, ale dalo se pochopit, neměl na výběr, už se o tom dívky bavily dříve. Susan jí vysvětlila, že mají málo lidí, zvlášť těch co se těch potvor nebáli a byli ochotni kvůli nim na pár dní odejít.

V rezervaci nebyl čas a možnost na strach, ale chápala, že spousta zaměstnanců z nich má dost velký respekt. Její přítel do té skupiny bohužel nepatřil, jeho pud sebezáchovy byl v tomto ohledu hodně malý, takřka nulový.

,,Věřila by si, že vlastně ani nevím?" Pousmála se. ,,Vím jen to, že má být pryč ještě víc než dva týdny."

,,Věřila bych tomu, že to nevíš, ale myslím, že tě to ani nezajímalo." Podotkla Annie, Susan zvedla ruce na náznak, že se vzdává, měla totiž pravdu, stejně by si to místo nezapamatovala. Stále jí ty názvy míst přišly všechny stejné, byla ráda, že ví v jakém městě bydlí.

,,Ale já tady taky nejsem pořád, bývám hodně v Anglii, třeba včera jsem tam byla." Rozpovídala se o Emily a jejím miminku, Jessica se narodila v květnu a byla to až neuvěřitelně hodná holčička, prý málo brečela a se spinkáním neměla problém.

Susan i Charlie šli do nemocnice hned jak jim Thomas dal vědět, že Emily rodí. Byl neuvěřitelně nervózní, až to Susan donutilo přísahat, že jestli Charlie bude jako on, že po něm hodí Avadu, smál se s tím, že to bere na vědomí a nezapomněl podotknout, že toho je opravdu schopná.

První slova Susan když uviděla čerstvé narozenou Jessicu, byla tiché podotknutí, že nechápe, jak někdo může říct, že ty miminka jsou krásné, podle jejího názoru to byla zmačkaná, červená zrůdička, to ovšem ani jeden z těch dvou nemohl slyšet.

Požádali jejího přítele, jestli by se stal kmotrem malé, zarazilo ho to, ale rád to přijal. Thomas Susan dost vyděsil, řekl totiž, že kdyby se Emily náhodou něco stalo, že by byli moc rádi, kdyby se o ni postarali, protože jim věří.

Oběma v ti chvíli bylo jasné, že je něco špatně, to se jim bohužel po několik dnech potvrdilo. Thomas na tom nebyl zdravotně dobře. Ginny se po jejich setkání nespletla, když říkala, že vypadal hrozně.

Všechno to Annie musela povědět, některé části už jí jednou říkala, takže si to musela poslechnout po druhé, ale ona ráda poslouchala, mnohem radši než mluvila, Susan měla dojem, že o Annie skoro nic neví, ale ona o jejím životě všechno.

,,A ví se co je tomu vašemu kamarádovi?" Zeptala se když ji pustila ke slovu.

,,Jo, má rakovinu." Sklopila smutně hlavu. ,,V pokročilém stadiu, naše ani mudlovská léčba nefunguje jak by měla." Susan to nesla hrozně těžce, byl to její přítel, nedovedla si představit, že tady možná brzo nebude, vždyť tady pro ni vždy byl a najednou možná nebude vůbec.