Zakázaná láska

1. Elizabeth

Bylo krásné odpoledne ale namísto poflakování se, jsem měla dost práce na farmě, kde jsem pracovala a snažila se vydělat peníze na své vlastní bydlení, zde, v Království Derfir. 

Byl to vždy můj sen, vlastnit malý pozemek s domečkem, s partnerem bychom tam vychovávali děti. Byla to úžasná představa, ale realita byla jiná. 

Většina mého výdělku jde na zaplacení půjčky, kterou si vzal můj otec, a který už bohužel zemřel. A o partnerovi si můžu nechat jen zdát. Nemám na tyhle věci čas. 

Vlastně nikdy na nic nebyl čas. Od útlého mládí jsem pracovala zde na farmě, protože nikam jinam by naši rodinu nechtěli. Otec se snažil vybudovat svou vlastní farmu, vzal si půjčku z Království, ale náklady byly tak velké, že za pár měsíců musel pozemky prodat a na kontě mu zůstal nemalý dluh, který musím splatit.

„Elizabeth," uslyšela jsem v dáli a otočila se tím směrem.

„Chris s tebou chce mluvit, je to neodkladné," zavolala na mě Lucia, má kolegyně.

„Dobře, budu tam za minutku," odpověděla jsem hlasitě, aby to Lucia uslyšela. Ta jen přikývla a rychlým krokem se vrátila do maštale uklízet k prasatům.

Cítila jsem nervozitu. Nevěděla jsem, co po mě Chris chce. Ale určitě to bude naléhavé, protože se svými poddanými se vídá jen zřídkakdy. 

Chris byl majitel zdejší farmy, bohatý muž vlastnící několik desítek hektarů půdy. Nikdo ho tu neměl moc rád, jednal na férovku a nebral si servítky. Když se mu něco nelíbilo, řekl to na plnou hubu a neměl problém někoho vyhodit jen pro úplnou blbost.

Odebrala jsem ze study vodu a umyla si obličej a ruce, abych nepřišla do kanceláře jako špindíra.

Došla jsem ke dveřím šéfa, zhluboka se nadechla a zaklepala.

„Dále," ozvalo se.

Pomalu jsem otevřela dveře a nakoukla dovnitř.

„Elizabeth, konečně," řekl Chris a usadil se hlouběji do svého křesla u pracovního stolu.

„Chtěl jste mě vidět, tak jsem tady."

„Ano ano, rovnou na věc. To se mi líbí. Posaď se, prosím," poručil a ukázal na starou žili před svým stolem.

Neváhala jsem a usadila se do ne zcela pohodlné židle, která při mém dosedu zavrzala.

„Takže, Elizabeth," odkašlal si, „máš padáka."

Nemohla jsem uvěřit svým uším.

„Pa-padáka?" zopakovala jsem nevěřícně. 

„Ano, je to prosté. Už několik měsíců mi dlužíš za nájem a já nejsem žádný útulek pro psy," zamračil se.

„Ano, snažím se platit otcovy dluhy, a taky –" přerušil mě.

„Mě to ale vůbec nezajímá, já chci svoje prachy, které mi TY dlužíš," řekl rázně.

„Dobře, a nemůžete mi dát více práce, nebo levnější místo, kde budu moct přespat a schovat si své věci?" zeptala jsem se se smutkem v očích.

„To bohužel nemohu, mám už všude plno, ale... O něčem bych možná věděl..." odmlčel se.

Po spánku jsem ucítila, jak mi stéká kapička potu, ruce se mi začaly třást nervozitou a srdce mi bušilo jako splašené. 

„A-ano?"

Chris si mě prohlédl od hlavy až k patě. Vstal ze svého koženého vypolstrovaného křesla, obešel stůl a přišel ke mně. Dotkl se mé brady a otočil ji směrem k němu.

„Jsi chytrá žena," odmlčel se, „a docela krásná, když se umyješ od těch sraček, ve kterých chodíš..."

Otřel mi prstem kapičku potu ze spánku.

„Já... Já nevím, co po mě chcete?!" vyštěkla jsem.

„Nebuď hloupá, moc dobře víš, co chci. Službičku za službičku. Nechám ti ten tvůj kumbálek a ty mi na oplátku budeš dělat kurvu," ta představa se mu zamlouvala, protože se mu lehce zvedly koutky úst.

„Co?!" zakřičela jsem a odhodila jeho ruku držící mou bradu a postavila se vedle něho.

„Já vám žádnou kurvu dělat nebudu!"

„No, jak chceš, budu tedy muset poslat dopis na zámek, že jsi propuštěna, tím pádem nemáš jak platit otcovy dluhy a brzo si tě odvedou... A s tvým vzhledem... To tam nemusí dopadnout dobře... Pro tebe," ještě jedou si mě změřil pohledem.

„Tak ať si mě odvedou. Já nemám co ztratit. Určitě to tam bude lepší než ze sebe udělat děvku."

Chris se nahlas zasmál a pak najednou opět přešel do přísného tónu.

„Dobře, jak chceš... Ještě dneska pošlu dopis na zámek. A protože jsem velkorysý, můžeš zatím spát v chlívě, dokud si tě neodvedou... Což bude brzy, dlužíš Království nemalé peníze."

„Fajn!" odvětila jsem. 

„Fajn," řekl Chris klidným hlasem a ve tváři se mu objevil úšklebek.

Cítila jsem zlost a zároveň strach. Nevěděla jsem, co dál. Dluhy mi šlapou na paty a nemám nic, co bych mohla prodat. A prodat sebe? To určitě... Nejsem žádná děvka.