Let Me Touch You (cz)

8.

Dneska je čtvrtek. Mám většinu hodin s Beth. Ještě jsem holkám neřekla o Ryanovi. Říkám si, že není moc o čem mluvit. Snažím se zapomenout na pátek. Prostě tam nepřijdu. Navíc o víkendu možná přijedou rodiče. Bylo by to jen narychlo tak na jednu noc, aby mě mohli vidět, než zase odjedou. Prostě budu dělat, že jsem na tu párty zapomněla.
Ráno jsem vstala a udělala to, co dělám každé ráno. Začala jsem číst novou knížku. A napadlo mě, že bych si dneska po škole zašla do zahradnictví. Chtělo by to novou kytičku do pokoje.

Hodiny ubíhaly jako voda a nic zajímavého dneska. Nevadí mi to. Vlastně jsem za to docela ráda. Už nám zbývaly jen 2 hodiny a obě dvě jsem měla s Beth a Jessicou.
,,Nazdar kočky."
Pozdravila nás Jess.
,,Nazdárek."
,,Slyšely jste o párty v pátek?"
,,Jo, Liv jdeš?"
,,Ne. O víkendu možná přijedou rodiče."
,,Možná? Nevidim důvod proč nejít."
,,Holky vy běžte, ale já si dávám pauzu."
,,Dobře. Co si vezmem na sebe Beth?"
A bla, bla, bla.
Vypla jsem a koukala do blba. Jsem šťastná, že tam nejdu. Chvíli si holky ještě povídaly, ale pak se rozhodly změnit téma.
,,Tak mě napadá, že když jste tu nové, tak se vám musí někdo ze školy líbit ne?"
S Beth jsme se na sebe podívaly. Ona se hned ujala slova.
,,Je tady dost pěkných lidí, ale z jednoho mi prostě nejdou odtrhnout oči. On je tak roztomilej a zároveň tak vysokej.."
Panebože, musím ji zastavit.
,,Hele nezasni se moc jo? Jak se vlastně jmenuje?"
,,Mike. Z fotbalového týmu."
Jess se musela rychle vymluvit na záchod. Docela ji chápu, ale zůstanu tady s Beth a jejím špatným vkusem na kluky.
,,Odkdy se ti líbí roztomilí kluci?"
,,Oprava. Jenom jeden se mi líbí. On má tak hezký oči, a vidělas ty jeho ďolíčky, když se usměje? Celkově jeho úsměv je prostě dar od Boha."
,,Já si myslím, že ses zamilovala."
,,Jo já taky."
Jess se mnou souhlasila, když přišla ze záchoda.
,,Ale no tak holky... No a co ty Olivie? Je tu někdo tvého srdce šampión?"

Mohla bych jim říct, že se bavím s nejchtěnějším klukem na škole. Teď je pro to vhodná příležitost.
Ale co když si se mnou jenom hraje nebo mě chce prostě jenom ošukat a odkopnout? Dávalo by to smysl.

,,Zatím nikdo."
Obě si mě přeměřily pohledem.
,,Někdo se asi časem najde, ale ne teď. Vždyť se ani s nikým pořádně nebavím." Musela jsem to zakecat, abych nevypadala podezřele. Snad každému se někdo líbí.
,,Tak pojď v pátek s náma. Poznáš hodně lidí."
,,Ne. Jak jsem říkala, kdyby přijeli rodiče, tak jsem mrtvá. Už nikdy by mi nevěřili."
,,Asi máš pravdu. Ale kdyby sis to rozmyslela, tak mi napiš a my tě s Beth připravíme."
Kývla jsem, i když s tím rozhodně nepočítám.
Zazvonilo a já se musela začít soustředit na nesmyslné matematické počty.

Po škole jsem se rozhodla jít pěšky domů. Venku je hezky, proč ne. Cestou jsem přemýšlela nad vším a nad ničím zároveň. Kopala jsem do kamínků až jsem se dostala domů. Hodila jsem tašku do kouta, vzala kabelku a šla do zahradnictví. Dneska si koupím novou kytičku.
Po dlouhém vybírání jsem si nakonec koupila Rýmovník. Šla jsem pomalu domů. Bylo hezky a nebylo kam spěchat. Vzala jsem to delší cestou a přemýšlela nad tím, co si udělám k večeři.
,,Olivie!"
To nebylo na mě. Vždyť mě v tomhle městě nikdo nezná. Vlastně jeden člověk jo. Ne, prosím teď ne.
,,Oliv!"
Jestli se ke mně přiblíží, tak tu kytku pustím. Nebo se mi podlomí kolena a spadnu i s tou kytkou. Nesnáším to, jak na něj moje tělo reaguje.
,,Zastav!"
,,Co je Ryane?"
Otočila jsem se na něj a zastavila.
,,Co tady děláš?"
,,Já jdu ze zahradnictví. Vážně jsi zastavil jenom aby sis se mnou povídal?"
,,No, stejně jsem potřeboval pauzu. Běh je náročný sport."
Aha on si byl zaběhat.
,,A potřebuješ něco? Já jenom, že bych šla domů."
,,Chtěl jsem ti říct, abys byla zítra v sedm nachystaná na párty i s odpovědí na mojí otázku. Vyzvednu tě ."
A běžel dál. Ale já tam zítra přece nejdu. On je jedním z hlavních důvodů. Nemůže mě vyzvednout. Vždyť on neví, kde bydlím. Tak teď budu doufat, že to fakt neví, jinak asi budu muset jít na párty s klukem, ze kterého moje tělo šílí. Budu mu muset odpovědět na otázku, na kterou já sama neznám odpověď.