Who are you? I'm your found woman.

Dcera

Lily a James se snažili se svou dcerou mluvit, ale ona s nimi mluvit nechtěla, takže měla pořád hrozné bolesti hlavy.

Báli se o ní, nebyla v pořádku a Charlie o tom zatím nevěděl, byl jejich jediná naděje pokud to má dopadnout dobře. Strašně si přáli, aby se už vrátil zpět domů.

,,Myslíš, že nás nechá někdy mluvit?" Zeptal se James Lily zatímco pozorovali, Susan jak chodí po bytě. ,,Doufám, že ano a nejlépe tak, aby nás slyšel i Charlie." Byla na svou dceru moc hrdá, zvládla celé těhotenství, měla krásnou holčičku s pár rezavými vlásky a s bledě modrýma očima.

Lily Jamesovi musela vysvětlit proč má Jennifer modré oči, spousta děti je na začátku života má modré, ale on si toho asi u svých tří děti nevšimnul.

Stejně tak mu řekla svou teorii proč se Susan několikrát sama pořezala a nebo proč s pláčem seděla v rohu místnosti daleko od Jennifer.

To bylo to, co tak moc chtěli Charliemu říct, pokud to ona sama neudělá a na to se nemohli spolehnout.

,,Když byla v té nemocnici nebylo to tak zřetelné jako teď když je doma, tam měla pomoc a navíc se to stále připisovalo jejím hormonům, jenže teď." Pokroutila smutně hlavou. ,,Je to celkem běžné, mívá to přibližně každá pátá žena, bojím se, že Susan má poporodní deprese, jsou slabé, ale jsou, proto se tak chová, myslím, že si přijde neschopná, že se nedokáže postarat o své plačící dítě, Jennifer by neublížila, ale sobě ano. Nechci aby to znělo nějak špatně, ale bude potřebovat pomoc."

James se smutně díval na své dítě, přál si pro ni klidný život, jenže vždy když už to vypadalo, že se všechno srovná přišla jí další rána.

,,Třeba se pletu a je to jen blbá shoda náhod." Všimla se Lily jeho rozpoložení, zakroutil hlavou. ,,Bojím se, že máš pravdu, když si tady jednou nebyla, pozoroval jsem jí, zase plakala a říkala, něco ve smyslu, že všem bez ní bude lépe, že to Charlie určitě zvládne i bez toho, aby u toho musela být."

Hrozně se o svou jedinou dceru báli, chtěli ji nějak pomoct, ukázat ji, že na to není sama. Netušili proč to neřekla svým kamarádům nebo Mii, Zoe, Remusovi a Severusovi. Vždyť kromě Stephanie, nikdo z nich nevěděl, že je těhotná, jak dlouho jim vše chce tajit, proč jim to tají. Má to důvod nebo co to má být?

,,Zvládne to, je silná i když to ona sama nevidí." Pokusil se oba dva povzbudit James. ,,Vždyť se ze dna dokázala dostat už několikrát." ,,To je pravda, ale ona to nevidí, ona vidí jen neúspěchy." Povzdechla si Lily.

Charlie přišel domů, po třech týdnech se konečně mohl vrátit, Susan mu chyběla.

V bytě bylo podezřelé ticho na to, že bylo po obědě. ,,Suzzy?" Pomalu procházel byt. ,,Jsi tady?" Došel do ložnice, byla tam, spala na boku zády k němu.

Pohled mu změkl při pohledu na ni, najednou byla klidná. Posadil se na kraj postele a pohladil ji po vlasech.

Neměl šanci vidět svou dceru, byla schovaná pod dekou. Tím jemným gestem jí vzbudil. ,,Promiň, nechtěl jsem tě probudit, klidně spi." Omluvil se hned své snoubence.

,,Charlie." Rozzářila se a opatrně se zvedla, aby ho mohla obejmout. Zarazil se, něco mu tady nehrálo, byla jiná, opatrná a ještě k tomu nepromluvila nahlas.

,,Suzzy co se-?" Položila mu svůj ukazováček na rty, aby nemluvil, zářila štěstím. ,,Prosím zavři oči." Zašeptala, poslechl ji a udělal o co ho požádala.

Vzala jeho ruce a nachystala je do správné polohy, moc jí to nešlo, sama to ještě neuměla, ale pro začátek to stačilo a on si je potom předělá jak uzná za vhodné. Otočila se na posteli a opatrně zvedla jejich dcerku, položila mu ji do nachystaných rukou. ,,Můžeš." Otřela se mu o rty.