Trpělivost růže přináší

28 City

Čím více mrzlo a sněžilo, tím více chladné srdce profesora lektvarů roztávalo a plnilo se teplem, které do něj zasévala naše kudrnatá nebelvírka. Severus se procházel po zasněžených pozemcích Bradavic až došel k zamrzlému jezeru. Byl to krásný pohled. Stejně tak i na kudrnatou nebelvírku smějící se nedaleko od něj. Byla tam se svými přáteli. Severuse si ani nevšimla. A on byl za to rád. Ovšem nebelvírka vycítila jeho pohled. Otočila hlavou a jeho směrem poslala zářivý úsměv. Severus jí pokývl. Přitáhl si teplý kabát blíže k tělu a na patě se otočil směrem k hradu. Rozhodl se, že se vrátí. Musel opravit ještě testy pátých a šestých ročníků.

***

Byl čas večeře. Naše parta hrdinů se vydala  chodbami hradu do Velké síně. Draco s Astorií se od nich odpojili a šli si sednout ke svému stolu a lvi ke svému.

,, Ahoj Blaisi, Pansy, ségra, Theo," pozdravila je Astorie a posadila se k nim. Blonďatý zmijozel se posadil vedle ní. Naproti něj seděl Nott. Vedle Pansy nalevo seděla Daphne. Ta se nimrala vidličkou v jídle. Sem tam kmitla pohledem po Nottovi sedícím naproti němu.

Draco si všiml, že jeho budoucí švagrová jídlu moc nedala. Skenoval ji pohledem a snažil se přijít na to, co ji trápí. Všiml si, že pohledem pořád kmitá po Nottovi a sem tam se zamračí. Pozvedl nad tím obočí a podíval se na svou budoucí ženu, která mu naznačila, že mu o tom řekne později. Jistě že věděla, že její sestru Nott odvedl pryč ze Zmijozelské společenky a potom ji políbil. Ale nechala to být. Bylo jí to jedno, sice s tím nesouhlasila, ale její sestra určitě věděla co dělá. A tak jí věřila. A doufala, že se nespálí. Nechtěla aby jí Nott ublížil stejným způsobem, jako ublížil Grangerové i když to u Daphne úplně nehrozilo. Ona totiž nebyla tou dívkou, po které by Nott určitě toužil, že? Pokývala nad tím hlavou a napila se dýňového džusu.

Ale to pravda nebyla. Nott nemohl na Daphne zapomenout a o to více jej to štvalo. Ta otravná touha ji odvést do opuštěné učebny se nedala srovnat s tím co cítil, když byl s Grangerovou v jedné místnosti. A to jej na jednu stranu děsilo, protože nevěděl co má dělat. Snažil se jí ty dva dny vyhýbat, ale záhy zjistil, že chvíle bez toho aniž by ji viděl jej dělaly mrzutějším a nepříjemným ještě více než už byl. Podíval se na Daphne, která jej už hodnou chvíli pozorovala. Její pohled byl zadumaný a prakticky prázdný, protože v něm nedokázal vidět žádnou emoci, která by mu pomohla pochopit o čem mladá blonďatá zmijozelka přemýšlí. Najednou pozvedla jedno obočí a odvrátila od něj svou tvář. Ještě chvíli se nimrala v jídle, které měla dané na talíři. Zašklebila se. Odsunula od sebe talíř. Zvedla se. Svým přátelům věnovala menší úsměv a odešla z Velké síně s hlavou vztyčenou. Draco, Astorie, Pansy, Blaise a Theo se za ní dívali. Zachmuřil se. Chvíli se ještě věnoval svému jídlu. Potom se od sebe odsunul talíř a se vydal za blonďatou zmijozelkou, protože neměl tu možnost s ní dnes strávit ani jedinou chvíli a už se to nedalo vydržet. Šel rovnou za ní. Když vyšel z velké síně rozhlédl se kolem sebe, ale nikde ji neviděl. Zavrčel. Rozhodl se jí najít. A tak začala hra na kočku a myš.

***

Zatímco Theo hledal Daphne, naše čtveřice nebelvírů seděla u nebelvírského stolu. Ron se cpal kuřecími stehny. Hezky žvýkal a blaženě vzdychal. Zatímco ostatní jedli vcelku civilizovaně. Svůj pohled věnoval kudrnaté nebelvírce, která seděla naproti něj. Vedle ní seděl po pravé straně Neville a z leva vedle ní seděla Ginny, vedle ní seděl Harry. A vedle Rona seděl Seamus, vedle Seamuse seděl Dean. A okolo nich seděli další nebelvírští. No každopádně si Ron měřil kudrnatou nebelvírku zadumaným pohledem. Ano všimnul si toho, že věnovala tmavovlasému profesorovi zářivý úsměv. Chvíli si myslel, že se jen přehlédl a má vidiny, ale když si dnes u večeře všimnul jak sem tam pokukuje po Snapeovi, jen jej to utvrdilo v tom, že se mezi nimi něco děje a že to nejspíše trvá už delší dobu. Nevěděl proč, ale něco jej uvnitř sžíralo už jen když na to pomyslel, že by s ním něco jeho kamarádka měla, ale za zeptání nic nedá že?