Harry nadával sám sobě po celou dobu, kdy se připravoval na cestu. Měl zapsanou vzpomínku ze snu, takže věděl, že v budoucnosti ho bude ztráta Snapea bolet. Věděl, že musí použít některý ze ‚šťastných‘ okamžiků s profesorem lektvarů, aby mohl vyčarovat patrona, ale proč ho ksakru tak potěšilo, že to byl právě Snape, kdo ho dostal z toho domu? Proč se cítil tak šťastně? A proč mu chyběla Snapeova přítomnost? Nechápal to. Netušil, proč ho v budoucnu tolik ranila smrt profesora ani proč byl teď tak zmatený. Vztekle zavrčel a popadl sbalený kufr.
Cesta byla vcelku rychlejší než Harry očekával a než se nadál už stál v domě, který by klidně mohli využívat majitelé lunaparků jako strašidelný dům. Vše působilo ponuře a ani rozsvícený lustr pokrytý pavučinami to nespravil. Odvedli ho do jeho budoucího pokoje, který vypadal stejně příšerně jako zbytek domu.
Nestihl se ani pořádně rozhlédnout a už ho objímala Hermiona a svými rozčepýřenými vlasy mu zabránila výhledu.
„Rone! Už je tady! Harry je tady!“ vykřikla a Harry si byl jist, že právě ohluchl na jedno ucho.
„Jestli ho tím objímáním udusíš, tak tady bude už jen jeho mrtvola, Hermiono,“ pronesl tiše zrzek a dívka Harryho pustila.
Hřejivý pocit, který ho obklopil, když spatřil své přátele, se náhle vytratil, jako by ho někdo uhasil ledovou vodou. Po takové době, kdy je toužil vidět a najedou by byl raději, kdyby ho Ron s Hermionou nechali o samotě.
Rozhostilo se napjaté ticho, během kterého Harry automaticky hladil Hedviku, která k němu okamžitě přiletěla a na nikoho se nedíval.
„Brumbál nám zakázal ti cokoliv sdělit. Donutil nás přísahat, že ti žádné informace nepošleme,“ promluvil konečně Ron a Harry na něj pohlédl.“
„A proč měl Brumbál takový zájem na tom, abych zůstal v nevědomosti?” zeptal se Harry a snažil se zůstat v klidu. „Napadlo vás se ho alespoň zeptat?”
Viděl, jak si ti dva vyměnili pohledy, které jasně říkaly, že se chová právě tak, jak se obávali, že se bude chovat. Jeho náladu to příliš nevylepšilo.
„Řekli jsme Brumbálovi, že ti chceme všechno prozradit,” řekl Ron. „Má teď hrozně moc práce, viděli jsme ho jen dvakrát a neměl moc času, jen na nás vynutil tu přísahu, že ti nenapíšeme nic důležitého, protože sovy by mohl někdo chytit.”
„Mohl mi předat informace, kdyby opravdu chtěl,” konstatoval Harry a začínal ztrácet trpělivost.
„Taky nás to napadlo. Ale on prostě nechtěl, abys cokoli věděl,“ odvětila Hermiona a zkoumavě si brýlatého mladíka prohlížela.
„Možná si myslí, že mi nemůže věřit,” řekl Harry.
„Nebuď blázen,” oponoval Ron.
„Nebo že se o sebe neumím postarat.”
„Jistěže si něco takového nemyslí!” zlobila se Hermiona.
„Fajn, tak proč jsem musel zůstat u Dursleyových, zatímco vy jste byli tady přímo u zdroje?” začínal se rozohňovat Harry. „Na mě zbyli morkomorové a únos nějakého cvoka!“
„Nevíme skoro nic,” přerušil ho Ron, „Máma nás nenechá zúčastnit se schůzí, prý jsme moc malí-“
Než si to Harry uvědomil, začal křičet: „Tak nepustí vás na schůze, no to je hrůza!“ Zase cítil, jak v něm narostl vztek a jeho magie víří a vystřeluje na všechny strany, ale bylo mu to jedno.
„Pořád ještě můžete být tady, ne? Tady a spolu! Já jsem musel zůstat měsíc-“
Přestal mluvit a užasle zíral na dveře, které začaly zářit, jak jimi procházel nádherný dvanácterák. Oba jeho přátelé střídavě pozorovali Harryho a jelena, který se k němu blížil.
„Harry? Kdys vyvolal patrona?“ zeptala se ohromeně Hermiona, ale mladík neodpovídal. Sledoval patrona, který se zastavil před ním.
„Harry Jamesi Pottere,“ promluvil patron a Harrymu se zadrhl dech. Ten hlas! Zněl úplně stejně jako hlas, který ho provázel v těch neuvěřitelných snech!
„Už jsem ti to říkala,“ pokračoval jelen, „musíš kontrolovat svůj vztek i magii. Nenuť mě vyjít ty schody, Harry, protože z tvého vzteku mě třeští hlava a věř mi, že v takovém rozpoložení mě potkat nechceš. Mimochodem, nekřič na ty dva, jako kdyby mohli za Brumbálovy rozkazy. Když už jsem u toho, mě ses na nic ani nezkusil zeptat.“
Harryho kamarádi zmateně sledovali, jak mladík natahuje ruku, aby se dotkl zářícího patrona. „Ten hlas,“ zašeptal sotva slyšitelně, „to ty?“ Jelen pohodil hlavou a zmizel.
Harry ještě chvíli pozoroval prázdné místo a pak se teprve podíval na Hermionu a Rona.
„Měla pravdu, promiňte,“ řekl tiše, ale tak, aby ho slyšeli.
„Čí to byl patron, Harry? A proč měl stejnou podobu jako tvůj patron?“ ptala Hermiona, jakmile se alespoň trochu vzpamatovala.
„Zachránila mě, jmenuje se Herm Astrid Loddová,“ odpověděl Harry, přestože v myšlenkách byl stále u jelena a jeho hlasu.
„To není možné, Harry!“ vyhrkla Hermiona a upoutala tak jeho pozornost.
„Snad ví, jak se jmenuje, Hermiono,“ ozval se zrzek.
„Opravdu se tak jmenuje, co se ti na tom nezdá?“ zeptal se Harry a na okamžik zapomněl na dvanácteráka.
„Četla jsem o ní. Byla považována za vůbec nejlepší bystrozorku v Americe, ale poté, co byl její muž i děti umučeni k smrti se stáhla a nikdo neví, kde se nachází. Dokonce není jisté jestli je ještě naživu. Údajně byla nesmírně mocná, dokázala vycítit černou magii a byla skvělou nitrozpytkou. Proč by byla tady?“ vysvětlila Hermiona.
„Ty si myslíš, že to není ona?“
„Harry, nepřijde mi moc pravděpodobné, že se někdo jako madam Loddová náhle objeví v Británii a jako zázrakem se ukáže zrovna, když je tebe potřeba zachránit. Nepřijde ti to jako moc velká náhoda?“
„Ale ona mi opravdu pomohla!“ vyhrkl Harry. „A Brumbál ji určitě prověřil!“
„Tak jako profesora Moodyho?“
Harry se zarazil. Hermiona mohla mít pravdu, ale jemu se ta představa nelíbila. Pomohla mu a nejednou! Proč by to dělala? Věřil jí.
„Já jí věřím, Hermiono.“
„To mě těší, Harry,“ otevřely se dveře a Herm vstoupila do místnosti.
„Herm!“ vyjekl Harry a žena se pousmála.
„Ráda tě vidím. Předpokládám, že už se cítíš lépe než při našem posledním setkání,“ ušklíbla se obrátila pozornost k Hermioně.
„Jsem ráda, že máte pochyby, slečno Grangerová. Byla byste velmi špatnou přítelkyní, kdybyste nepochybovala. A máte pravdu, moje zjevení v Británii není náhoda. Jako náhodu mohu považovat návštěvu svého přítele, který mi řekl, co se zde děje. Viděla jsem na vlastní oči, kolik škody napáchal Grindelwald ještě dlouho poté, co byl Brumbálem poražen a představa, že Voldemort bude dělat ještě horší věci, mě donutila vyjít ze své ulity. Chci ho porazit a k tomu je potřeba ochránit tady toho blbce, který jednoduše nedokáže udržet vztek na uzdě, že jo,“ stočila pohled zpět na Harryho.
„Brzy začne školní rok a pokud nechceš kvůli svému vzteku přijít o spoustu bodů, radím ti, aby ses ho naučil ovládat. Nejen profesor lektvarů umí strhávat body,“ mrkla na něj a opustila pokoj.
Harry se za ní zmateně díval a teprve po chvíli mu došlo, co vlastně řekla.
„Ona je naše nová profesorka?“
ČTEŠ
Silnější než magie ( SNARRY)
Fanfic„Láska je mocnější než magie," řekl jednou Albus Brumbál a znovu se o svých slovech přesvědčil, ovšem jinak než by si býval přál. Ve chvíli, kdy se v jeho kanceláři objevila nečekaná návštěva si přál, aby se v tomto svém názoru jedinkrát mýlil, prot...
