Susan ani Charlie moc nespali, nejdříve to nešlo a potom se vzbudila Jenny, kolem páté hodiny to vzdali, neměli chuť na nic, ale museli se postarat o Emily.
Oba dva šli do kuchyně a Susan začala chystat nějakou malou snídani, zatím co se Charlie postaral o miminko.
,,Mám zajít pro Jessicu?" Naklonil se do kuchyně Charlie. ,,Asi jo, řekla bych, že se brzy vzbudí, ať se ti dva vyspí." Odpověděla mu Susan, položila snídani na stůl, aby si ostatní vzali a šla nakojit Jenny, která už si usmyslela, že by jíst mohla.
Charlie se během několika vteřin vrátil i s Jessicou, která si ho zvědavě prohlížela.
Postarali se i o druhou holčičku a obě dvě je nechaly ležet na zemi a sedli si k nim. Jessica byla samozřejmě větší, byla starší a uměla se už otočit na bříško, ale Jennifer byla přeci jen malinko neposednější neustále natahovala ručičky a snažila se zvedat hlavičku.
Jessica se zrovna snažila požvýkat plyšového psa, když se otevřely jedny dveře a z nich vyběhla rozcuchaná Stephanie. Susan přestala Jenny lechtat a pokusila se usmát, ale ani to úsměv nepřipomínalo.
,,Lekla jsem se kde je." Vysvětlila a posadila se na sedačku.
,,Nechtěli jsme, aby vás vzbudila, tak jsme ji vzali sem." Ozval se Charlie. ,,Spala jsi?"
,,Hrozně špatně, pořád doufám, že je to jen zlý sen a on odněkud vyjde a řekne, že to byla jen sranda." Prohrábla si vlasy a položila ruce do klína.
,,To je nás víc, věděli jsme to dopředu, ale nešlo se na to připravit." Přidala se zrzka, která si do náruče vzala svou dcerku, nechtěla si ani představovat jaké to musí být pro jeho rodiče, přežít vlastní dítě.
,,Co bude teď?" Zeptala se Stephanie a pozorovala děti, zvlášť to o kterém nevěděla, že se už narodilo.
,,Nevím." Hesla potichu Susan a otočila se na svého přítele. ,,Bavili jsme se o tom, že bychom Emily navrhli, aby šla s námi." Přikývnul. ,,Slíbili jsme mu, že se o ní postaráme." Doplnil Charlie. ,,No jo, ale tak daleko? Myslíte, že by na to přistoupila?" ,,Nevíme, ale chtěli bychom jí pomoct a myslím, že by neměla zůstávat tady." Poukázala na celý byt, kde spolu bydleli. ,,Nechceme ji nutit, jen je to možnost a navíc Sue je doma, takže by nebyla sama." ,,Ale je to její rozhodnutí." Blondýnka přemýšlela, něco na tom bylo. ,,Ale co váš byt, jak to chcete udělat?" ,,Několika kouzly předělat obývák na druhý pokoj." Pokrčila rameny zrzka. Stephanie pochopila, že už se o tom museli bavit předtím, snažili se, aby jí jakkoliv pomohli.
,,Není to řešení navždy." Upozornila je. ,,Víme, ale stejně se budeme stěhovat a aby se rozptýlila může mi pomoct se zabydlením. Pokud nebude chtít jít s námi, ještě je možnost, že bych tady s ní zůstala. Já musím do práce jen výjimečně když je pohotovost."
Pokoušeli se mluvit o všem ostatním jen, aby zapomněli, asi po hodině se objevil Jeremy, vypadal hrozně, v jeho obličeji chyběl obvyklý šibalský úsměv.
Bylo poznat, že ani on nemá náladu mluvit, přesto se pokusil zeptat alespoň na to jak dlouho jsou vzhůru.
Susan a Charlie mu řekli, že jsou tam od pěti, kdy se Jenny vzbudila. Už když včera došli, byla na nich patrná únava, ale to bylo nic oproti dnešku.
Zrzka je donutila alespoň něco málo sníst, nemohli držet hladovku, hlavně těhotná Stephanie by měla jíst.
Jeremy se po nějaké době začal dožadovat vysvětlení co se týče toho druhého dítěte co tam bylo, ukázalo se totiž, že mu to jeho žena neřekla.
ČTEŠ
Who are you? I'm your found woman.
FanficŽivot Susan se během školy dal do pořádku, jenže po škole se jí zase zhroutil jako domeček z karet. Zase nevěděla kam patří a jak se s životem srovnat. Charlie se odstěhoval do Rumunska, Susan zůstala v Anglie a to je velká dálka na to, aby dokázali...