Who are you? I'm your found woman.

Doma

Pohřeb byl naplánován na další týden, hned potom se Susan, Charlie a Jennifer zase vrátili zpět domů a s nimi šly i Emily s Jessicou, sice ji opět museli přesvědčit, že to skutečně je v pořádku a nevadí jim to, ale nakonec šla.

Charlie chodil do práce a Susan se snažila jakkoliv zaměstnat, jen aby na to nemyslela, snažila se zabavit i Emily aby přišla na jiné myšlenky, ale šlo to těžko, moc to bolelo, bylo pochopitelné, že je taková, přišla o někoho koho milovala.

Nevypadala tak, ale byla vděčná, že není doma sama, jen se bála, aby jim nepřekážela nebo nedělala problémy.

,,Em, musím do nemocnice, zvládneš to tady sama s Jessicou?" Vběhla Susan do jejího pokoje. Emily sebou trhla, protože se jí lekla. ,,Samozřejmě že ano, neboj se." Usmála se jemně na zrzku, která už zase vbíhala do jejich ložnice.

Emily šla za ní. ,,Jennifer si vezmu sebou, mám to domluvené na dětském." ,,Můžeš ji nechat tady, zvládnu obě dvě." ,,To je v pohodě nechci tě tím otravovat." ,,Suzzy ty mě? Neblbni, já tady u vás bydlím, to já otravuju vás, zvládnu to." Mírně se usmála.

Viděla že Susan přemýšlí, ještě jednou se ujistila, že to Emily opravdu nevadí, než odsouhlasila, že Jenny nechá doma.

,,Jak si udělala, že vypadáš po dítěti takto?" Poukázala na postavu Susan, která vypadala úplně stejně ,,Asi kompenzace za všechny ostatní problémy co jsem během těhotenství měla." Přetahovala si rolák přes hlavu a snažila se od tam dostat všechny vlasy. ,,Možná vypadám takto, ale zase jsem jedno dítě potratila, měla šílený kombinace jídel, hormony se mnou mlátily a pak jsem se několikrát pokusila zabít." Řekla rychle a hledala kam hodila svetr, Emily šokovaně stála na místě, to jí nikdy neřekla, za celou dobu o těhotenství nepromluvila.

,,Nemluvím o tom, není to zrovna příjemné téma, ale když se Jenninka narodila byla jsem sama a nezvládala jsem to, dostala jsem se do depresí a pak už to jelo." Zamířila za Jenny aby ji mohla dát pusu na rozloučenou, byla smutná z toho, že svou princeznu neuvidí.

,,Fakt to zvládneš?" Znovu se ujišťovala a obouvala si boty, když Emily přikývla, Susan zmizela z bytu a přemístila se.

Emily se vrátila do ložnice Susan a Charlieho, z postýlky vyndala Jennifer a i s ní odešla k sobě.

Jessica byla hodná a spala, zato Jenny se rozhodla, že spát nebude, netušila proč s ní není maminka, věděla, že brunetka její maminka není a nechtěla být v klidu.

Ovšem když nad ní Emily začala mávat chrastítkem, měla její plnou pozornost. ,,Tady někdo nemá rád ticho." Zasmála se. ,,Po kom to asi máš?" Jenny se taky začala smát a strkala si malou pěstičku do pusy.

Susan v nemocnici odchytila Clare, aby věděla co se děje a kam má jít, nemusela hledat dlouho, protože šla rovnou s ní. Neměla čas se ani převléknout takže tam běhala v normálním oblečení, přes které měla nasazený plášť.

Zjistila že špatně namíchaný lektvar způsobil explozi a celá budova vyletěla do vzduchu. Naštěstí zatím nebyli zjištěné žádné ztráty na životech.

,,Ahoj." Pozdravil Charlie Emily když přišel domů. ,,Převzala si roli chůvy?" Přišel k nim, Jennifer zbystřila když poznala jeho hlas a začala sebou házet. ,,A co kdyby si byla chvilku v klidu, co ty na to?" Promluvil k ní a zvednul jí z postele. ,,Ne jistě že ne, ty musíš být jak tvá maminka a nevydržíš být v klidu." ,,Ale to nedokážeš ani ty." Správně mu připomněla Emily. ,,To se neříká, radši jí budu tvrdit, že za to může Susan." Zasmál se. ,,Kde vůbec je?" Rozhlédnul se když mu došlo, že tam je podezřelý klid. ,,Říkala, že musí do nemocnice, chtěla vzít Jenny sebou, ale nakonec mi ji nechala tady." Vysvětlovala a pozorovala svého kamaráda jak se láskyplně věnuje své dceři.