"Lasky kvítku." Zašeptal Kuba. "Ano zlato?" Otevřela jsem oči. "Dnes jedeme s Dominikem do Bratislavy na dredy a pak za tinou. Půjdeš prosím s námi?" Zeptal se. "Moc rada lasko. Pro tebe klidně i na měsíc." Políbila jsem ho.
Pohled Jakuba
Alici jsme hodili domu a vydali se do Pardubic. Po ceste jsme se stavili v krámu kde jsme koupili nějaký alkohol a tak podobně. Doma jsme se oba vystřídali ve sprše a pak sedli do obýváku. Nalil jsem pití mezi tím co Dominik vytáhl misku do který dal brambůrky. "Ty vole cítím se jak nějaká ženská s kamarádkou a teď by se správně mělo jít pomlouvat." Zašklebil se Nik když dosedl vedle mě. "No tak my na místo pomlouvaní půjdeme řešit vztahy. Jo to se taky řeší. Kurva toho dopadne." Začali jsme se smát. "Tak začnu. Mas nějakou pěknou holku na obzoru?" Zeptal jsem se ho a napil se. "Hele jedna by tady byla. Potkal jsem ji jednou v baru. Nebyla jako ostatní. Není ani tak napíchaná ani nic. Byla pekna. Delší blond vlasy. Krásný zelený oči. Začal ji tak obtěžovat nějaký chlap tak jsem ji pomohl pak jsme se asi hodinu procházeli po parku. Bylo pozdě tak jsem s ni šel až k ni. Dala mi svůj Instagram. Bylo to jedn par dnů do zádu když jste vy byli na ty dovolené ale chtěl bych s ni jít někam. Do kina nebo tak. Jak to ty vidíš dal ve vztahu s Alici?" Taky se napil. "Hele první věc. Kurva chlape našel jsi si holku. Určitě ji pozvi někde." Zasmál jsem se. "A ta druhá. Já bych chtěl být s Ali dlouho. Klidně i na veky. Miluji ji. Kurva moc." Usmál jsem se nad představou mě a Alici. Za par let. Jako manžele. "Co by si dělal kdyby ti teď v nejbližší době řekla ze je těhotná nebo tak něco." Vzal si k sobě brambůrky. "Určitě by mě to zaskočilo. To samozřejmě ale kurva Alici bych si hned teď vzal a určitě bych ji neposlal do pici kvůli dítěti. Kvůli mému dítěti. Asi bych se těšil. Dělal bych všechno proto aby byla šťastná a v pořádku. Je to přeci jen moje holka a já ji miluji z celého svého srdce. Nechci ji ztratit. Šel bych přes mrtvoly jen abych ji pomohl. Dominiku myslím ze je ta práva." Nabral jsem si z misky za hrst z brambůrek. "Já věřím ze je ta práva. Taky ji mám rad." Usmál se na mě.
Přešlo par dni kdy jsem se neviděl s Alice ze vůbec. Par krát jsme si volali ale bylo to minimální. Oba máme dost práce. Teď sedím s Dominikem ve studiu a hrajeme hry. Když v tom mi přišla zprava. Jakube musíme si promluvit.... Tohle mi napsal Alice. "Dominiku." Ukázal jsem mu telefon. "Do píči. Dobře klid. Napiš ji a jdi rovnou do Prahy. Vím ze to nevydržíš." Poplacal mě po zádech. "Díky." Obejmul jsem ho a psal Alice. Řekla ze mužů přijít rovno.
Pohled Alice
"Tobě už tři týdny meškají?!" Vykřikla Bára. "Jebe ti koukáš mi do telefonu?" Vykoukal jsem z pokoje. "No tak se nudím a co? Fakt ti už tři týdny meškají?" Koukla na mě. "To fakt? Tři týdny? Ani jsem si to nevšimla." Sedla jsem k ni. "Nebo jsi si je jen zapomněla napsat." Zvedla obočí. "Ne to ne. Fakt jsem je neměla." Zakývala jsem hlavou na nesouhlas. "Počkej a nejsi těhotná?" Zeptala se. "Ne jen to ne." Do oči se mi začali tlačit slzy. "Zavolám moji tetě a zítra za ni půjdeme ano? Hlavně se neboj. Kdyby Jo máš tady mě i kluky. Všichni tě moc miluji a já si myslím ze tě Kuba do pici nepošle." Pohladila mě po rameni. "On nechce děti. Ptala jsem se ho na to. Proste děti nechce." Rozbrečela jsem se. "Nebreč zlato." Obejmula mě.
-
"Musím vám pogratulovat. Jste těhotná. Jste ve třetím týdnu. Plod je správně uchycení takže by to mělo být v pořádku." Usmála se na mě. Snažila jsem se usmát. "Pak se přes baru dohodneme na další prohlídku ano?" Podala mi ubrousek. "Dobře děkuji. Mějte se." Rozloučili jsme se. Dostala jsem se domu kde mě čekala Bára. "Tak co?" Hned ke mě přišla když jsem vesla do bytu. "Jsem těhotná." Zula jsem si boty. "To je skvělý." Začala skákat radosti. "Napíšu Jakubovi." Hned jsem vytáhla telefon a napsala Jakube musíme si promluvit... telefon jsem následně odložila. "Přijde dnes." Řekla jsem bare. "Nechám vás tady nebo půjdete někde gen?" Zeptala se. "Asi někde ven."
"O čem jsi chtěla mluvit zlato?" Chytil mě za ruku když jsme si sedli v kavárně. "Kubo asi-asi by jsme se měli rozejít." Vykoktala jsem. "Proč lasko? Co se stalo? Udělal jsem něco? Podvedla jsi mě? Nebo co." Začal vysilovat. "Nepodvedla jsem tě. Nikdo nikoho nepodvedl. Nic jsi neudělal. Jen. Je to těžký." Sklopila jsem pohled. "Lásko moje. Když se něco stalo tak mi to řekni. Vyřešíme to spolu. Miluji tě. Zvládneme spolu všechno." Chytil moji druhu ruku. "Jakube tohle nevyřešíme. Já-já jsem těhotná." Zašeptala jsem. "Co jsi?" Vykulil oči. "Těhotná." Rozbrečela jsem se. "Lasko to je přeci skvělý. Já budu táta. Proboha miláčku." Utřel si slzu. "Ty-ty mě neposleš do píči?" Zeptala jsem se opatrně. "Jebe ti? Nikdy lásko. I kdyby jsi měla hlavu naopak obracenou neopustil bych tě." Pohladil mě po hřbetu ruky. "Promiň." Taky jsem si utrela tváře. "Lasko tohle mi už nedělej já se fakt bal miluji tebe i naše dítě." Znovu mě chytil za ruce. "Fakt se omlouvám. Já neumím řešit věci. Promiň Kubo miluji tě."
