The only gay class

27.

Pov Vrána:

Večer jsme seděli u stolu a hráli s Petrem, Matym a Rudou Prší. Hráli jsme ale tak, že jsme byli rozděleni na dva týmy a oba v týmu se snažili nahrávat karty, aby ten druhý byl schopen odhodit další bez toho, aniž bychom si ukázali karty. A ten po kom nehrál jeho spoluhráč, nahrával soupeři karty, na které si myslel, že nemá co by zahrál.

Bylo složité pozorovat jaké karty už byly, zapamatovat si je, a ještě si pamatovat kdy hrál co spoluhráč, abych věděl co mu mám nahrát. Zrovna teď jsem hrál s Matym a Petr s Rudou. Samozřejmě jsem začal hrát s Rudou já v rámci naší dohody s Petrem, ale střídali jsme se, takže to stejně bylo jedno.

Teď mi zrovna nahrával Maty a já se snažil abych poslal Rudovi co nejhorší kartu, aby pak Petrovi neposlal nějakou dobrou a on by si pak vzal kartu z balíčku, protože by neměl žádný jiný tah. Ale i tak jsem mu posílal i některé, o kterých jsem věděl, že na ně něco bude mít. Stejně je to jenom hra a Ruda se pak na mě na chvíli usmál.

Matymu ta hra dost šla a já jsem se postupně zbavoval všech karet, stejně jako Ruda. Maty ale dostával od Petra samé nemožné karty a tak se nebyl schopen zbavit více než čtyř, přitom tři zase nabral. A Peťa pro změnu dostával špatné nahrávky od Rudy. Vždycky to okomentoval jen mumláním a pak si vzal kartu.

Po pár dalších kolech už to ale nevydržel. ,,Ale ne! Bylo jasné, že na tuto kartu nic nemám. V minulých dvou kolech jsem si nebral žádnou kartu a bral jsem si na srdcovou osmičku a pikovou desítku. Tak proč mi teď podáváš pikovou osmičku, když je jasné, že ani jedno nemám?"

Začal něco složitě vysvětlovat Petr a snad poprvé od doby co ho znám projevil emoci. Sice vztek ale pořád lepší než robot co přišel zkoumat lidskou rasu. Dál nám něco vysvětloval a dokonce vytáhl papír a začal něco kreslit. ,,Vidíš? Proto jsi blb." (Opravdu mě nenapadla žádná urážka co by Petr řekl kromě tohohle. Můžete si něco domyslet)

V hlavě mě napadlo: Ale peťo. To ses nějak rozjel. Ale viděl jsem, že Rudovi se to opravdu nelíbilo. Ono to sice vypadalo, že to nemyslí vážně, ale uvědomil jsem si jeho schopnost vyjadřovat lidské emoce a došlo mi, že to vážně možná myslel. Aspoň Ruda se tak tvářil a ten měl rozhodně vyšší empatii než já.

,,Hele Petře nech Rudu. Aspoň se ti snažil pomoct. Nedělal to schválně." Začal jsem ho bránit. Ruda ale už moc nedával pozor a jen koukal do karet. Je pravda, že jsem čekal, že nahraje Petrovi víc. Ale Petr mu za to určitě nadávat nebude. ,,Tak mi měl přhrát za celou hru aspoň jednu kartu!" Vztekal se Petr.

Chtěl jsem mu na to něco říct, ale to už se zvedl Ruda a řekl, že jde do pokoje vedle spát. Smutně jsem se za ním koukal. Věděl jsem, že tohle není jen o té hře. Souviselo to s Rudovou obavou, že ho jeho nejstarší kamarád má opravdu jen jako algoritmus, co mu pomůže když potřebuje.

Naštvaně jsem se na něj podíval. ,,Měl by ses mu omluvit." Ale Petr se na mě jen zmateně podíval. ,,Omluvit? To on mi kazil hru. A možná i schválně! Jestli se má někdo omluvit, tak on." Prohlásil a taky se odebral do postele. Maty se na mě jen omluvně podíval a taky šel spát. Za Rudou jsem tedy šel jenom já.

Pro jistotu jsem zaťukal a pak pomalu otevřel dveře. ,,Jsi v pohodě Zudí?" (To jsem si nevymyslela občas mu tak opravdu řekne. Btw zuda jako ruda a místo r první písmeno jeho příjmení). Ruda kývl. ,,Jo, díky." Dodal když si vzpomněl ma můj rozhovor s Petrem. ,,On to tak nemyslel. Jenom je soutěživej. A jsem si jistej, že aspoň jednu kartu si mu nahrál." Zkoušel jsem ho rozveselit.

,,Ne nenahrál." Už jsem se chystal mu to rozmluvit ale pak pokračoval. ,,Minulé kolo když jsme hráli v týmu já s Petrem pořád mumlal o tom, jak by to sám udělal líp a že jsem mu k ničemu. Myslel, že to neslyším, ale já to slyšel. Takže tohle kolo jsem mu žádnou kartu nenahrál schválně." Snažil se trochu pousmát ale pořád to nebylo ono.