Who are you? I'm your found woman.

Vyhození

Susan chodila po domě a snažila se poslouchat rady svých rodičů, ale nevěděla jak se rozhodnout. Na jednu stranu, by je chtěla vidět, ale nemohla odejít do Anglie a nechat tady Jennifer a Charlieho, zbláznila by se bez jich, nehledě na to, že Jenny bude mít za pár dní teprve dva roky.

,,Rozhodnutí je na tobě myško.",,Ale chcete abych tam šla." ,,Ne tak úplně." Snažila se Lily vyvést svou dceru z omylu. ,,Sice bychom byli radši, kdyby si je měla pod dozorem, ale chápeme, že chceš zůstat tady, v žádném případě tě do ničeho nenutíme, je to tvoje volba." ,,Nemůžu to přijmout ani kdybych chtěla, Jenninku bych s sebou mít nemohla a chyběla by mi a hlavně ona potřebuje aby s ní někdo byl a Charlie s ní nemůže zůstat doma." Povzdechla si a otevřela dveře na zahradu, aby Calrry mohla dovnitř. ,,Severus jim bude dělat ze života peklo, ale ochrání je." ,,Věříš tomu?" Ozval se James. ,,Přestaň, hned, to je tvoje věc, že ho nemáš rád, ale buď tak laskav a neříkej to přede mnou, díky moc." Okřikla ho hned Susan, štvalo jí to, že o něm pořád tak mluví, věděl, že ho Susan má ráda, že se o ni postaral a přesto to pořád dělá, chtěl se začít obhajovat, ale zvládla ho přestat poslouchat, místo toho se vydala zkontrolovat Jenny, která by už stejně měla vstávat, protože jí chtěla vidět doktorka.

Zůstala stát ve dveřích a dívala se jak se její dcerka snaží vylézt z dětské postýlky. Nechala ji, nemělo cenu ji zase okřiknout, jednou ať si to zkusí a až spadne pochopí, že to nemá dělat.

Tak se i stalo, Jenny skutečně spadla na zem, v tichosti seděla na zemi než se otočila a uviděla Susan v tu ránu začala brečet, sice to Susan trhalo srdce, ale nechala ji plakat, když Jennifer zjistila, že si tím pozornost nezíská nechala toho, zvedla se pomocí ručiček ze země a šla za maminkou.

Susan jí otřela zbytky slziček z tváře a odnesla ji do kuchyně, aby se najedla. Dostala míchané vajíčka, ale to odmítala jíst, jen odvracela hlavu a opakovala ne.

,,Řekla bych, že to do ní nedostaneš." Ozvala se pobavená Lily, Jenny se začala otáčet za hlasem, ale netušila odkud to jde. ,,Stejná jako Charlie do toho bych toto jídlo taky nedostala, když řeknu, že udělám vajíčka na večeři, tak jde radši něco uvařit jen aby se tomu vyhnul." Protočila oči a zkusila dát tomu paličatému dítěti jogurt, sice to bylo všude, protože jedla sama, ale aspoň to jedla.

Nechala Jenny hrát si s kostičkami a snažila se rychle dodělat oběd, Charlie měl končit, když ony budou na kontrole, tam aby měl něco na jídlo.

Jenny se snažila poskládat věž z kostiček, ale vždy jí to spadlo, takže jí to přestalo bavit a rozběhla se vedle do obýváku kde našla Calrry, která byla stočená na sedačce.

Kočce tím skončil klid, protože jí holčička začala tahat za ocásek a dělat různé věci co se jí nelíbili. Chvilku na ni syčela, ale když ji to nepomohlo, ohnala se po ní.

Jennifer polekaně uskočila zpátky a s brekem utekla zpět do kuchyně za maminkou. ,,Co se děje?" Zeptala se jí, ale viděla čtyři šrámy na její ruce. ,,Callly mě sklábla." ,,A co si jí dělala?" Zajímala se a jednoduchým kouzlem jí ošetřila ruku. ,,Kop, kop do hlavičky." ,,To se nedělá." Napomenula ji pobaveně, tušila, že to bylo něco takového, protože Calrry snesla hodně a Jenny nikdy její výhružné syčení nebrala vážně.

,,Pojď jdeme se převléknout." Pobídla ji, stejně už to měla dovařené. Holčička se rozběhla ke schodům, které šla, velmi opatrně, sama, Susan stejně šla za ní, aby ji jistila.

Doktorka byla spokojená, Jennifer byla šikovná a neměla žádný zdravotní problém. Jen byla těžko uhlídatelná, na chvilku se Susan otočila a ona byla na druhé straně ordinace a snažila se vyšplhat na židli.