Who are you? I'm your found woman.

Emily

Susan vyšla zase na Rumunském ministerstvu, Jessica stále usedavě plakala. Byla jí to hrozně líto, nevěděla co má dělat, neplatilo na ni to co na Jennifer.

Pomalu s ní šla přes budovu, lidé se po nich otáčeli, proto nakonec zrychlila, aby tam nemusela být dlouho. Hned jak se dostaly ven je zrzka přemístila. Musela Jessy pustit na zem, protože se jí to nelíbilo a začala zvracet, konejšivě ji hladila po zádech, aby se uklidnila a podala ji pití co jim Emily dala na cestu, to pití ji trochu uklidnilo.

Susan si přičichla, aby zjistila co to je, byl to studený bylinkový čaj. ,,Takže toto máš ráda jo? Tak ti potom nějaký uděláme, co ty na to?" Jessy opatrně přikývla, Susan ji otřela tvářičky na kterých měla slzy.

Zase ji zvedla ze země a vydala se s ní k domu, kde měla svou holčičku. Jessica se jí křečovitě držela kolem krku, jako by se bála, že i ona ji někomu dá.

,,Ahoj." Pozdravila znovu Lucy, která jí otevřela. ,,Jak moc divoká byla?" ,,Dost, ještě si nesedla." Usmála se a prohlížela si malou brunetku, která schovávala obličej Susan ve vlasech. ,,Promiň." Omluvila se za Jenny, Lucy mávla rukou se slovy, že když zvládne draky, zvládne jedno dítě a hlavně by se jí Charlie smál, kdyby ne. S tím druhá žena nemohla nesouhlasit.

,,Mamiiii." Přilítlo k nim torpédo, co se Susan omotalo kolem nohy. ,,Ahoj beruško." Usmála se na ni, Jessy při tom opatrně zvedla hlavu a zadívala se na Jenny, malinko pookřála, holčičky se znaly. ,,Chceš jít na zem?" Zkusila to Susan, nepatrně přikývla.

Lucy to se zájmem sledovala, bylo vidět, že Sue ta ruka už dost bolí. ,,Opravdu ti moc děkuju." Ještě jednou poděkovala. ,,V pohodě, chceš kafe?" ,,Nechci tě otravovat." ,,Tak moje otázka nezněla, chci odpověď ano, ne, kdyby mi to vadilo tak bych se neptala, nejsem typ člověka co nabízí, kdyby se mu nechtělo." Založila si ruce na hrudi. ,,Chčeš, plotože já tady mám hlu."  Ozvala se Jennifer která to poslouchala, ale teď se rozběhla zpět do bytu. ,,Tak pojď." Pobídla ji Lucy.

Susan svolila a vešla do bytu, chtěla pomoct Jessy sundat bundičku, ale zvládla to sama, obezřetně se rozhlížela a držela se jí.

Byla jako její mamka, ta taky byla dost stydlivá, nebylo divu, že se pořád schovávala, aby ji Lucy, kterou neznala, neviděla. Jennifer kolem nich pořád běhala, zrzka ve věcech od Emily našla obrazovou knížku, Jessica ožila když si toho všimla, vzala si ji a nechala se posadit vedle nich.

,,Pěkný rozdíl." Konstatovala Lucy, když to viděla a položila před ně dva hrnečky.

,,Její táta, byl pořád zalezlý v knížkách a mamka tichá a klidná." Začala, zamrzel ji minulý čas. ,,To je ona jak u vás bydlely?" ,,Ano, její táta umřel, když jí bylo pět měsíců, oba dva s námi chodili do školy a dost nás s Charliem klidnili abychom něco neudělali a taky nás nutili dělat věci do školy." ,,A pak po kom Jennifer je." Zasmála se Lucy, znala povahu svého kamaráda a pokud byla jeho žena podobná, nechtěla vědět co později bude z Jennifer, už teď uměla být na zabití. 

,,Chtěla bych jednu odpověď." Významně se na Susan podívala. ,,Co proti mě máš?" Susan si povzdechla. ,,Teď už nic, ale dřív jsi mi vadila, malém jsme se kvůli tomu s Charliem i rozešli." Lucy překvapeně zamrkala. ,,Ještě jsem se úplně nevzpamatovala z potratu, už jsem byla těhotná s Jenny, to jsem ale v té době ještě nevěděla, takže mé racionální myšlení nahradily hormony a Charlie mi každou  chvilku řekl, že jde s tebou a ještě někým ven, byla jsem ztracená, tady jsem byla kvůli němu a měla jsem dojem, že mě podvádí." Přiznala. ,,To je pitomec." Kroutila hlavou Lucy která to z něj za celou tu dobu nedostala. ,,Myslím, že se nemusíš bát, že by tě někdy podvedl, ta změna když si se sem přestěhovala na něm byla hrozně vidět, ožil a teď je takový pořád." Susan se začervenala a usmála se. ,,A druhá věc je, že by ho za to Annie zabila." Dodala Lucy se smíchem.