K radě
Vážená rado, vážené oči, vážených 60 párů do duše hledících, bodrých očí,
byl jsem poctěn stát se na dobré dvě hodiny Vaším klaunem a hračičkou dítěte s rozmarnými vnadami, které hračku nakonec zahodí do kouta pokoje a na věčnost na ni zapomene. Je mi stejně tak i teď ctí Vás znovu oslovit a dokončit tak svůj chatrný epilog.
Cestou k Vám, rado, jsem nebyl ani celý bez sebe ani nijak pohroužen do sebe kvůli situacím nervovým, spíše jsem se těšil. Na recepci mě dokonce pozdravil a přivítal dost milý muž a vcházejíc do sálu jsem jaksi cítil v kostech, že to dopadne dobře. Cítil jsem se takříkajíc doma, TO něco domovem vonělo a dralo se to přes ta zavřená okna, ta veliká, zavřená okna. Obličeje byly známé, poznával jsem je ze snů, jeden dokonce vypadal jako moje milá, kterou jsem už tak dlouho neviděl...I teď mě bolí skutečnost myslit na ní, zvlášť když by měla být přítomna tam a semnou. Prostory připomínaly známý obecní dům, na který si vzpomínám pro jeho šedou, přívětivou fasádu. Světla nám dávala v sále dobré ráno.
V tu chvíli to začalo, já seděl u lavice a muž, ve věku asi čtyřiceti let, začal rozdávat testové úlohy a papíry, a já se cítil sebevědomý, žertoval jsem na účet druhých a přál si štěstí, možná právě abych zahnal všudypřítomné můry, které číhaly za každým neosvětleným rohem, v očích dalších přísedících a očividně i v mé duši, která je teď jimi rozedírána, snažíc dostat se z jejich spárů a vypravit je z mého těla.
Dopsal jsem, úloha by vskutku jednoduchá a bylo tak jasné, tak nepřehlédnutelné a očividné, že soutěžící, mí bezejmenní rivalové se s úkolem porvali znamenitě, ale já se jen smál a v hlavě mi hrála melodie říkající:"Zkurvenci, to já, já jsem předurčen vás vyhnat, vyhnat vás z mého pole zájmů příslušných pouze jedinému člověku, mi, to MI!"
Jenže Vy, rado, jste se rozhodli vzít papíry a u toho jste se smáli, smáli jste se mi do obličeje, smáli jste se tak, jako se směje válečník nad zkrvaveným gladiátorem skrčeným v rohu kolosea. Podle a nadřazeně!
Dnes jsem dostal obsílku s výsledky, rado, v dopise byla vypsána jména a vedle nich dosažené body, rado, a já, já se hledal a teprve až když jsem došel ke konci, rado, jsem se našel, rado, tam, tam dole u krys a nuzáků, tam, kde jsem se potácel zcela sám, takže jsem se stal a stále jsem obojím, nuzáky i krysami. Vy, rado, jste mi dokázali, že to jde, že je ta možnost, že mě dokážete zlomit, a také jste to udělali, udělali jste to bez okolků a s chladnou hlavou. Zkazili jste mladému studentu to, co miloval, teď, rado, nevím, co si mám o svém dosavadním počínání myslet, po doručení dopisu jsem ulehl do mrákot do postele a vzmohl se jen na napsání tohoto dopisu.
Vědom si všech svých chyb a s očekáváním brzkého odepsání,
Jan Martínek
