Who are you? I'm your found woman.

Začátek

,,Maminko, půjdeš s náma?"  Klekly si před Susan Jenny i Jessy, už jim řekla, že bude učit ve škole a ony se bály.

,,Nebojte půjdu s vámi, přeci nemůžete jít samy, ale odpoledne vás vyzvedne tatínek." Každá dostala pusu na čelo. ,,Ale teď se utíkejte převléknout, v pyžámku jít nemůžete." Obě dvě slezly z postele a běžely do pokoje ve kterém už je naučily spát.

Šlo to lépe když byly dvě, i Jessy už si celkem zvykla na nový domov, přesto se jí stýskalo.

Dvě holčičky stály přede dveřmi, Jennifer poskakovala nadšením a Jessica nervózně postávala vedle ní.

Susan scházela schody a v ruce nesla dva baťůžky, jeden růžový a jeden modrý. Jessica si růžový baťůžek bez debaty dala na záda, ale Jennifer nechtěla, neuměla s baťůžkem chodit, Sue si byla vědoma, že ji to nikdy neučili, neměli důvod a teď na to doplácela.

Povedlo se jí přesvědčit to paličaté dítě aby si to nasadilo na zadá. Celou cestu sebou mlela jak se snažila zvyknout si na to a loudala se několik kroků za Susan s Jessicou.

Došly do školky, obě dvě zvádly slušně pozdravit a učitelka jim ukázala kde budou mít skříňky na oblečení.

Na každé skříňce byl obrázek, aby si děti zapamatovali, která je jejich. Jennifer byla nadšená, výchova jejího táty se nezapřela, Jessica totiž dostala skříňku s obrázkem draka, ale Jenny ji přesvědčila, že ji chce ona, Jessy si tedy vzala tu její s kytičku.

Susan musela ještě mluvit s učitelkou, takže nechala holky aby se převlékly samy, ale stejně je pozorovala.

Musela jí totiž vysvětlit jak to je s Jessicou. ,,Bydlí tady od dubna, ale to mluvení je pro ni dost těžké. Obě dvě umí anglicky, takže by ji to Jenny kdyžtak přeložila, ale Jessy je chytrá myslím, že to zvládne." Učitelka přikyvovala. ,,A ještě bych vás potřebovala požádat, aby jste je zatím moc nerozdělovaly její táta umřel když jí bylo pár měsíců a maminka v tom dubnu, nejsem si jistá jak by zvládla být sama, alespoň teď ne, hodně se navázala na Jenny."

Během toho co jí všechno vysvětlovala se obě dvě zvládly převléknout. ,,Zlatíčko ty botičky máš obráceně." Usmála se Susan na Jessicu, Jennifer se dívala jak si ty boty dává a pokusila se obout stejně.

Spustilo se pár slziček když odcházela. ,,Odpoledne je vyzvedne můj manžel." Řekla ještě učitelce a s posledním zamáváním odešla ven. Byli jí to líto, když viděla slzy, ale musela to udělat.

Do školy měla přijít až v podvečer, takže šla ještě do práce. Ředitelka zase neměla moc radost, přesto Susan vyhověla a dva dny v týdnu bude mít volno, ale už se to neobešlo bez toho, aby neřekla jaké bylo její předchozí příjmení a pravý důvod toho proč ji ve škole Brumbál chce, ředitelku opět dokázala zaskočit, měla pro Susan, ji z nějakého neznámého důvodu, slabost.

Po zkrácené směně, která ji hrozně rychle utekla, šla domů, musela si sbalit nějaké věci. Bylo jisté, že se dnes nedostane zpátky, možná ani zítra a nemohla jít jen tak.

,,Ahoj." Ozvalo se za ní když dávala věci do kabelky, prudce se otočila. ,,Co tady děláš?" ,,Myslím, že bydlím." Usmál se na ni, zakroutila hlavou a otočila se zpět k posteli. ,,Neodpověděl si mi." Připomněla mu, cítila na sobě jeho pohled. ,,Viděla si kolik je hodin?" Zeptal se on jí a přešel k ní, podívala se na hodiny a pochopila.