Její slzy nebraly konce.
Netušila že její smutek bude tak velký.
Všechno se na ni valilo a ona nevěděla co dělat. Zabít se? Zkusit přežít? Ignorovat všechno a všechny?
,,Potřebuji někoho kdo pro mě výjde vstříc svému strachu, někoho kdo mě bude milovat tak jako by byl mučen jen proto, aby mohl dýchat pro mě! Někoho kdo mě bude nekonečně milovat a já jeho!" Chtěla křičet tato slova z plných plic.
V sedě na své posteli s mokrou tváří od jejího smutku si uvědomila jedno:
Nikdo takový neexistuje.
Její slzy se zvětšily a jejich proud zrychlil. Zůstane navždy sama. Nemilována. Neoceněna. Nepochválena.
Vzpomínala jen na ty nejhorší vzpomínky jejího života. Nikdy ji nechválili tak, aby dělala všechno pro to, aby byla ona šťastná. Nikdy ji nechválili tak, aby všechno dělala pro sebe. Nikdy ji nechválili tak, aby se postavila proti zlému čelem. Nikdy ji nechválili tak, aby mohla být na své úspěchy i neúspěchy pyšná.
Všechno co kdy udělala a naučila se udělala pro své rodiče. Nejvíc smutné na tom bylo, že tato slova řekla nahlas až po 15 letech ne babičce, ne rodičům... Ale někomu kdo byl nový v jejím životě - učiteli.
Ležela na posteli. Oči upírala do stropu kde se pošťuchovaly mouchy ve světě hmyzu. Po jejím líčku stekla jedna z posledních slz jejího smutku. Měla v hlavě tolik myšlenek, že i smutek přestal, aby se necítila zbaběle, že všechno co v sobě nosí vyšlo na povrch prostřednictvím slz.
Ležela na posteli a chtělo se jí umřít. Věděla jedno. Zůstat přece jen musí. Musí jednou říct tomu kdo se na ni bezhlavě dívá zamilovaným pohledem, že ona jej též miluje.
Na posteli ležela dívka a s neklidnou hlavou oddychovala jako malé dítko, které je nanejvýš šťastné.
ČTEŠ
Ona je snílek a on je její sen ✔️
القصة القصيرةShe's a dreamer, he's her dream// Každý v tom může vidět něco jiného, ale já v tom vidím pohled dávných vzpomínek na všechny ON. Třeba v tom vidíš i ty nějakou vzpomínku nebo HO. //Všechno to není podle mých vzpomínek a zážitků! Spoustu je toho vy...
