Ztracená generace

Kniha první: Albus a Angel

Sobota 11. února

Albus dal šanci myšlence na otestování, zdali by se Scorpius choval žárlivě, kdyby měl něco s nějakou dívkou. Rozhodně nechtěl využívat žádnou studentku jenom, aby si to ověřil. Stuart se nabídl sám. Domluvili si přeci, že dokud si nevyřeší své věci, můžou si užít, a Albus byl docela zvědavý. Líbil se mu sex se Stuartem, líbilo se mu cítit, co v něm vzbuzuje. Zajímalo ho, jaký bude sex, když bude Stuart vlastně holka.

Albus mu stále posílal lektvary společně s různými krátkými vzkazy a seznamem přísad, které potřebuje doplnit. Albus vůbec od té doby, co si začal psát s Frankem, potřeboval spoustu přísad. Stuart vždy odpověděl, že se nemůže dočkat, až si přečte, co nového vymyslel. Znělo to skoro, jako by jej to vážně zajímalo.

Stuart od něj v poslední době v dopisech vyzvídal, jaký typ holek se mu líbil. Albus nevěděl. Pouze jednoznačně odpověděl, že nic jako Agnes, a vzhledem k tomu, že má spoustu zrzavých příbuzných, nechce si připadat, že šuká někoho z nich.

Všichni čtyři seděli U Vykřičené Bánší. Albus popíjel ležák a ledabyle se zapojoval s ostatnímu do rozhovoru. Agnes se Scorpiusem řešili nadcházející Valentýnský ples, kterého se měli v plánu zúčastnit. Albus plánoval jít s Nathanem na party v Komnatě nejvyšší potřeby, organizovanou Nathanovými staršími kamarády z Mrzimoru jakožto undergroundovou verzi oficiálního plesu. Nebylo třeba řešit mnoho podrobností, prostě se oblečou a vyrazí kalit. S nikým se nekalilo tak dobře jako s Nathanem.

Scorpius se jej předtím starostlivě zeptal, jestli se má znova vidět se Stuartem. Působil, že si o něj dělal obavy. Chtěl vědět, zdali vůbec plánuje čas v Prasinkách strávit s nimi nebo se zase vypaří, což přišlo Albusovi zrovna od Scorpiuse docela nefér. Scorpius měl ve škole svou sbírku chlapců, se kterými se nezávazně scházel. Jenomže o Albuse na škole nikdo takový zájem neprojevoval. Rozhodně ne zájem tím způsobem jako Stuart. Nebyl to především ani tak ten sex, na co se těšil. Bylo to spíše to, že ho ten druhý bral tak, jak byl, a dával mu najevo, že se mu líbí.

V jejich čtyřčlenné skupince nemohl být Albus tak uvolněný, protože se snažil ovládat, aby Scorpius neodhalil jeho pravé pocity. Vždy, když něco řekl, Agnes pronesla jeho směrem nějakou sarkastickou poznámku, čímž mu připomněla, že je naprostý idiot. Jenom Nathan byl ve škole v pohodě. On byl ten chlapec vždy v pohodě, dokud si Albus nevzpomněl, jak jednoduše by ho dokázal zabít. Ale to se stalo dávno.

Bylo 12:46. Domluvili se, že to bude naprosto náhodné setkání, nemohli se tedy domluvit na celou hodinu. Pouze na sebe měli tak čistě náhodou narazit.

Mladá dívka, nemnoho starší než oni sami, právě vstoupila dovnitř, sundávajíc si plášť se rozhlédla po klubu. Když zachytila jeho pohled, v modrých očích jí zajiskřilo tím známým způsobem, jaký Albus znal u Stuarta, a drobné rty se jí rozšířily do spokojeného úsměvu. Na sobě měla jednoduché šaty upnuté na těch správných místech. Vypadala jako princezna, která někam zabloudila. Ležérně se postavila k baru. Měla plavé vlnité vlasy sahající po ramena, ve vlasech byla čelenka s červenými růžemi a fialkami.

Červené růže a fialky. Albusovi takřka zaskočilo, aby se nerozesmál. Vzpomněl si na Stuartův vánoční vzkaz o růžích a fialkách. Když psal Stuartovi s dotazem, jak ho/ji má vlastně poznat, přišlo mu v odpověď, že určitě pozná.

Agnes po dívce střelila pohledem. Rty se jí roztáhly do širokého úsměvu, jak se jí stávalo, když jí zrak padl na novou oběť.

Albus pobaveně sledoval, kterak Agnes míří k nově příchozí dívce. Jak se bude Agnes tvářit, až zjistí, že vyjela po Stuartovi? Načež se najednou vyděsil. Co když jej Stuart vymění za Agnes?