můj sladký Daddy

1.

Elizabeth:
Sedím na posteli, jsem začtená do knihy když v tom se najednou rozrazí dveře a v nich stojí můj otec s flaškou rumu zatím ještě plnou a neotevřenou.
"Zítra jdeš se mnou do klubu!" řekl můj otec naštvaně a zabouchl za sebou dveře.
Nechápala jsem to ale i přes to mi moje srdce říkalo že mě tam nečeká nic dobrého. A tak jsem své slzy nechala volné téct.
Abych vám to vysvětlila... když mi bylo  10 umřela mi máma při auto nehodě když jeli s tátou z nějakého večírku.
Táta řídil ožralí a on naboural do auta z protisměru.
Táta po mámině smrti začal chodit do bordelu, chlastat a na mě se úplně vykašlal. Kamarády kvůli tátovi skoro nemám jelikož mě furt vodí do školy nějaký bodyguard a jsem obsakována všemi okolo. Nikdy jsem si nehrála že jsem něco víc zrovna v tuhle chvíli bych chtěla být jako ostatní v posteli a v klidu s jistotou že mě tu někdo nezmláti, usinat.

Probudili mě vrzajicí dveře od mého pokoje.
"Lizh?" ozval se chraplavy hlas Johnyho(můj osobní bodyguard)
Johny je snad můj nejlepší přítel v tomhle domě. Ostatní jsou protivní a nebo se bojí promluvit.
"Hm?" zamručela jsem únavou a převalila se na druhý bok.
"Vstavej, tvůj otec s tebou chce mluvit a je snídaně" oznámil mi a já se jen nespokojeně protáhla.
"Elizabetho Andersonová, jestli sem okamžitě nenaklusáš tak tě zabiju" zařval na mě můj otec a já strachem vyletěla.
Rychle jsem na sebe hodila župan a své blonďaté vlasy stáhla do culíku.
Seběhla jsem z mramotovych schodu do kuchyně a rychle se usadila ke stolu.
Johny jen pomalu scházel ze schodů a zamračeně se díval na otce který v držel panáka rumu...klasika.
"No konečně...má drahá Lizh, včera večer jsem ti řekl že jdeš dnes semnou do klubu že?" zeptal se mě a čekal na jasnou a hlasitou odpověď
"Ano otče" špitla jsem
"Výborně a já se po dlouhém přemýšlení rozhodl že ti řeknu proč tam se mnou dnes půjdeš!"
"Dobře otče"
"Rozhodl jsem se že už je čas aby jsi se provdala takže dnes se mnou půjdeš do klubu a tam tě prodám za pěknou sumu.
Kdo nabídne největší sumu tak za toho tě provdam a dovedu mu tě osobně" jakmile tyto slova otec vyslovil vše kolem mě se zastavilo.
Měla jsem pocit ze i srdce se mi zastavilo.
"A to jako proč?? Otče je mi 16 a ty jsi se jen tak rozhodl že potřebuješ na účet další peníze na štětky" rozhořčeně jsem řekla a pak jsem si uvědomila že jsem měla radši držet pusu.
Otec vstal a bez jediného náznaku emoce ve tváři a bez jakéhokoliv slova mi jedna přistála přesně na tvář. Srazil mě na zem kde mě otec výtahl na nohy, dovedl mě k jeho židli kde si mě ohnul přes koleno.
Výtahl mi župan a stáhl mi růžová tanga a naplácal mi na holou přesně 35 ran.
Jakmile přestal a pustil mě rychle jsem se zvedla. Vzala tanga do ruky a rychle utíkala na horu do pokoje. V tuhle chvíli mi bylo jedno že tam byli ostatní bodyguardi já měla jasný cíl....můj pokoj.
I když se mi tento dům hnusil svůj pokoj jsem mela ráda.
Stěny byli lehce do růžová a nábytek bílí.
Postel měla růžové nebesa a já tím leden měla možnost se schovat před světem aspoň na chvíli.
Za chvíli jsem i přes můj hlasitý pláč do polštáře slyšela jemné zaťukání a já hned věděla kde ťukal...Johny.
Nečekal na vyzváni a vešel do pokoje. U postele jsem měla dřevěnou židli na které Johny sedává.
Když jsem byla malá sedávala tu buď máma a nebo nějaká moje služebná a četla mi pohádku na dobrou noc.
"Já vím jak se cítíš ale tím že tě otec prodá ti může pomoct" jako vážně to vyslovil.
"To nemyslíš vážně že ne? Máš pravdu ale taky to může být pitomec který mě bude chtít jen ohnout a když mu nedám to co bych měla tak půjde do klubu a nějakou tam ojede což nechci...chci žít jako ostatní holky ne jako nějaká štětka" dopoveděla jsem svůj monolog a otočila se k Johnymu zády.
"Já vím ale ty přece chceš aby to byl nějaký mafian z kterého se ti udělá mokro jen při pohledu ne?" co se to Johnym děje  nechápu to
Cítila jsem že se zvedl.
Za mnou se prohla postel. Tohle nikdy neudělal.
Cítila jsem ruku na svém boku jak přijíždí na břicho.
Rychle jsem vstala a odešla k oknu.
"Co to děláš?" zeptala jsem se a čekala na jasnou odpověď.
Místo odpovědi však ke mě došel a řekl
"Když se budeš vzpírat bude to bolet" jen jsem na něj vyjeveně koukala a nemohla se hnout.
On si za tu dobu se mnou mohl dělat co chtěl protože já jen nehybně ležela.
Pochopila jsem že vzpírat se nemá smysl ublížil by mi ještě víc než mi teď ubližuje.