Nová Rodina (H.P. Cz)

3. Tykání?

Když už stáli pevně nohama na zemi, mohl se Harry konečně rozhlédnout kolem sebe.

Stáli před dvoupatrovým domem. Byl tmavý se třpytivými odlesky, a na střeše měl dokonce něco jako vlastní astronomickou věž. Před domkem byla zahrada na které rostlo snad všechno kromě jahod a malin.

„Už jste se vynadíval Pottere?" Zeptal se Snape.

„Ano pane profesore, už jdu." Odpověděl Harry a vydal se za Snapem, který byl dobrých pět metrů před ním. Když dorazili před dveře domu ty se samy otevřely a oni mohli vstoupit.

„Pane Pottere, o patro výš máte pokoj, chcete doprovodit, nebo ho dokážete podle popisu dveří najít sám?"

„Asi-" nedořekl, protože mu do toho někdo skočil.

„Severusi, pro Merlina v mojí věštecké kouli!buď ho tam dovedeš ty nebo já."

„Tak pane Pottere, kdo vás tam má odvést?"

„Já pa-"začal nesměle a opět nedokončil větu.

„Tys mu ani nenabídl tykání?"

„Ne Sibil, ale-"

„Jaký ale? Tak mu aspoň neříkej Potter, když víš jak se jmenuje."

„Víš, ono je zvláštní říkat mu svým příjmením."

„Tak mu tykej. Jsi jeho otec."

„Tak jo," odpověděl směrem k Trelawneyový „Pane Po... Snape" opravil se hned, jakmile zachytil Sibilin naštvaný pohled „Nabízím vám tykání. Ovšem pouze v soukromí."

„Nabízet to nemusíš, má to být samozřejmost." zavrčela Trelawneyová.

„Já nevím jestli-" opět byl přerušen tou samou osobou.

„Prosimtě Harry. Profesoru Snapeovi to určitě vadit nebude." Prohlásila tak, jakoby to byla ta nejjasnější věc pod Sluncem. Po Snapeovi starším však hodila pohled typu: Něco cekneš a seš mrtvej.

„Né určitě mi to vadit nebude." Přesvědčoval ne příliš přesvědčivě.„Klidně mi taky tykejte pane Po... Radši nic." nedokončil větu.

„No..."

„Harry, prostě řekni ano a bude to." skočila mu už poněkolikáté do řeči profesorka věštění.

„Tak jo." Řekl zdráhavě Harry.

„No konečně. Kdo tam s tebou má jít?" zeptala se ho Sibila.

„Mě je to jedno... Třeba vy." řekl směrem k Trelawneyové. Pořád ještě si nedokázal zvyknout na prázdninové setkání s dvěma profesory Bradavické školy. Být v jejich domě mu na klidu moc nepřidávalo.

„Pro Merlilánka Harry. Můžeš mi klidně tykat, jsem tvoje matka. Měla by to být samozřejmost." Harrymu od začátku vůbec nepřipomínala tu Trelawneyovou. Chovala se víc jako Tonksová, ale Harry věděl že i přes své metaforgomagické schopnosti se nedokáže změnit tak, aby byla stejná jako někdo jiný.

„Dobrá. Tak třeba ty."

„Fajn. Severusi, pojď s námi. Harry jdeme," zavelela a vydala se po schodech nahoru, byla následována Harrym a ten byl následovaný Snapem.

V horním patře byl po jejich pravé straně takový menší čtvercový plácek sahající nad schody a jištěný zábradlím, který zabíraly různé květináče. Kdyby jste odebrali plácek zbyla by chodbička zakončená oknem.
Po levé straně měli druhou chodbičku tentokrát zakončenou dveřmi. Odedveří z každé strany byly další dveře. Na druhé straně byly také dvoje dveře. Jedny mírně v pravo od schodů, a druhé kousek dál od plácku s květináči.