Jsem právě doma a čtu si časopis. Nějaký Esquire. „Na to, že to stálo stovku tak nic moc teda," zašeptnu si. Trošku tím prolistuju a to si děláš prdel brácho. To je on. Můj neznámí. On s ještě jedním týpkem zabírá pár stránek toho časopisu. Dočetla jsem se, že jmenuje Calin, nebo Viktor. Ale podle toho, co jsem si všimla, to spíše bude Calin. Říká tam, že je extrovert, Viktor naopak introvert. Ale jediná cesta jak to zjistit je bro Safari. První zkusím můj guess. Ano! Já to věděla. Je to Calin a na Spotify má skoro milion poslechů na měsíc? Whaaat??
Nemám ani čas to více prozkoumat, protože najednou uslyším mírné zaťukaní na dveře od ložnice. Dveře se pomalu otevřou a vejde Samuel.
„Ahooj, mám pro tebe dáreček," řekl s nadšením. „Opravduu?" zasmála jsem se. Přišel ke mně a podal mi letáček. „Trápí vás váš přítel, který má podle okolí problémy s agresí? Najděte chybu v sobě a obraťte se na moje telefonní číslo uvedené níže," pronesla jsem. Až když jsem to dočetla, uvědomila jsem si, co je to za hloupost. „To má být vtip?" „Ne, doporučil mi to kamarád a ty tam budeš chodit," poručil mi. „Proč?" „Mám pocit, že mi začínáš vzdorovat a myslím, že tohle je dobrý způsob, jak to vyřešit. A navíc, už jsem ti to předplatil." „Proboha na jak dlouho?" zeptala jsem se. „Jak bude třeba." Co to má zas být. „A první sezení ti začíná právě za deset minut." TAK TO UŽ SE POSRAL NE? „Deset minut?! To se nestihnu ani namalovat nic. Jak je to daleko?" zahltila jsem ho otázkami. „Je to tak osm možná i deset minut autem." Mám tu jako na místě zkolabovat? „Panebože a jak to mám jako stihnout? Ty mě odvezeš, že?" „No, když mi za to něco dáš." Hned jak to dořekl, podíval se na postel. Až se vrátím, budu mít co dělat.
Už jsem před vchodem. Samuel se na mě klasicky vyjebal, tak tam budu muset jít sama. Nevím, co mám dělat nebo říkat. Vešla jsem dovnitř a hned na mě vyjela recepční: „Dobrý den, jak vám mohu pomoci?" „Nevíte jak se mám dostat sem?" zeptala jsem se a ukázala jí letáček od Sama. „Touhle dlouhou chodbou rovně a na konci zahněte doleva." „Děkuji moc." Jen se usmála a já se vydala do chodby. Už jsem přede dveřmi a teď se jenom odvážit zaklepat a vejít, ale s mojí sociální úzkostí to není úplně nejlehčí. Tak jsem tedy zaklepala, otevřela dveře a pozdravila. „Dobrý den, jdete pozdě, ale když už jste tady, tak se posaďte do kruhu, je tu ještě jedno volné místo." „Dobře," řekla jsem a posadila jsem se na polštář na zemi. „Jak se jmenujete?" zeptala se v celku zvláštní paní, co to asi vede. Řekla jsem jí všechno, co chtěla a mohli jsme začít.
Ta podivínka začala mluvit a celou dobu se dívala na mě. „Slečny, dámy, ženy, jste tu, protože nechápete, jaké je vaše postavení. Vy jste a vždycky budete pod muži. Muž má právo se naštvat nebo vás uhodit, když neděláte to, co máte. Vaší povinností je starat se o muže a dopřát mu vše, co vyžaduje. Však když to neděláte a dokonce vzdorujete, je vaší vinnou, že vám ublíží." Na podobné kecy fakt nemám náladu a upřímně tý ženský jebe. Chudáci ty ženy, které tomu uvěří. Ale já si do hlavy kecat nenechám. „Mohu prosím na záchod?" přihlásila jsem se. „Ano," řekla ta podivná paní. Hned jak jsem za sebou zabouchla dveře, běžela jsem, co mi nohy stačily. Ani jsem se nestihla rozloučit s tou recepční a vyběhla jsem ven. Když už jsem byla venku, přišlo mi, že už jsem tu někdy byla. Však tady kousek přece, už ne můj neznámí, ale Calin bydlí. No zavolám Samuelovi a řeknu, že už to skončilo. „Samee, už je konec, nechceš mě odvést?" zeptala jsem se, když mi to zvedl. „Ne, cestu znáš. Musela sis to zapamatovat, když jsem tě tam vezl, tak nebuď líná," řekl mi a típl to. Ještě že vím kudy jít, pamatuju si ještě jak se mnou šel Calin.
Takhle jsem to nechtěla. Teď jenom ležím a přemýšlím, co se stalo. Z očí mi stéká slza za slzou. On to fakt udělal. Znásilnil mě. Už to nejsou jenom modřiny, který zakryju korektorem. Tak už vím, proč mě poslední týden nutí brát antikoncepci. Radši bych to nevěděla, než aby se stalo tohle. Na tu postel už se nebudu dívat jinak, než na místo, kde to udělal poprvé. Snad i naposledy, ale něco mi říká, že naposled to nebylo. Proč?
Je to týden. Týden od mého prvního sezení, týden od mého prvního znásilnění. Teď ležím na té, pro mě již nechutné, posteli a dívám se na stolek s tím časopisem. Zbývá tak hodina do té sračky, do které mě Samuel přihlásil. Najednou mi vtrhne do pokoje: „Dělej máš necelou hodinu. Jdi už teď a nakup." Raději jsem jenom vzala klíče, peněženku, mobil a šla. Už jsem v mé fav večerce, kterou mám pár kroků od bytu a vybírám si z regálu nějaké čínské polévky. Je nutno dodat, že mám na sobě to tričko které mi daroval Calin. Je sice o několik čísel větší, ale je pohodlné. Nevím proč, ale z nějakého důvodu se v něm cítím bezpečně. Poslední týden chcípám pro představu, že se Calin najednou objeví a zachrání mě od toho všeho. A tak jsem se zasnila, že jsem přestala dávat pozor na cestu a do někoho narazila. „Já se moc omlou-." Zarazila jsem se. To je přece. Díval se na mě. „Ahoj Oli," řekl. „Ahoj Cali," odvětila jsem mu. Čekala jsem, jak překvapeně se bude dívat, když se dozví, že už vím, kdo je. Ale díval se tak no nijak. „Zase na cestě do baru?" optal se. „Ne, dneska bohužel sem," vyndala jsem z kapsy leták a ukázala mu to. „Bohužel?" řekl, než se stihl podívat, co na tom papíře stojí. Pak se na mě jen lítostně podíval a řekl: „Pojď, vezmi si svojí polívku a půjdeme ke mně domů" „Nemůžu, musím tam jít." „Nemusíš nikam, tyhle lidi zajímá jenom jestli platíš, jestli přijdeš je absolutně netrápí," uklidnil mě. Je celkem přesvědčivý to jo. „Promluvíme si o tom tvým letáčku a o tomhle taky." Vyhrnul mi rukáv mikiny a ukázal na modřinu barvící se na mém předloktí.
Olaaa amigos (nemam nejmenší tušení jak se to pise, jenom chci poflexit, ze umím španělsky, i když umím velkou picu) Moc vám dekuji za přečtení, možná je to málo, ale jsem za vás moc rada, mám ty nejlepší čtenáře 💪 snad jste si užili, protože další kapitola vyjde až za 3 roky s mojí leností. No preji guten nacht a krasne dreams ‼️
ČTEŠ
mohu vás pozvat na skleničku, madam?/ calin
Fanfic„Právě v krvi a slzách jsem našla svoje štěstí." pohled olivie.
