6 variant smrti

Ztráty v poušti

Finn jel už osmým autobusem. Věděl, že takhle nemůže jet dlouho. Měl peníze, ale ne zas tolik. Přemýšlel o tom, co se teď z něho stalo. V batohu měl knihu o dveřích mezi světy a o Věčném vězení. Také tam měl pár kousků oblečení, občanku, lahev s vodou a peněženku.

Finn četl knihu o dveřích mezi světy a dozvěděl se to, že dveře jsou věčné. Ikdyž mají lidského nositele. Finn, když si vzal tento závazek, stal se nesmrtelným. Nic z říše živých ho teď nedokáže zabít, může ho něco závažně poranit, ale vyléčí se rychle. Věděl, že to, že se stal nesmrtelným, znamená, že se bude muset čas od času stěhovat, aby lidé nepoznali.

Trhl sebou prudce, když autobus zastavil. Finn vystoupil, ikdyž vůbec netušil, kde je.

Až když vystoupil, tak si uvědomil, že stojí na poušti. Podíval se za sebe na mapu. Našel si další spoj, ale zjistil, že přijíždí až za hodinu.

Sedl si na lavici, vyndal si lahev a napustil si vodu z pítka, které tam stálo. Čekal, že tu bude sám, ale najednou uviděl, jak k němu přichází žena. Bylo jí tak kolem třiceti a vypadala dost zmateně.

"Co se děje? Co se to děje?"

"Co se vám stalo?" Zeptal se Finn a přistoupil k ní.

"Byla jsem doma, fénovala jsem si vlasy a potom....jsem uklouzla a spadla.....do vany. Ta bolest a pak....už jsem se probrala někde tady poblíž. Co se to děje."

Finn řekl potichu: "Skončil tvůj život."

"Co? Já nejsem mrtvá!"

"Ale ano jsi."

"Tak proč mě teda vidíte?"

"Jsem dveřmi mezi říši mrtvých a živých."

"Co?"

"Zavedu tě do Říše mrtvých, kam teď bohužel patříš."

"Co? Já...ne."

"Podej mi ruku."

"Neměla jsem čas se s ostatními rozloučit. Musím to udělat"

"Nevidí vás a ani neslyší."

"Slibte mi něco. Jmenuji se Grace Miller a bydlím...." Na chvíli se odmlčela, protože studovala mapu. "Bydlím 10 kilometrů odsud." Ukázala na jedno město na mapě.

"Zajděte tam prosím a ujistěte se, že budou v pořádku."

"Slibuju, že to udělám." Řekl Finn a pevně se jí podíval do očí.

"Děkuju."

"Teď mi podejte ruku." Její opálená malá dlaň obemkla jeho větší bílou dlaň.

Kolem nich se vytvořila bílá záře. Dveře se otevřely a ona pomalu vstupovala do Říše mrtvých, kam se Finn asi nikdy nevydá. Ale když se dveře zavírali, Finn na tuhle myšlenku přestal myslet, protože cítil prudkou bolest, která ustala, až když se dveře v něm pevně zavřely. Bylo to zvláštní, když jím prostupovali Rachel a Raily, bolest necítil, asi to bylo tím, že patřili k živým. Hned tuhle myšlenku na ně zahnal, nemohl na ně myslet, teď začal myslet na něco jiného. Kolik asi mrtvých lidí zmateně bloudí po Říši živých?

###

Rachel ležela na ve své posteli s modrým povlečením. Potom co se jí to stalo, potom co se probudila, jí odvezli domů, kde měla pár dní odpočívat.

Kolem její postele seděli všichni čtyři: Raily, Vanessa, Claire a Jack.

„Musím se projít." Řekla Rachel, vzala si svetr, ovinula si ho kolem těla, zvedla se z postele a chtěla odejít.

Claire řekla: „Půjdu s tebou."

„Ne, teďka musím být sama." Řekla, dole se obula a vyšla ven.

Bylo krásně. Svítilo sluníčko, ale zároveň foukal slabý vánek.

Rachel stoupala do kopce, nemyslela na to, že má strach z výšek. Teď jí to bylo jedno. Vystoupila vysoko a dívala se na stráň pod ní.

Potichu pravila: „Život bez Finna nemá žádný smysl."

Nevěděla, co bude dělat, když její láska odešla a obětovala svůj život, aby Rachel zachránila tím, že vedla lidi do Říše mrtvých nebo do Věčného vězení.

Rachel klesla hluboko do kolen a vybrečela nekonečno slz, celý potok....

Vítr si pohrával s jejími vlasy a našeptával jí jeho jméno. Jméno člověka, kterého už nikdy neuvidí........