Foťák, stůl a sloní síla ✔

1

Byl normální den ve vesnice skryté v Listí, uběhlo už několik hodin od svítání a všichni začali plnit své úkoly, ať už šlo o vyřizování svých záležitostí a nebo, v případě ninjů, trénovat. Ale, bohužel pro milovníky klidu, tohle nebyl případ našeho oblíbeného hyperaktivního blonďáka.

„Naruto, už jsem ti říkal, že máš volný den, běž otravovat nějaké bezbranné zvířátko nebo něco takového, ale přestaň mě pronásledovat."

„Ale, Kakashi-sensei, tohle je důležité, dattebayo."

„Zaznamenávat všechno, co dělám, je důležité?" – Který idiot mu dal foťák? Pomyslel si frustrovaně stříbrovlasý.

„Samozřejmě, že jo, je to vyšetřování," řekl, pomalu vyslovoval poslední slovo. „Den ze života joinina pro Uzumaki Naruta, aby zodpověděl otázky, které zajímají celou Konohu, jako například, proč chodí vždycky pozdě? Je opravdu možné ztratit se na cestě životem? A pokud ano, jak se to dělá? Opravdu čte Icha Icha pořád nebo si ho bere s sebou jen proto, aby si hrál na zajímavého? Nezná je už snad nazpaměť? A poslední – Co je pod maskou? Ale abych odpověděl na tyto záhady lidské existence, musím.... Ka-Kakashi-sensei? ... Kam se to poděl?"

Naštěstí pro kopírovacího ninju, se mu podařilo uprchnout, zatímco Naruto byl zaměstnán prohlášením své vzrušující řeči a nechal blonďáka mluvit, aby si mohl v klidu číst své oblíbené knihy. Ano, četl je znovu a znovu, co po tom, že je znal nazpaměť, důležité jsou ilustrace, pomyslel si perverzně.

„A koho teď budu srát, abych zkusil můj foťák?" přemýšlel Kyuubi-chlapec znuděně. „Tak se podíváme... lenoch? Ne, příliš nudný... Tlusťoch? Ne, hodiny a hodiny lidí, kteří jedí, nikoho nezajímají... ten podivín s brouky? Rozhodně ne.

S těmito myšlenkami procházel vesnicí, když najednou....

„Jasně, jak to, že mě to nenapadlo dřív?.... Teme!!! Jaký je lepší způsob jak mu zkurvit den, než ukázat celé vesnici jeho „nejtemnější tajemství" zaznamenaná na videu. Naruto se nadšeně usmál, když si tu situaci představil.

Jakmile učinil toto rozhodnutí, zamířil k Uchihovu bytu. Měl vymyšlený plán, protože jeho předchozí zkušenosti se záznamem (ano, předtím, než se pokusil sledovat Kakashiho, už ho do pekla poslala Tsunade, Iruka, Jiraiya...) nebylo moc efektivní žádat o povolení. Takže tedy vylezl k oknu, aby zaznamenával, aniž by byl viděn.

Scéna, která se odehrávala uvnitř domu, nemohla být divnější.

V malé Uchihově jídelně byl Sasuke, oblečený pouze v černých pyžamových kalhotách a Sakura, která měla na sobě pouze velkou košili patřící majiteli domu. Ale to nejpodivnější na tom bylo, že ti dva se ustaraně dívali na stůl uprostřed místnosti, zatímco černovlásek se o něj opíral, jako by se snažil zkontrolovat jeho stabilitu.

„Co dělá Sakura-chan s teme?" Naruto se víc přiblížil, aby mohl slyšet, co říkají.

„Zase jsme ho přetížili?" ozval se hlas růžovovlásky.

„Hmp... myslím, že se jen trochu kýve," odpověděl Uchiha.

„Už jsem ti řekla, abychom šli do pokoje. To je tvoje vina."

„Tsk, moje? Kdybys ty neměla sloní sílu, měl bych víc nábytku, nebo chceš, abych ti připomněl, jak dopadla ložnice, Sa-ku-ro. Příště půjdeme k tobě domů," řekl.

„Nejsem ta, která všechno ničí, to je spíš věc dvou! A když mluvíme o mém domě, chceš, abych ti připomněla, jak to dopadlo naposledy?" řekla kunoichi se zamračením.

„......." Uchiha se šibalsky ušklíbl. „Fajn, připomeň mi to. Tak jednou pro vždy zjistíme, jestli je stůl odolný," řekl pobaveně, chytil růžovovlásku kolem pasu a rychlým pohybem ji k sobě přitáhl.

„Sasuke-kun..." zamumlala ojijade, začervenala se, když ji začal líbat na krku.

„COŽE??" výkřik pocházející od okna je přiměl, aby se otočili a ocitli se tváří v tvář blonďákovi, který byl v šoku.

„Na-Naruto?" koktala Sakura, která se červenala.

„Hmp... usuratonkachi. Co tady děláš?" majitel Sharinganu, vždycky tak klidný.

„COŽE? CO TO JAKO DĚLÁŠ? Chlapec nemohl uvěřit tomu, co viděl „zatracený perverzní teme" – „CO DĚLÁŠ S NEVINNOU SAKUROU-CHAN?"

„Naruto, uklidni se, vyděsíš sousedy," kunoichi červená jako rajče nevěděla, kam se podít. Shannaro!! Když nesklapne, umlčím ho já! – křičela uvnitř růžovovláska.

„Tsk. Co dělám tě nemusí zajímat, tohle je můj dům a..." odmlčel se uprostřed věty. „...Dobe... je tohle foťák?" značky Sharinganu se výhružně otočili.

„T-tohle? N-ne, to je jen eh..." -do prdele s šokem, zapomněl jsem schovat foťák, kuso, jsem mrtvý muž. – „Nech mě to vysvětlit... nakonec se tomu budeš smát..." řekl blonďák, nervózně se zasmal a dal si ruku za hlavu.

Za svými zády uslyšel hrozivé praskání kloubů.

A to byl konec Narutových reportáží, protože po jeho uzdravení v nemocnici, se už nikdy neodvážil popadnout foťák, ve skutečnosti o nich měl noční můry, protože ho Sakura tím jeho mlátila, dokud neztratil vědomý díky největšímu výprasku v jeho životě (navíc kromě praštění s foťákem dostal i nejednu ránu), což potvrzovalo, že růžovovláska měla sloní sílu.