Výtvory mé fantazie

Kouzla

Kouzla jsou skutečná.
Věř mi, je nemožné, aby tohle lež byla,
Když sama jsem jich pár zažila.
Většinou nebyla zrovna příjemná.

Kým jsem byla a kým jsem teď?
Možná znám odpověď.
Byla jsem normální dívka.
Nyní jsem dívka a napůl elfka.

Taky tak trochu básnířka.
A nenapravitelný snílek, jehož sny
Skutečnost se staly.
Ovšem ne tak, jak jsem chtěla.

Už od mala na kouzla jsem věřila,
nikdy jsem netušila,
že stanu se jejich obětí
a jiného světa součástí.

Tehdy pohltila mě tmavě modrá mlha.
A já se v jiné říši objevila.
Spousty hodin všude možně jsem bloudila,
Najít si pomoc neschopna.

Po mnoha hodinách bloudění,
Dostalo se mi pomoci.
Spatřila jsem dívku.
Tedy to jsem si myslela,
Než vítr ukázal pravdu
A já v ní elfku poznala.

Elfka mi věřit nechtěla,
Nakonec mě však ke králi zavedla.
Nikdo mi nevěřil.
Nikdo nic nechápal.
Do chvíle
než princezna ozvala se.

Mají tu prý vážný problém
Tak zkusila rituál,
Aby moc jim přivolal.
Proč zrovna já?

Než král stihl cokoliv říct,
Zmizela jsem opět kamsi pryč.
Objevila jsem se ve věži vysoké.
To velmi jim pomohu, když mě teď musí zachránit.

Na rukou pouta,
Na nohách provazy,
Vězněná i kouzly,
Na útěk naděje žádná.

Přišla ke mě elfka v šatech černých.
mám dvě možnosti,
Buď pomoct jí zničit tuto říši.
Nebo zemřít v bolestech velkých.

Vybrala jsem si pomoci jí,
I když to znamenalo,
Že důvěru princezny zradím,
Ale v tu chvíli mi to jedno bylo.
Byla jsem bez citů bestie,
Jež toho nyní lituje.

Elfka ptala se na jméno mé,
Když jsem odpověděla,
Lehce se naštvala,
Prý že není pravé.

Podle teorie její,
Byla má matka,
Její kamarádka
A stala se jednoho pokusu obětí.

Podle ní, jsou elfové monstra,

Která ji pocity vzala,

Takže se z ní stala schránka bez emocí,

Jen po pomstě toužící.

Prý už jednou z mrtvých vstala,

Ale co já vím, zda je to pravda.

Věřím však mé věznitelce nebo zachránkyni?

Tak to totiž ona tvrdí.

Ona odemkla mi kouzla,
Nejspíš budou velmi užitečná,
Až jednoho dne
k útoku se rozhodne.

Dlouho útok plánovala,
Já jen tiše poslouchala,
Rozkazy plnila
A na útok se těšila.

Stala se ze mne,
Bez svědomí příšera,
Jež na zradu princezny,
Docela se těšila.

Jednoho dne rozhodla,
Že k útoku je chvíle pravá.
Na neznámé místo se přemístila
A útok zahájila.

Oheň vesele plápolal
A vše kolem požíral.
Princezna na mě pohled upřela,
Zklamání v něm neskrývala.

Ten pohled probudil mé lepší já,
Jež hluboko jsem pohřbila.
Vybrala jsem si zradit,
Jen abych mohla přežít,
A došlo mi,
Že musím stranu změnit.

Meč jsem si vyčarovala
A mou věznitelku probodla,
V místě kde srdce by měla mít
a ona změnila se na hromádku popela.

Oheň však hořel dál,
Popel z ní mu pomáhal.
Rychle začala jsem kouzly hasit,
I když věděla jsem, že sama na to nebudu stačit.

Všichni viděli ve mě zrádkyni,
Nikdo nebyl ochoten mi pomoci.
Nakonec princezna jako jediná
Oheň uhasit pomohla.

„Omlouvám se,"
Pravila jsem tiše.
Ta slova však byla kouzelná
a vše do normálu vrátila.

„Důvěru mou jsi zradila,
ale nakonec si svou chybu oznámila
a naší říši zachránit pomohla,“
Prohlásila princezna.

„To vše je jen díky vám,
Vy jste svědomí znova probudila.
To vy jste skutečná hrdinka,“
Rychle jsem reagovala.

Sotva jsem to dořekla,
Mlha mě zpět na Zemi přenesla.
Nyní sedím se svém pokoji
A své zážitky vám sděluji.

Možná tehdy jsem smrt měla zvolit,
Ale to teď nedokážu říct.
Ale beze mne by tu říši zničila
A já bych jí nezastavila.

Takže je nakonec možná dobře,
Že se ze mě nachvíli stala bestie.
Já nevím
A asi se to už ani nedozvím.

608 slov

Loučí se Adéla Gringer, Luna Aurelia Evans a Anna Pebbott.