Hlasy ✔

1.Hlasy

Všichni, pochopte mě správně; všichni máme vnitřní hlas.

Takový ten, který kurví naši existenci, dává nám šílené nápady nebo nám připomíná ostudné chvilky. Ano, ten samý, který se objevuje, když ho nejmíň potřebuješ, ten jediný, který říká všechno, když jeden mlčí.

Můžete mu říkat ‚vědomí', tvé ‚vnitřní já', nebo ‚vnitřek', nebo jakkoli se ti zachce. Ale je to tak, že bez ohledu na to, jak moc se budeš prohlašovat za nejnormálnějšího člověka na této choré planetě... je to fuk; nezáleží na tom.

Ten hlas existuje.

I když je těžké tomu uvěřit, a samozřejmě, on to popírá; velký Sasuke Uchiha nebyl výjimkou, ani když mu bylo osmnáct, neměl to úžasné štěstí, aby byl zachráněn od této zkoušky.

Navíc kromě toho, Že ho nenáviděl, on ho opravdu nenáviděl; protože dokázal to, co dokázal jen málokdo.

Nasrat ho.

Byl obtěžující, stresující, otravný, zdrcující... a nikdy nesklapl.

Vždycky tam byl, aby ho otravoval s jakoukoli hloupostí: „No tak Uchiho, ty jseš idiot", „Tvé chování je jako hovno", „Tvoje hrdost je větší, než tvoje hlava,", „Víš co? Jsi tak společenský, čemu se říká emo."

Ano, to ho dokázalo dostat do vývrtky; avšak v tomto boji nikdy nezamýšlel prohrát, ani by ho nenapadlo s ním souhlasit. Nikdy by se k něčemu takovému nesnížil.

Ale ty otravné chvíle byly nesrovnatelné, když byla ona nablízku. Protože na rozdíl od jiných chvil, skutečnost, Že ona tam byla, jen zhoršovala nepříjemnou situaci; výsledkem byl ještě nenávidějnější hlas než obvykle, mimo vytvořeného nesnesitelného prostředí.

Jak se právě stalo v tuto chvíli.

„Pro boha... Haruno má dost hezkou prdel,"

Sasuke byl v jednoduchém parku v Konoze, seděl na lavičce, zatímco vedle něj štěbetala jistá růžovovláska.

Přejel si rukou po tváři a hledal jistotu, omezil se na marnou snahu nevěnovat pozornost sugestivním poznámkám. Ale jak je ignorovat? Bylo to opravdu iritující, narušovalo to jeho duševní klid a ještě otravnější bylo, že (nevědomě) nakonec zkontroloval, jestli měl hlas pravdu.... Dobrá, možná jen pro jednou.

„Sasuke-kun... Cítíš se dobře?" zeptala se mladá žena, kousla se do rtu, trochu znepokojená. Ale protože neodpověděl, nebo abychom byli konkrétnější, nezdál se, že jí chce odpovědět, rozhodla se rukou mu změřit teplotu.

Naneštěstí pro něj a jeho stoicismus, otravná Sakura se musela nahnout.

„Tenhle výstřih poskytuje lepší výhled na její prsa."

Černovlásek vnitřně zaklel, že se dopustil hlouposti, místo toho, aby se odvrátil... když zjistil, že nejhorší bylo, že měl pravdu.

„Ano," odpověděl Sakuře úsečně, zavřel oči a snažil se ze všech sil myslet na svatější věci.

Na druhé straně, dívka se na něj překvapeně podívala kvůli jeho chování, byl k ní ještě lhostejnější, i když tomu bylo těžké uvěřit.

„Sasuke-kun..."

„Uznej to. Přeješ si, aby ti tak Sakura říkala celou noc."

Pevně zavřel oči, zatnul čelist a popraskal si klouby. Přál si z hloubky svého bytí, aby alespoň v této chvíli, šel do pekla a ten zatracený hlas si nasral.