Let Me Touch You (cz)

28.

V pátek jsem si nachystala hezký outfit, protože jdu hned po škole ven s Chasem. Opravdu se těším, posledně to bylo super.
Vstávala jsem dřív a plná energie, takže než na mě holky stihly troubit, tak už jsem čekala venku.
Měla jsem skvělou náladu, vesele jsem si pozpěvovala i cestou ke skříňce. Vzala jsem si učebnice a rázovala jsem si to do třídy.
Vzpomněla jsem si na Lucase. Rozhodla jsem se mu zavolat, protože mi už dlouho neodepisuje, i když si zprávu zobrazil.
Chvíli to vyzvánělo, než to zvedl, ale zvedl.
,,Lucasi?"
,,Liv?"
Zněl překvapeně.
,,Jsi v pořádku? Já jenom, že nejsi ve škole."
,,Jo, ehm, já-já jsem přestoupil."
,,Jo, aha. Proč, jestli se můžu zeptat?"
,,Řeknu ti to jindy, teď už musím jít, ahoj."
A položil to.
Co to? Udělala jsem mu něco? Zněl, jako by mě nechtěl slyšet.
A taky zněl strašně nervózně a uspěchaně, ale není to moje věc, abych to řešila. I když by mě tedy zajímalo, co se s ním tak najednou stalo.
Hodin utíkaly, už byla pauza na oběd.
Potkala jsem se s holkama na chodbě.
,,Ahoj, taky už máte takovej hlad?"
,,Jo, doufám, že se dneska ten oběd bude dát jíst, jinak asi umřu."
Řekla Jess.
,,Jo, já si ještě odskočím na záchod, počkáte na mě před jídelnou?"
Řekla jsem. Štve mě, že tady na záchod učitelé moc o hodinách nepouští. Nebo když vás pustí, tak jsou potom celý rok na vás zasedlí. Nesnáším to.
,,Jo, počkáme. To ještě chvíli zvládneš Jess, viď?"
,,Tak jo, ale pospěš si."
,,Neboj."
Šla jsem na záchod. Udivovalo mě, že na chdobách nikdo není. Většinou tady někdo jí svůj oběd, nebo-
Chtěla jsem vykřiknout, když mě někdo chytil, ale cizí ruka mi byla dána před pusu.
Ten někdo mě táhl šatnami a i když jsem se snažila dostat se z onoho pevného sevření, nešlo to.
,,Klid, za chvilku už tam budem."
Ten hlas jsem ještě neslyšela. Ale nezněl staře, zněl jako někdo v mém věku.
Ne, hlavně ať to není Ryanův kámoš. Protože to by znamenalo, že to se mnou špatně skončí. Ryan mi to chce oplatit. Jaj, to je v háji.
Po cestě šatnami jsme se ocitli u školního bazénu. Tam mě dotyčný pustil.
Stál tam snad celý fotbalový tým. Chtěla jsem utéct, ale byl kolem mě utvořen půlkruh, na jehož druhé straně byl bazén. Není cesta ven. Vyhledala jsem očima Ryana.
,,Ehm, kluci, co se děje?"
Dělala jsem blbou. Nejlepší získání času na vymyšlení útěku.
Ryan se na mě udiveně podíval.
,,Ty se ptáš? Tak já ti to povím. Tys mi dala svědící prášek do oblečení a bylo to opravdu hodně nepříjemný. Teď se stane něco nepříjemného tobě."
Na konci se usmál. Jsem v háji. Solidně v háji.
,,A nešlo by to vyřešit nějak jinak?"
Všichni se začali pomalu přibližovat, já musela couvat, než jsem narazila na okraj bazénu.
Co budu dělat? Nechci se namočit, když jdu ven s Chasem.
,,Ryane.. Nedělej to, prosím."
,,Já se musel umýt ze svědícího prášku, ty se umyješ taky, akorát bez něj."
,,Cokoliv jiného Ryane, jenom ne tohle a ne dneska, prosím."
,,Cokoliv?"
Co jsem to zas řekla. Ale snad to, co vymyslí, bude lepší než bazén.
,,Tak to ukonči s Chasem."
Dělá si srandu?
,,Ne. A pořád nechápu, co ti na tom tak vadí. A hlavně, co je ti do toho."
Chase je opravdu fajn kluk, nechci se s ním přestat vídat.
,,Tak potom nemáš na výběr."
A oni se pořád přibližovali, Ryan byl ke mně nejblíž.
,,Olivie, připrav se na menší koupel."
Usmíval se a mě to štvalo. Fakt hodně. Tohle mu budu muset oplatit.

Mám nápad.