Sapphire Palace

MARNÝ BOJ

Před hotelem jsem se zastavila, abych se orientovala. Tuhle část Prahy jsem neznala tak dobře, ale i tak jsem věděla, kam mám jít. Nastoupila jsem na metro, které mě odvezlo na druhý konec Prahy. Pomalu jsem se vydala k Charlotte domu. Viděla jsem ho už z dálky. Za tu dobu se tu vůbec nic nezměnilo. Srdce mi poskočilo, když jsem u garáže zahlédla stát auto. Charlotte je doma. Začala jsem být trochu nervózní. Došla jsem k bráně, kterou jsem otevřela a prošla zahradou až k hlavnímu vchodu. Před vchodem jsem se zastavila. Zhluboka jsem se nadechla a zmáčkla zvonek. Jeho zvonění se mi stále ozývalo v hlavě jako nějaký alarm. Za dveřmi se objevila ženská postava a dveře se začaly otvírat. Naše oči se střetly. 

,,Ahoj." vykoktala jsem. Charlotte na mě jen zírala. Polkla jsem. Najednou se Charlotte ke mně natáhla a objala mě. Nedá se úplně říct, že mě objala. Spíš se na mě doslova pověsila. Pod náhlou vahou jejího těla jsem musela o krok ustoupit, ale stále jsem ji pevně držela. 

,,Tolik jsi mi chyběla." zašeptala v objetí Charlotte.

,,Ty mně taky, Char." řekla jsem a položila ji na zem. 

,,Tak jak bylo? Odreagovala jsi se na Santorini pořádně?"

,,Mhm, vlastně ne. Musím ti něco říct." vykoktala jsem ze sebe a Charlotte si mě změřila očima. Potom ustoupila od dveří a pustila mě dovnitř. Sundala jsem si lodičky, které mi Nicholas koupil a to byla první věc, na kterou Charlotte hodila podezíravý pohled.

,,Kde máš kufr?" zeptala se mezitím, co mě následovala do obýváku.

,,V hotelu." stručně jsem jí odpověděla.

,,To jsi si hotel nemusela rezervovat, můžeš bydlet u mě." usmála se stále nechápajíc Charlotte. V tu chvíli jsem se na ní otočila čelem :

,,Nepřijela jsem sama Char." 

,,Cože?" bylo jediné, co z Charlotte vylezlo.

,,Vlastně tu jsem jen na týden, potom se vracím zpět." řekla jsem.

,,Kam zpět?" zeptala se Charlotte a na čele se jí udělala vráska.

,,Do Saudské Arábie." posadila jsem se na pohovku.

,,To je vtip, že jo." nevěřícně zakroutila hlavou.

,,Char, unesli mě." polkla jsem knedlík v krku a z oka mi vypadla první neposedná slza. Charlotte úplně zmlkla. Potom se zvedla a rozešla se k oknu. Začala se rozhlížet po okolí a nervózně poklepávala nohou. 

,, Nejsou tu. Ale mají mojí polohu." řekla jsem a došla za ní. 

,,Karin, ty jsi mi sem přitáhla nějaký vrahy, kteří teď vědí i kde bydlím a ani jsi nešla na policii? Jsi normální?"

,,Mrzí mě to, neměla jsem kam jít."

,,Oni mě zabijí stejně jako tebe, sakra pojď na policii!"

,,Ne, nic se ti nestane Char. Nicholas mi to slíbil. Neublíží ti." teď na mě Charlotte zírala s otevřenou pusou.

,,Takže ty i znáš jeho jméno? Sakra Karin, do čeho jsi nás to zatáhla?"

,,Charlotte, uklidni se, vysvětlím ti to a řeknu ti všechno." chytla jsem jí za ramena a odvedla jí posadit se na pohovku.

...

Seděly jsme naproti sobě a já vyprávěla a vyprávěla. Párkrát mi i vyklouzla slzička a Charlotte na tom byla stejně. Byla jsem zmatená sama se sebou. Nevěděla jsem proč, ale chtěla jsem Nicholase i přes to všechno chránit. On mě také chránil, když mě chtěl Constantin zabít. Charlotte jsem řekla všechno. Řekla jsem jí o tom, jak jsem ho potkala poprvé, řekla jsem jí o tom, že už jsem s ním spala a řekla jsem jí i to, co je Nicholas zač. Věděla jsem, že si tohle všechno Charlotte nechá pro sebe. Za ta léta, co se známe nikdy nevyzradila žádné mé tajemství a já jí za to byla neskutečně vděčná. 

Byla jsem u ní celé odpoledne. Blížila se jedenáctá hodina večer, když mi v mobilu cinkla zpráva. Otevřela jsem to a přečetla si zprávu od Nicholase :

N:  Květinko, jedu pro tebe. Už je pozdě a na Charlotte máš ještě celý týden.

Charlotte se mi podívala do telefonu, přečetla si zprávu a zašklebila se nad tím. Nechtělo se mi teď jet do hotelu, chtěla jsem strávit noc u Char. Naštvaně jsem začala odepisovat :

K : Nejsem malá holka, aby jsi mi nakazoval, kdy mám jít do hotelu. Dneska budu spát u Charlotte.

Na zprávu se mi ihned objevila odpověď :

N : Tak to ani náhodou, pojď ven, čekám tu na tebe.

Zvedla jsem oči od telefonu a koukla se z okna. Charlotte udělala to samé. Venku svítily světla vozidla, které stálo před bránou. Byl to on. Trhavě jsem se nadechla a Charlotte se na mě s otevřenou pusou podívala.

,,Já tam nejdu. Ať si tam klidně čeká celou noc." demonstrativně jsem si zkřížila ruce na prsou. Nicholas ale nikdy nebyl ten typ člověka, který by chtěl na někoho čekat. Dveře řidiče se otevřely a Nicholas vystoupil z auta. Světla nechal rozsvícené a ty teď osvětlovaly celou jeho vysokou postavu.

,,Páni. Myslela jsem, že to bude nějaký stařec." vydechla překvapeně Charlotte. Domem se rozlehl zvonek. Šokem jsem nadskočila. Nahrnul se do mě strach. S Charlotte v závěsu jsem se rozešla ke dveřím a otevřela. Jeho tmavé oči se zapíchly do mých.

,,Nikam nejdu." řekla jsem odhodlaně. Charlotte za mnou jen ohromeně zírala. 

,,To teda jdeš, květinko." ozval se ve tmě jeho hluboký hlas. V jednu chvíli jsem stála pevně na nohou a než jsem se nadála, už jsem mu zase visela přes rameno. Vzteky jsem ječela a házela sebou. Ale byl to už předem prohraný boj.

,,Charlotte, zlatíčko, byla by jsi tak hodná a podala mi tamty podpatky?" oslovil Charlotte medovým hlasem Nicholas. Charlotte byla v tu chvíli jako socha, když se probrala, nemotorně vzala do ruky mé podpatky a podala je Nicholasovi. Ten jí poděkoval, popřál jí dobrou noc a se mnou přes rameno se vydal k autu. Otočila jsem se ke vchodovým dveřím a podívala se na Charlotte. Ta tam ještě vyjeveně stála úplně zkamenělá. 

Dveře u spolujezdce se otevřely a Nicholas mě posadil na sedačku. Zapnul mi pásy a zavřel za mnou. Obešel auto a usedl na místo řidiče. Začala jsem na něj vztekle ječet, ale on mě úplně ignoroval. Soustředil se na jízdu před ním. 

Projížděli jsme kolem nějakého pole. Napadl mě šílený nápad. Mohla bych vystoupit za jízdy a schovat se do pole. Nicholas nejel ani tak rychle, takže to bylo v pohodě. Teď nebo nikdy. Zmáčkla jsem tlačítko na pás, který se mi uvolnil a ihned jsem šahala na kliku. Zatáhla jsem za kliku a dveře se otevřely. Nicholas byl ale rychlejší než já. Prudce šlápl na brzdu a mě to vyhodilo dopředu. On mě ale pevně držel. Auto zastavilo a on se přese mě natáhl, zavřel dveře a zamkl auto. Potom mě prudce zatáhl k sobě. Skončila jsem na jeho klíně. Pevně mě držel, takže jsem neměla už žádnou šanci na útěk. V jeho tváři byl jen čistý vztek. Jeho oči byly úplně tmavé a měl zatnutou čelist. Uklidňoval sám sebe. Věděla jsem to. Nikdy mi neublížil, ale čekal, až z něj ten vztek opadne. 

,,Můžeš pro jednou přestat dělat kraviny a nezpůsobovat problémy?" řekl ledově klidným hlasem.

,,Tak mi taky nech trochu té volnosti. Já nejsem žádná věc, kterou můžeš jen tak někam odtáhnout." vztekle jsem do něj bušila a házela sebou.

,,Jsi unavená." řekl a posadil mě zpět na sedačku. Jeho mohutné tělo se přese mě natáhlo a zapnul mi zpět pás. Úplně přitom ignoroval moje nadávky. 

,,Odpočiň si." řekl a auto se zase rozjelo. Celou dobu mě ale držel, abych snad neutekla. Vzdala jsem to. Nemělo cenu se hádat. Opřela jsem si hlavu o sedačku a hleděla z okna.

Dojeli jsme před hotel. Z celého dne na mě dopadla taková únava, že jsem při cestě usnula. Nicholas mě nevzbudil, ale v náručí mě v polospánku odnesl až do mého pokoje. Něco mi pak ještě říkal. To už jsem ale neslyšela, jelikož mě přemohl hluboký spánek.