Vrzající prkna. 1905

3 2 2
                                    

"Kam to jdeš ? Ozval se do prázdna pokoje zvučný hlas. ,"Zapálím si, až se vrátím chci vidět že už máš ten úkol dopsaný". Odešel muž a nechal za sebou jen nepatrné stopy od jeho jinak věčně čistých bot. Slušně oblečený mladík se párkrát protočil na židli, zahleděl na strop, a zabořil špičku pera do deníku který si před pár momenty vytáhl z uzamčeného železného šuplíku který byl schovaný pod jeho psacím stolem. Pravidelně si dělával záznam z každého jednoho dne. Nemohl by dopustit aby jeho myšlení a vynálezy po jeho smrti šli do hrobu s ním. Pokojné ticho najednou přebyly pravidelné zvuky ran do skla. Mladík vztyčil hlavu aby pohlédl co ony rány vyvolává. "Jackobe ! Rychle pojď ven! Ten okamžitě nazul boty, otevřel okno a mrštným pohybem vyskočil ven. Ale musíme být rychlý, aby mě otec nenačapal. Vyrazily oba svižným krokem a vskutku za chvíli dorazily k dokům. Už jí spouští. Řekla Jane a usmála se na Jackoba. Kéž bys me se tam mohly podívat. Však můžeme ! Až půjde otec zítra na palubu vplýžíme se na ponorku a pak už naše dobrodružství může začít. Navrhnul Jackob. Dobře, odvětila Jane, zítra ráno tady. Dobře. Budu se těšit ! Zavolal na již odcházející Jane a odešel zpět domů

Fialkový ponorKde žijí příběhy. Začni objevovat