Ahojky, vítejte u mého první příběhu. Předem bych chtěla upozornit, že nejsem žádný profík, takže Vás poprosím, abyste ignorovali případné hrubky a překlepy. Pouze zkouším štěstí a pevně doufám, že se vám tento příběh zalíbí a budete jeho příznivci. Abych byla upřímná, zkuste se prokousat začátkem, ten je krapet nesrovnalý, neboť začátky nejsou má parketa, ale když to zvládnete, tak doufám, že se vám příběh zalíbí.
-
"V pořádku?" Zamumlá Liam, jakmile položí své blonďaté klubíčko opatrně na manželskou postel v jejich ložnici. Nakloní se nad něj, až ho schová pod své tělo a jemně mu pokládá motýlí polibky na krk, aby se opět uvolnil, neboť jakmile se jeho holá záda setkala z prostěradlem, celý se napnul.
Blonďáček automaticky zakloní hlavu, aby měl Liam lepší přístup. Vplete mu drobné prstíky do hnědých vlasů a zlehka mu je prohrabává. Huňatý ocásek obmotá kolem jeho pasu a lehce si ho přitáhne blíž. Snaží se zhluboka dýchat, aby zklidnil rychlý tlukot svého srdce, což se mu úplně nedaří.
Liam vzdálí od sametové pokožky jeho kocourka, protože mu neodpovídá a nepravidelně dýchá. Pohladí ho po tváři, aby mu na chvíli věnoval pozornost. Věnuje mu zastřený pohled a nejistě po něm koukne.
"Ptám se, Maličký, zda je všechno v pořádku?" Prsty mu vplete do vlásků a opakovaně ho v nich hladí. Sem tam mu prsty utečou ke světlým ouškům, kde ho též jemně pohladí.
Pořádně se nadechne a pohled raději odvrátí, tak že sleduje zdatnou hruď nad ním. "Já...umm, dobrý, jenom jsem se lekl. To nic."
"Jsi si jistý? Můžeme kdykoliv přestat, Maličký. Víš, že tě miluju a milovat tě budu i bez intimních věcí, pokud se na to necítíš." Věnuje mu Liam zamilovaný úsměv. Svá slova myslí smrtelně vážně, nehodlá svého kocourka do ničeho nutit.
Niall zvedne tvář, lehce růžová líčka a milovaný úsměv nutí srdce staršího udělat kotrmelec a napevno mu obmotá ručky kolem krku. "Taky tě miluju. Nechci přestat. Vím, že se o mě dobře postaráš. Věřím ti, Li."
Hnědovlásek nechá sklouznout levou dlaň na jeho holý bok. Přiblíží svou tvář k mladšímu a věnuje mu procítěný polibek.
Láska, starost a důvěra.
Nic jiného není potřeba.
-
Prvního března se toho stalo spoustu.
Život se pomalu probouzí k životu z prokleté zimy.
Dva mladíci se oddávají vzájemné vášni a lásce.
Jednadvacetiletý, kudrnatý brunet, neví, co za překvapení ho dnes odpoledne čeká. Neví, že to bude dlouhá cesta. Neví, že zachrání mladý život. Neví, nic. Pouze čeká na domluvenou, odpolední schůzku v domnění, že jeho stereotypní život, nenabere jiný směr.
Směr, který ho změní natolik, že se rozhodne uposlechnou své srdce a zakročí tam, kde je ho potřeba.
Rozhodnutí, které se teď zmítá v bolestných křečích. Má pevně zavřená víčka a kouše si ret, aby se soustředil na jinou bolest, než na tu, která se zdá být k nevydržení.
Dlaně ho hrubě drží za drobné boky a nadržený hlas mu do ucha šeptá: "Ahh...jsi můj, rozumíš? Jsi jenom...ahhh, moje děvka."
