Kapitola 1: Nehoda

11 0 0
                                    

Slunce se začalo pomalu snášet na obzor, zanechávajíc za sebou zářivé odlesky na hladině jezera. Ve středu rozkvetlé zahrady stála malá romantická scéna - několik bílých židlí, zdobený oltář a barevné květiny. Lidé se začali shromažďovat a nervózní příznaky se šířily vzduchem. Dnešek byl pro Davida a jeho snoubenku Emily osudovým dnem - jejich svatební den.

David, mladý a hodný muž s tmavými vlasy a svalnatou postavou, seděl na okraji zahrady. Měl na sobě elegantní oblek, ale jeho myšlenky se nekonečně vzdalovaly od svatebního dne. Bylo mu zvláštně podivné, že se takové štěstí a radost střídaly s lehkou úzkostí.

Když se Emily objevila na konci dlouhé cesty v bílé svatební róbě, Davidův obličej se rozjasnil úsměvem. Nikdy předtím nespatřil nic tak krásného a dokonalého. Její dlouhé blond vlasy volně padaly na ramena, zdobená jemnými květinami. Její oči jasně zářily štěstím, zatímco se přibližovala k oltáři.

Obřad probíhal slavnostně a David nemohl přestat obdivovat svou nevěstu. Slíbili si navzájem věčnou lásku a oddanost, zatímco slzy radosti stékaly po jejich tvářích. Nádherný okamžik se zdál trvat věčně, ale osud měl jiné plány.

Po svatebním obřadu David a Emily nastoupili do auta, připraveni vyrazit na svou první společnou cestu jako manželé. Světlo letního slunce pronikalo okny a vytvářelo teplou atmosféru. Radost a štěstí se nezměrně rozlévaly v jejich srdcích, zatímco se jejich prsty prolínaly.

V tu chvíli se nečekaně ozval hlasitý zvuk sirény a další automobil se nekontrolovatelně přiblížil k jejich autu. Zmatek a panika se šířily v autě, ale bylo již příliš pozdě na jakoukoli reakci. Následovalo zkřížení kovů, rozbitá skla a neuvěřitelná síla nárazu.

David se probudil v nemocničním pokoji. Jeho oči se pomalu otevřely a propukl v něm pocit úplného zděšení. Jeho tělo bylo zčásti zavinuto do obvazů a pásek s injekcemi byl připevněn na jeho paži. Zjistil, že je ochrnutý od pasu dolů.

Zatímco se jeho oči plnily slzami, sestra vstoupila do místnosti a s uspokojivým úsměvem prozradila: "Pane Davide, gratulujeme, jste naživu. Zázrakem jste přežil tu hroznou nehodu. Musíte si dát čas na zotavení."

Davidova mysl se plnila nevyřčenými otázkami a zděšením z této nové skutečnosti. Co se stalo s jeho ženou? Jak se vyrovnat s ochrnutím a životem v invalidním vozíku? A nejpodstatněji, jak se vypořádat s pocitem ztráty a temnotou, která se rozprostírá kolem něj? Jeho život se od tohoto okamžiku změnil na pouť naplněnou bolestí, ztrátou a hledáním nového smyslu.

Stín Rychlosti Kde žijí příběhy. Začni objevovat