The Hunger Games - Sbližování

Epilog

Hrají si na Louce. Tančící holčička s tmavými vlasy a modrýma očima a chlapec s plavými kudrlinami a šedýma očima, který se ji pokouší dohonit na svých buclatých batolecích nožkách. Druhé těhotenství bylo o trochu snadnější, byť ne o moc. Otázky nás teprve čekají. Arény jsou rozebrané a pomníky zavál vítr. Už nejsou žádné Hladové hry. Děti se ale o nich učí ve škole a má dcera už ví, že jsem v nich hrála nějakou roli. Můj syn se to za pár let dozví taky. Jak jim mám vyprávět o takovém světě, aniž bych je k smrti vyděsila? Moje děti, které berou jako samozřejmost slova písně:

S poduškou lehounkých lístečků pod hlavou ulož se ke spánku v odlesku červánků do zítřka všechny tvé starosti odplavou.

Tady je mír a klid tady jsi v bezpečí květy tě ochrání před zlobou člověčí do sladkých snů teď už vánek tě konejší nad všechny poklady tys pro mě vzácnější.

Moje děti, které netuší, že si hrají na hřbitově. Peeta říká, že to zvládneme. Máme jeden druhého. A tu knihu. Můžeme jim všechno vysvětlit způsobem, který z nich udělá statečnější lidi. Ale jednoho dne jim budu muset říct o svých nočních můrách. Proč se objevily i proč nikdy tak úplně neodejdou. Povím jim, jak je přežívám. Povím jim, že některá rána se budím s pocitem, že se nedokážu z ničeho radovat, protože se bojím, že mi to potěšení někdo vezme. V takových chvílích si v duchu odříkávám všechny dobré skutky, které jsem kdy někoho viděla konat. Je to jako hra, která se pořád opakuje. Po více než dvaceti letech je i trochu únavná.
Na světě, ale existují mnohem horší hry.
KONEC.