CELEBRITY & LAWYER | Jomille

~𝐈 𝐭𝐡𝐢𝐧𝐤 𝐈 𝐰𝐚𝐧𝐧𝐚 𝐦𝐚𝐫𝐫𝐲 𝐲𝐨𝐮~

Pohled Johnnyho ♡

„Jak mám v tomhle bydlet? Vždyť je to....je to tak....gigantické," koktala.

„Někdy se velké domy vyplatí. Obzvláště, když máš pozvat nespočet lidí na nějakou oslavu," pokrčil jsem rameny. Lionel odjel zaparkovat auto do garáže a bodyguardi se s námi rozloučili, protože jediné na co oba dokázali myslet byl spánek. Naposled jsem se ohlédl na svoji paralyzovanou Camille a poté kývnul hlavou k sídlu.

„Plánuješ na to zírat celou noc?" rýpl jsem si.

„Je to překrásný majetek, Johnny. Tolik přírody a klidu široko daleko. Je to úplně jiný svět než život ve městě," vydechla, u čehož mě chytla za ruku a stiskla ji. Vřele jsem se usmál a vedl ji do domu. Camille se rozhlížela všude kolem sebe. Byla jako dítě, co zavítalo do Disneylandu. Fascinovalo ji snad i stéblo trávy a trvalo nějakou dobu než jsme se dostali dovnitř.

„Všechny ty malé domy mám v plánu spojit tunelem s tímhle, ale nejsem si pořád jistý jestli je to dobrý nápad," polemizoval jsem nahlas.

„Neřekla bych, co kdyby se někdo do jednoho z nich vloupal a pak se snadno dostal k tobě a ublížil ti?" nakrabatila čelo ustaraně. Musel jsem se jejímu výroku hlasitě zasmát.

„Sem se nikdo nedostane, zlato. Je to tu tak dobře střežené, že by se ten dotyčný musel opravdu hodně snažit. Bezpečnost je u mě na prvním místě, neměj strach. Proto je Hollywood Hills domov pro nás. Je tu klid a pohoda, nikdo tě tu nemůže obtěžovat."

Zářivě se usmála a skočila mi okolo krku. Sotva jsem ji udržel, jelikož mé zesláblé tělo si žádalo o odpočinek. Oba jsme neměli dost sil na to, abychom prošli celý pozemek, takže jsem prohlídku nechal na další den a zavedl ji přímo do ložnice.

„Pane bože," zastavila se na prahu dveří. Klidně jsem ji obešel a rozhodil ruce do prostoru.

„Líbí se ti?"

„Je překrásná, opravdu nádherná. Připadá mi, jako kdybych se procházela hradem Jacka Sparrowa," uchechtla se za pochodu dovnitř.

„Nejsi od pravdy až tak daleko," ušklíbl jsem se a nechal své utahané tělo spadnout do prachových peřin.

„Není to úplně můj styl, ale miluju to. Jde z toho cítit tvoje celá osobnost." Přejížděla dlaní přes tmavý mramorový krb a se zájmem si prohlížela zarámované fotky mých dětí na jeho římse. Najednou se jí hlava stočila k mé podobě rozvalené na posteli a kousla se do rtu.

„Můžu k tobě?"

„Teď je to i tvoje postel, proč bys nemohla," zakroutil jsem hlavou s náznakem úsměvu. Camille se s nadšením vyšplhala ke mně - přesněji řečeno nade mě - a věnovala mi sladký polibek. S největším potěšením jsem jí ho opětoval a jednu ruku umístil na její bok, kdežto druhá ji jemně držela za tvář. Ztratil jsem přehled o čase, když jsme se takhle nevinně líbali, ale nemohlo to trvat věčně.

„Půjdu se osprchovat, miláčku. Koupelna je hned naproti," zamumlal jsem proti jejím rtům. Camille ze mě slezla, posadila se na okraj postele a sledovala mě, jak odcházím. Netrvalo dlouho a byl jsem zase zpátky. S drzým úsměvem jsem pozoroval právničku, jak mě od shora dolů sjela nestydatým pohledem. Stál jsem opřený o futra s ručníkem kolem pasu a rukama založenýma na hrudi. Camille na mě visela očima jako na jídle a mohl jsem si jen představovat, co se jí právě honí hlavou.

„Sakra, nedívej se na mě tak, Johnny."

„Já? Nic nedělám, jen stojím," zasmál jsem se a pomalými kroky šel k posteli, na které seděla. stroze se ke mně přetočila a řeč jejího těla prozrazovala, že byla v rozpacích. „Co se děje?" zeptal jsem se se zamračením. Při povšimnutí, jak si hraje s prsty v klíně jsem se začínal obávat, jestli není něco špatně.