Hunger games- Larisa Dark

Všechno kolem toho

,,musíme zpomalit dělá to hrozný rachot..." Pošeptá Cressida zrovna když se brodíme kanalizací....kde to vlastně jsme ? No přece v kapitolu.

Jenom tupě kývnu a otočím se na Peetu ...
Cukrově se usměje.

,,kudy teď ?" Zeptá se Lara. Dojdeme k rozdvojce tunelů..

,,do prava..." Řekne šeptem Cressida která brodí prsten v mapě...

Pollux oklepe holínky od vody a pomaličku, krůček po krůčku se plíží podél hrany "potoka" .....všichni se plížíme za ním a já ....nejsem vystrašená ....jenom....mám divný pocit .
Otočím se na Peetu a on se jenom usměje. Úsměv mu opjetuju.

,,tady do leva" zajdeme k velkému tunelu a Cressidě holoň osvicuje obličej....(pokud nevíte co je to holoň je to přístroj na mapy a různé nástrahy v podzemí....objevil se v knížce posledního dílu Hunger games v 2. Části.) Pollux si jenom popravil zbraň a lehce a neslyšně překročil "potok na druhou stranu ..." Málem jsem spadla ale nakonec jsem moje chodidlo z cela vybalancovala.

,,Peeeeetooooooooo" zašeptá podivný pysklaví hlas velice potichu ....nevím jestli se mi to jen zdálo ale otočila jsem se na náš tým...všimla jsem si že i Johnsnová a Boogs zbystřili...zatřepala jsem hlavou a promnula si oči. A lehce si upravila culík.

,,Peeeeetoooooooo" ozve se znovu a tentokrát si toho všimneme už opravdu všichni.....otočila jsem se na Peetu a on zcela ztuhl.
Prudce jsem se nadechla když jsem slyšela zavrčení a podivně hlasitý dech. Peeta mě chytl za ruku a já jsem zmáčkla spojku u zbraně...uslyšela jsem dupavé kroky za mími zády a jako bych mrkla a najednou se všechno změnilo...z téhle tiché akce se stala hotová průtrž.....otočila jsem se a spolu s dalšími lidmi jsme začali střílet....muti....byli ale jiní než v aréně...tihle byli větší a o mnohem děsivějí.....dlouhými drápy postupně cinkali po podlaze.A teplý dech se rozplynul ve vzduchu.. Nezbývalo nám nic jiného než utíkat!!!
,,utíkeejteee!"zařval Boogs a všichni jsme se vydali jeho směrem už jsem myslela že to nedopadne dobře ....doběhli jsme na rozcestí.....

,,kudy teď ?" Řeknu polokřikem celá spocená. Všichni jsme se otočili za zvukem a dusot běhu mutů byl děsivě blízko a stále se přibližoval...

,,do prava!" Křikne Cressida po chvilce. Do čela běhu se dostává Pollux který už jenom ukazuje cestu....všichni se řítíme různými uličkami,trhlinami,vodami a jeskyněmi....zvuky klidně odeznívají a později zcela zmizí.....

Udýchaně jsme zastavili v jedné jeskyni kde jsme udýchaně padli.....leželi jsme a težce oddechovali.....uplně mi tuhla krev v žilách a Peetovi teplé ruce mě obmotali kolem pasu....přitulila jsem se co nejblíž a Lara řekla že můžem klidně spát že bude hlídat. Připadám si znovu jako v aréně.....jenom teď mám pocit že to stojí zato. Pomalu se mi klíží oči a na mě padá pocit únavy...

Z POHLEDU HURIKÁNA

Celou dobu jsem seděl opřený v chladném rohu jeskyně ....měl jsem sice zavřené oči....ale nespal...určitě každý zná takové to když si lehnete a pak se vám začnou před očima klížit možnosti vašeho života....nebo taky to co nikdy mít nebudete....jako třeba já Larisu....nikdy ji nebudu moct mít ale jsem s tím smířený...a byli by to keci kdybych si nalhával že to bude jinak.

,,Laro už běž spát já to pohlídam..." Potichoučku jsem došel k ní a ona jenom přikývla....sedla si kousek od mého místa....otočil jsem se zády k ní ....hlídal jsem vchod jeskyně jako orel a každý zvuk myší mě málem rozplašil....otočil jsem se na ostatní a všiml si Lařiného pohledu na mě...

,,co je ? Nemůžeš spát?" Zeptal jsem se potichu abych nikoho neprobral..

,,jo...někdy si myslím že je to nějaká porucha." Usměje se a přisedne si vedle mě ...