Prokletá démony

Prolog

Pohled Lea

Vhodil jsem dvacet gramů inferne rubrum do kotle k dalším surovinám a zamračil se. Večer jsem měl odjíždět do Letha a nezbývalo mi mnoho času.

Už předtím jsem věděl, že by mi přišlo vhod, kdybych lektvar připravil, jakmile se narodila, a poté ho raději nechal ležet na polici. Odteď jsem musel čekat další tři roky, než se bude dát vůbec použít.

Jenže ve chvíli, co můj plán začal, taky rychle skončil, protože se Dark na dlouhou dobu ztratila.

Věřil jsem, že se nestane nic, co by Arthurisa – a následně i ostatní jeho druhu – ohrozilo. Tinkelé byli příliš nebezpeční a chytří, ale Dark měla předurčeno být mocná, což mohla být Arthurisova poslední záchrana, aby se v tomto světě udržel. Když se Dark narodila, postaral jsem se, aby tomu tak bylo, ale i přesně to byl ten důvod, proč na tak dlouhou dobu zmizela.

Pak se do Mercosu vrátil Erik se svou bandou a nedokázal zavřít ani na minutu hubu, jak pořád dokola mluvil o dívce, která využila modrou, jako by ji trénovala celý život, aniž by o barvách jedinkrát slyšela.

Werden se se mnou o tu informaci rychle podělil, proto nebylo tak těžké začít pátrání. Aniž by svým třem idiotským sourozencům cokoli vysvětloval, poslal je skrz portál, aby Dark našli a přivedli, ale nikdy se nedostali dostatečně blízko. Ne tak blízko, aby podnítili vývoj jejích dalších barev, jako to předtím – i potom – udělal Erik.

Trvalo tři roky, než se Dark v Mercosu objevila.

A já přesto podcenil přípravu a teď musel vymýšlet, co udělám, zatímco se lektvar bude připravovat.

Měl jsem být prozíravější – tohle byla jediná chyba v celém plánu. Nemluvě o tom, že mě Werden upozorňoval, a já ho ze své pýchy neposlechl.

Myslel jsem si, že se do Letha nedostanu – ne tak, aby to nepůsobilo nápadně.

Jenže pak zemřel můj ubohý bratr.

Chvíli nato jeho „následník".

Werdenova smrt byla očekávaná, sám počítal s tím rizikem. Popravdě se za Dark měl obětovat, pokud by neexistovala jiná možnost, ale jelikož jsem znal jeho egoistické smýšlení a božský komplex, byl jsem mírně hrdý, že se toho plánu skutečně držel.

Zároveň mi svou smrtí zajistil jízdenku do Letha, rovnou do hradu, přímo na trůn, dokud Erik nedospěje dost na to, aby byl schopný se trůnu chopit. Ačkoli ke mně choval úctu a jistou náklonnost jakožto ke svému strýci, k mé nelibosti byl dost všímavý, aby postřehl, že se se mnou v hradě objevilo i něco – a někdo –, co mu nesedí, takže nejenže jsem se musel postarat o Dark, ale i o něj – a s ním i o celé město, přinejlepším celý Mercos.

Má moc byla velká, ale nesahala až tak daleko.

Opravdu jsem si měl dopřát více času na přípravy.

Máchl jsem rukou a celou svou laboratoř, jak jsem tuto skrytou dílnu nazýval, zabalil do jediné krabice. Indigová záře se ještě plížila po podlaze, když jsem odešel z místnosti a vydal se po točitých schodech výš, jen abych prošel iluzí zdi a po oficiálních schodech svého sídla se vydal do věznice a provizorní mučírny.

Tři páry černých očí na mě hleděly z temnoty, byla v nich nenávist a zhoubná touha po krvi.

Nikdy mě ani Werdena neměli rádi, ale stačilo sotva pár týdnů, aby si zamilovali Dark.

I Werden se několikrát zmiňoval o nevšedním půvabu a nevídané vychytralosti té mocné dívky. Původně jsem si myslel, že Erika jen zaujala další nadržená děva, co by dala cokoli, jen aby upoutala princovu pozornost, ale když mi o Dark Werden vyprávěl, samotného mě popadla zvědavost, co za člověka asi byla.

Za pár dnů kompletně změnila Erika, ovlivnila Werdena a podrobila si oddanost trojčat, a to vše, aniž by se vůbec snažila.

Pousmál jsem se, zatímco jsem si prohlížel ty tři idioty, kteří ještě včera balancovali na hraně života a smrti a dva z nich hodinu zpátky leželi v hrobě.

„Čeká nás výlet, hoši," broukl jsem, vychutnával jsem si tiché vrčení vycházející z jejich hrdel. „Pořádně si to užijeme."