V záři temnoty

Čarodějčino tajemství

Keres se na mě zářivě usmál. Strefila jsem se do černého. S lehce pootevřenou pusou jsem na něj zírala.

Takže on chce pomstu. Pomsta je návyková a dokáže člověka změnit k nepoznání.

"Proč?"hlesla jsem tiše.

"Jednoho dne jsme se společně s mými přáteli rozhodli vydat se prozkoumat zemi. I přes naléhání ostatních starších andělů a varování před lidmi, jsme se vydali za nimi. Vyrazili jsme do vesnice. Já díky svým schopnostem jsem schoval naše křídla. O mých schopnostech nevěděl skoro nikdo, ale svým přátelům jsem se svěřil. Sám BŮH nevěděl o mí magii."odfrkl si posměšně při pronesení jména jeho bývalého pána.

Nevěřícně jsem mu naslouchala. Sledovala jsem každý jeho rys tváře, každou emoci v jeho jinak temných očích.

"Prozkoumávali jsme okolí a lidské chování. Viděli jsme všechny druhy vlastností jaký člověk může mít. Aroganci, agresi, žárlivost ale i pohostinnost, srdečnost, věrnost. Mí přátele se po několika dnech rozhodli znovu odejít. Nebavilo je obávat se špatných vlastností a báli se hněvu Boha. Já však zůstal. Kvůli ní."zahleděl se na tři slunce a jeho karmínové oči zazářili zvláštním jasem.

Takže on někoho miloval. Uvědomila jsem si vzápětí. I on byl schopen něčeho tak dobrého jako je láska. Přimhouřila jsem oči. Něco tu ale nesedí.

"Měla vlasy jako zářivý oheň. A v očích měla světlé jiskřičky. Když jsem ji potkal, nemohl jsem se od ni odtrhnout. Uhranula mě. Její vřelost, její smích, její tělo i její úsměv. Přes svou slepou "lásku" jsem však neviděl její schopnosti. Měla dar. Dar vidění."tvářil se znechuceně a při každém slovu šlo vidět větší a větší nenávist v jeho tváři.

Zatajil se mi dech. Věděla jsem o kom mluví. A ten fakt mě překvapil víc, než fakt že se někdy zamiloval.

"Caleasi."hlesla jsem s notnou dávkou překvapení v hlase.

"Ano. Krásná, dokonalá zato podlá Caleasi. Donutila mě se do ni zamilovat. Nastražila na mě past to já však nevěděl. Nevěděl jsem, že se Bůh dozvěděl o mých schopnostech a nevěděl jsem, co na mě společně s Caleasi nachystali za léčku."na chvíli se odmlčel. Jako by se musel přemáhat, aby pokračoval.

"Jednoho dne jsem se rozhodl ji říct, kdo doopravdy jsem a tak jsem ji odkryl svá křídla. S ledovým klidem vše přijmula a já si myslel, že možná někdy dokážu být šťastný se smrtelnicí po boku. To jsem se však krutě mýlil. Ještě téže noci se ke mě přiblížila, když jsem spal a odřízla mi křídla ze zad."tvář se mu zkroutila vztekem.

Jedním pádným pohybem mi dal znovu na obdiv jeho stínová bývalá andělská křídla. Pak však jako by se zklidnil a znovu nabral rovnováhu.

"To co jsem ji však udělal já bylo o dost horší než si dokázala představit."zasmál se a jeho smích se nes jak zvon zahradou.

Dřív než jsem se stihla zeptat, pokračoval.

"Proklel jsem ji. Dostala do těla temnou magii, která ji užívala zevnitř, která ji kazdy den její existence pomalu zabíjela. A nebylo to bezbolestné. Každý den pro ni byl jako ta nejbolestnější smrt, ale smrt to nebyla. Kletba trvala tisíciletí a ani její dobrovolná smrt ji od bolesti nevysvobodila. Díky mé magii se nemohla zabít a tak musela prožít celých tisíc let v smrtelných křečích."znovu se psychopaticky zasmál.

O krok jsem ustoupila, ale sama jsem uvažovala, jestli bych neudělala to samé. Zděšeně jsem polkla. Nejsem jako on.

"A dál to znáš. Bůh mě vyhnal sem do Inferisu. Místo trestu jsem však získal něco naprosto jiného. Království, korunu, trůn, poddané, démony a moc. Už chápeš proč pomsta?"zeptal se mě.