Jen ty - SasuSaku (cz)

Kapitola 4. Nemocnice

Sasuke otevřel pomalu oči. Ostré světlo ho ihned oslepilo a on sykl z pálení v jeho očích. Pořád nebyl moc navyklý na světlo. 

,,Sasuke-kun?!" Ozvalo na pravé straně místnosti. Žádný jiný hlas by neidentifikoval tak rychle jako ten její. Sakura k němu přiběhla, čímž zastínila ostré světlo a on tak mohl konečně otevřít v klidu oči. V puse měl vyschlo, že nemohl ani mluvit a chvíli mu trvalo, než zaostřil, což znamenalo, že měl oči zavřené více jak 24 hodin. Poté co tohle, zdálo by se, lehké učinění dokonal, spatřil Sakuru, jak se nad ním naklání. ,,Sasuke? Jsi v pořádku?" Její hlas byl vyděšený a plný starostí. Když promluvila, cítil její dech a to mu způsobilo šimrání po celém těle. Co to bylo za pocit? Nebylo to šimrání ze stresu nebo ze strachu. Bylo to z nervozity? Bylo to z nadšení? Nevěděl. Nevyznal se ve svých pocitech, které tak málo za svůj život dával najevo. Nevyznal se v sobě. Sakura se k němu nevědomky naklonila ještě blíž. ,,Haló? Sasuke? Jsi v pořádku?" Teď opravdu nebyl schopen říct ani hlásku. Tohle už nervozita byla, to už poznal. Sakura na něj koukala těmi svými zelenými a neuvěřitelně roztomilými kukadly. Snažil se něco říct, ale znělo to spíše jako kuňkání, než normální řeč. ,,Sak-Moc...blíz...ko" Kunoichi mírně pohnula hlavou zpátky dozadu a začala se červenat, takže usoudil, že mu rozuměla a uvědomila si onen problém. Sakura stála u jeho postele jako rajčatová socha. ,,Uhm...Já...se hrozně omlouvám! To nebylo naschvál-" začala, ale on ji přerušil ,,V pohodě, Sakuro. Jsem v pohodě, jen...co se stalo?" Teď už věděl, kde je. To otravné ostré světlo se vyskytovalo v nemocnici. 

To jediné, co si pamatoval, byla neuvěřitelná bolest v jeho levé paži. Když se probudil, pahýl  byl uvázaný novými obvazy a necítil ho.

,,Předevčírem jsme měli sraz s Narutem a Kakashi-sensei. Pamatuješ? No, nějak si tam zkolaboval s tím, že si nevědomky opakoval, že tě bolí levá ruka a... No, každopádně, jsme tě převezli do nemocnice, což teď už víš. Podívali jsme se s mým týmem na tvoji ruku...no, byla to pěkně ošklivá rána. Všude pod těmi obvazy si měl vážnou infekci, rána byla špinavá a nebyla vůbec zahojená! Co v té věznici jako dělali? Blbci, nejsou normální. Zašla jsem za nimi a zjistila jsem, že celý ten čas, co si tam strávil, ti prostě píchali injekci na utlumení. ,,Musím tam někoho poslat... Ehm! To vysvětluje proč si zkolaboval -ztratil jsi na to dost krve a proč tě tak ruka bolela - byla v ní infekce. Ale teď už by to mělo být dobré."

 Sasuke poslouchal její povídání. Měla tak příjemný hlas, bylo to jako by mu vyprávěla na dobrou noc. Tak jemný, moc nekřičela jako Ino, ani nemluvila moc potichu, jako tmavovlasá dívka z klanu Hyuga. Když se jí něco nelíbilo, se jí vždy trošku zkrabatilo obočí a změnila i trochu tvar pusy při vyslovování. Nemohl si pomoct a zíral na ni, ale ona si toho naštěstí nevšimla.

,,Jak dlouho tu budu muset zůstat?"

,,Záleží. Naruto by to měl už zahojené. Ty..."

,,Já jsem v pohodě-"  ostře ji přerušil a snažil se zvednout, ale růžovláska k němu rychle přiběhla.

,,Ne. Ještě je moc brzo." jemně ho strčila zpátky do postele. Dotek jejích rukou na jeho ramenou byl jemný stejně jako její hlas.

,,Říkám, že jsem v pohodě." zmítal se.

,,A já říkám, že nejsi. Kdo je tady doktor? To si nikdy v životě nedokážeš přiznat slabost?" Sasuke se na ni zamračil, ale neprotestoval a  poslušně si znovu lehl do postele. Od kdy byla takhle přísná? Připomínalo mu to jeho matku. ,,Tak já jdu. Prosím, odpočiň si." Intenzivně se mu podívala do očí. Její prosba na něj měla hrozný účinek. Otočila se a chtěla odejít z pokoje, ale on znovu promluvil. ,,Sakuro?"