V záři temnoty

Na lovu

Když mě konečně dovedli stráže nazpátek do mého pokoje, sjela jsem sebou na postel. Unaveně jsem ze sebe skopla boty a zachumlala jsem se do peřin. Bylo mi blbě. Blbě z jeho keců. Blbě z této země a ze skutečnosti, že mě Keres přirovnává k sobě samému.

Ozvalo se zaklepáni na dveře a bez mé odpovědi do dveří vstoupil jeden strážný a hned za ním Hanne. V ruce držela tác s jídlem. Hned se mi zvedla nálada, ale snažila jsem se potlačit úsměv než strážný odešel. Když za ním konečně zapadly dveře, Hanne se mi konečně s úšklebkem podívala do tváře.

"Ty jsi nenápadná asi jako slon mezi slepicemi."zasmála se mi.

"Já za to nemůžu. Vše čím jsem se kdy v životě držela bylo nevypadal jako lovná zvěř."pokrčila jsem rameny.

"Tak to tady si budeš muset aspoň na oko poupravit charakter, jinak budeš mít, co do činění s králem."

Přešla ke skříni odkud vytáhla čisté černé kalhoty a tmavě červenou košili.

"Tuhle ne. Prosím."rázně jsem zavrtěla hlavou.

Přimhouřila oči a nakonec vytáhla tmavě hnědou košili tmavou jako místní lesy a k tomu ještě jedny boty dost připomínající vojenské bagančata jen v dámské napodobenině. Takže mě nejspíš čeká nějaká pořádná aktivita. Ještě že tak.

"Řekl mi, že jsme si podobní. Řekl mi, že moje chyby jsou moje moc."vyhrkla jsem najednou.

Nutně jsem se potřebovala někomu svěřit. Musela jsem s někým probrat jeho podezřelé chování a jeho plány. A když tu tak Hanne stála se svými blonďatými copy sahající jí až k lopatkám, připomněla mi Lily. Jí jsem se svěřovali se vším. Byli jsme nerozluční a já znovu potřebovala někoho komu se můžu svěřit , komu můžu důvěřovat.

Hanne vyděšeně vytřeštila oči. Rychlým pohledem zalétla ke dveřím, kde se ozvalo nepatřičné přešlápnutí.

'Poslouchají' naznačila mi rty Hanne.

"Má paní, vždyť vy jste se umazala od trávy. Mám vám napustit vanu?"zeptala se mě pak nahlas a očima mi naznačovala, co mám odpovědět.

"Ano prosím. Vanu bych doopravdy ocenila."zalhala jsem nenuceně.

Hanne se jenom usmála a vyrazila do koupelny a pustila vodu. Vyrazila jsem za ní a zavřela jsem za námi dveře od koupelny.

Hanne pustila vodu a já se usadila na kraj vany. Chvíli jsme na sebe mlčky koukali.

"Nemyslím si že jste si podobní."prolomila nakonec ticho zamyšleně Hanne.

Málem jsem zapomněla. Já ji neřekla celý rozhovor. Polkla jsem a dodala sama sobě odvahu a pustila jsem se do vyprávění.

Když mě vyslechla, svraštila obočí a usilovně se začala hryzat do rtu, až jsem se divila, že si ho nerozhryzala do krve.

"Takže takhle se sem dostal. Vždycky jsem nad tím přemýšlela a snažila se vyvodit něco z bible, ale očividně to je trochu jinak."na chvíli se odmlčela.

"Jenom nechápu....proč ti to říkal. Očividně se tě snaží získat na svoji stranu. Ale proč? Kam vedou ty jeho zlověstné plány?"začala zuřivě přecházet po koupelně a její kroky se odrážely od zdí pokrytý kachličkami a žulou.

"Myslíš si, že mě chce využít jako zbraň? Proč by to, ale dělal když má větší moc než kdokoliv jiný? Vždyť mi říkal, že i Nebe je uz na pokraji zaniknutí a Bůh si jen šoupe kolena."začala jsem uvažovat společně s ní.

Hanne si s povzdechem sedla na zem naproti mě a hlavu opřela o zeď.

"Já nevím."zaúpěla.

Chvíli jsme tak v tichosti a zoufalosti seděli až mi nakonec hlasitě zakručelo v žalůdku.