tvůj poslední výdech✨️ [stalin27🧿]

nevěděl jsem, že to bude bolet [4]

Calin
Nemohu se z toho včerejška stále dostat, pořád myslím na Petra. Ale ještě víc ve mně dloumá myšlenka, že jsem gay. Po včerejšku jsem si scela jistý, že to tak je. Nemohu se dál snažit sám sebe přesvědčit, že tomu tak není, musím si přiznat pravdu, kterou nijak nezměním.

Měl bych chvilku vyvětrat myšlenky, nemohu se takhle utápět v problémech. A jak pravila moje babička, problémy se musí zajíst. Takže jsem na cestě do nejlepší cukrárny v Praze na nejlepší zákusek na světě. V tom si všimnu něčeho podivného, Petr jde kousek přede mnou a není sám. Jde s ním Zuzka kterou drží za ruku. To pro něj ta pusa nic neznamenala? Dál s ní chodí jako by se nic nestalo? Tohle bych do něj neřekl. Zabočí do stejné cukrárny, do které mám namířeno. Ale já se nenachám odradit, tak jsem si nahnal chutě, že tam půjdu i přes to, alespoň zjistím co se děje. Sednu si ke stolu, kde mám skvělí výhled na Péťu a Zuzku, ty mě ale zatím nespatřili.

,,Co si dáte?" Přijde za mnou číšnice.
,,Počkej," řeknu při berlivém sledování.
,,Teda..pardon, jeden čokoládový dort." usměju se a dál sleduji Petra se Zuzkou. Péťa vypadá celkem ustaraně a sklesle, po Zuzčiném proslovu zvedá hlas a máchá rukama. Kdybych tak věděl o čem mluví. Přinesli mi můj báječný dort a já si ho s chutí dal. Byl vynikající. Zuzka si dala pouze limonádu, jak jsem tak postřehl a Péťa nic. Ani limonádu nedopila a už se hnali pryč z cukrárny. Rychle jsem zporcoval dort a rozběhl se za nimi. Vyndal jsem telefon a napsal Petrovi, nikdy jsem si nebyl tak jistý jako teď. Musíme si promluvit, napsal jsem a sledoval jak Petr vytahuje mobil ze zadní kapsy jeanů. Už se nedrželi za ruce, ani neprohodili slovo.
,,Souhlasím," odepsal Petr, takovou odpověď jsem nečekal.
,,Mohl bys hned?" Napsal jsem.
,,Mohl, tak na autobusové zastávce?"
,,Není třeba, otoč se." Petr se na mě vyjeveně otočil a Zuzka pokračovala v cestě. Byla naštvaná to bylo vidět, šla bez něj, asi se pohádali.
,,Ahoj," řekl Petr.
,,Čau," řekl jsem a koukl mu do očí.
,,jo, o tom včerejšku," začal Petr.
,,V pohodě, budem dělat jako by se nic nestalo." Přerušil jsem ho zvýšeným hlasem.
,,N-ne, musím se rozhodnout." Koktal Petr nervózně.
,,Jestli se rozhoduješ mezi mnou a jí, vyber si jí, protože kdybys mě miloval, nebudeš váhat." Otočil jsem se a odešel.
,,To jsem nemysel!" Křikl z dálky. Při chůzi jsem se koukl na Péťu, opřel se o zeď a sjel po ní do sedu. Vypadal smutně, opravdu smutně. Asi jsem neměl být tak hrubý a měl jsem ho nechat domluvit, ale nešlo to, vztek ze mě mluvil sám.

Procházel jsem kolem vlakového nádraží kde seděla Zuzka. Hned na mě vyběhla a přimáčkla mě ke zdi.
,,Vidíš cos udělal?" Mluvila se slzami v očích.
,,Nic jsem neudělal." Bránil jsem se.
,,Jasně, takže kvůli tobě teď nebudu svobodná matka?" Řekla rozčíleně.
,,Cože? Matka? Co tím myslíš?"
,,Petr ti nic neřekl?" Pustila mě.
,,Ne, netuším o čem mluvíš."
,,Jsem těhotná s Petrem, dneska ráno se se mnou rozešel, kvůli tobě. Prý jste se líbali, cítil se hrozně, že se se mnou nerozešel dřív. Už dlouho ke mně nechová city. Teď se musí rozhodnout jestli se bude o naše miminko někdy starat a nebo mu bude pouze přispívat s penězmi. Vím, že jsem byla špatná, brala jsem mu peníze, ale já byla vážně na dně, potřebovala jsem si zakouřit a zapít problémy. A kvůli tobě jich mám ještě víc!" Pleska mě po tváři a pak nevím co se stalo. Viděl jsem jak vzala flašku piva a rozpřáhla se. Pak bylo bum a slyšel jsem sanitku. Cítil jsem krev.