Ten samý den zas a znova

Co kdyby dnes byl tvůj poslední den

Když se vrátil do svého pokoje, vzal fix a sundal z něj víčko. Namířil fixem na 13. únor, a po kratším zaváhání na něj nakreslil obrovskou trojku.

poprvé to byla nehoda. Po druhé to byla náhoda. Potřetí?

Kaito ztěžka polkl.

Potřetí se to stává zvykem.

x-x

Píp píp píp!

Jeho Indigové oči se otevřely, natáhl ruku a obratným cvaknutím umlčel alarm. Posadil a natáhl ruce vysoko nad hlavu. Z okna byla stále vidět jen temná obloha.

"Dobré ráno!" řekl do prázdné místnosti. Podíval se na plakát Kuroby Toichiho v životní velikosti, který byl nalepen na dřevěné liště, a pousmál se. "Dobré ráno, tati."

Cinknutí telefonu oznámilo nově příchozí zprávu. Letmo se na ni podíval a musel se nad ní pousmát.

Raději sem přijď, BaKaito, nebo ti Aoko nic nenechá!

Odhodil přikrývku, vstal a během deseti vteřin se převlékl. Na chvíli se zastavil u kalendáře a odškrtl si dnešní den. V sobotu nebyla škola, takže nebylo třeba se obtěžovat s uniformou. Místo toho si vybral tepláky a tmavě červenou mikinu s kapucí, pohodlné oblečení na lenošení pro tento víkedový den. Pravděpodobně se během dne třikrát nebo čtyřikrát převlékne, ale na snídani u Aoko to bude stačit.

"Dobré ráno!" Kaito vešel s pozdravem přímo do domu své kamarádky, aniž by se obtěžoval zaklepat. Aoko už na to byla zvyklá, takže ho jen pozdravila z kuchyně.

Kaito se uvelebil na židli u stolu. Vzal do ruky ovladač a zapnul televizi, aby zjistil, co se děje ve světě. V centru města se konal mírový protest. Zemřel nějaký slavný herec. Kaito ho neznal, a tak tomu nevěnoval pozornost.

"Francouzský toast, vejce a slanina!" Aoko položila na stůl dva talíře a oběma nalila sklenici mléka.

Kaito se s chutí pustil do jídla. Zatímco Aokiny (jak se to jméno skloňuje??) obědy byly poněkud mdlé a její večeře se většinou rozpadaly, její snídaně byly fenomenální. Kdyby je Kaito mohl jíst každý den, nechal by si je udělat.

Ale počkat, vždyť je má každý den!

Život byl sladký.

Vidlička byla v polovině cesty k jeho ústům, když si všiml, že se Aoko svého jídla ani nedotkla. Zarazil se, podíval se na ni a pak na televizi kde směřoval její pohled, kde nějaký muž mluvil o zásilce, která měla tu noc dorazit nákladní lodí.

Muž v elegantním obleku a s ulízanými vlasy vypadal poměrně zámožně. Měl protáhlý obličej s knírem, který nebyl tak vyleštěný jako jeho zbytek, ale to dávalo smysl, protože bylo teprve půl sedmé ráno. Nepochybně právě vstal z postele a nechal si pomoci s oblékáním. Jeho oči však Kaita donutily nepříjemně se zavrtět.

Když mluvil o zásilce, měl napůl vytřeštěné oči.

Podle jeho slov dal pěkný balík za vzácný klenot, který se pohyboval na soukromém aukčním trhu a slíbil muzeu Ekoda exkluzivní výstavu na jediný den, než drahokam zmizí v jeho soukromé sbírce.

Kaito přemýšlel, co by to mohlo být za drahokam drahokam, který u tak slušně vypadajícího muže vzbuzuje tolik opatrnosti a vzrušení.

"Prodejce mě ujistil, že můj drahokam byl umístěn na nejbezpečnější možnou loď." Muž si nonšalantně prohlížel nehty na rukou. "Ta nejlepší, co se dá za peníze koupit, strážci každých pár metrů a dovnitř se nedostane nic, ani mravenec!"