Etrixen 1: Strážce času

Kapitola 9

John dorazil do školy a právě sedí v lavici, zatím je přestávka a Olaf Benz se na něj dívá ze zadní lavice.
"Co je?" Vykřikne na něj. Olaf jen na něj kouká a když se John otočí dopředu, tak Olaf se podívá na jeho boty. "Dneska odejde bez nich." Řekne si tiše.

Zazvoní na hodinu a jejich třídní učitelka Beverly Markstrová. "Dobrý den třído, posaďte se prosím, dneska si probereme rovnice s dvěmi neznámými." Informovala učitelka a Olaf stále stál, zatímco se všichni posadili.
"Tobě to mám říkat zvlášť, nebo si neslyšel?" Zeptala se Olafa arogantně.
"Rád bych, abychom spolu mluvili zvlášť." Odpověděl legračně, jenže pro Beverly to legrační nebylo. "Sedni si!" Následně si Olaf sedl.

John se díval na Beverly. Beverly hned oznámila: "Tak tady máte práci, chci to do konce hodiny." Všichni byli naštvaný, ale začali pracovat. Beverly si sedla k Johnovi. "Tak, podíváme se na to spolu." John byl známý ve škole, že matiku mu moc nešla, spíš absolutně vůbec.
John v deváté třídě nedokázal počítat ani do tisíce, teď momentálně to zvládne, ale i tak má problémy s matematikou. Beverly si je toho vědoma, John nedal nikomu veřejně vědět, že je dyslektik. Jediný kdo to ví, je Joseph a Beverly.

Zatímco studenti dělali zadanou práci, tak Beverly pomáhala Johnovi s příklady. Poté co zazvonilo na konec hodiny, tak začala přestávka. Všichni šli do jiné třídy a John jediný zůstal sedět. Beverly si ho všimla: "Teď máš Ekologii Johne. Neděje se něco?" Zeptala se a John se na ní podívá.
"Paní učitelko..." Okamžitě ho přeruší Beverly. "Stačí Bef, pro tebe jsem Bef." Upozorní Johna. "Bef, já musím dneska do Washingtonu, táta šel něco udělat s časem, prej kvůli časovému prolomení." Řekl John a Beverly nevěřila vlastním uším. "Cože a to mi nedá ani vědět, mohla jsem pomoc." Zmínila se a John pokročil rameny. "No nic, pojď, odvezu tě tam, stejně už končím, mám jenom tuhle hodinu." Řekla a spolu šli ven do auta. "Takže do Washingtonu?" Chce se ujistit Beverly. "Ano, k bílému domu." Ujistil jí a odjela s ním.