Poslední přání: Příliš příležitostí!

Kapitola IX.

„Když se podíváš na noční oblohu, co spatříš?" zeptá se Emy Tsuki pozorující noční zářivou oblohu s plným měsícem. Emo VIII. se nechápavě podívá na nebesa. „J-já nevím," je celá zmatená a zároveň vystrašená Ema, „měsíc?" Tsuki se zhluboka nadechne a nasaje do sebe plážovou atmosféru. „Tu zářivou krásu v stmívání, to není žádné tajemství," ďábelsky se usměje. V rukách ji začnou zářit dvě jasně žluté koule a voda jezera se začne přibližovat k pobřeží. „Co se to děje?" pohlédne Ema na Tsuki a spatří ji, jak září. „Přichází příliv!" řekne a její vlasy se zbarví na fialkovou barvu a výrazně narostou. Její moderní oblečení se změní v poměrně prosté černé šaty a na její hlavě se objeví černá tiára. Nakonec zahodí i své brýle. „Ιανουάριος, Φεβρουάριος, Μάρτιος, Απρίλιος, Μάιος, Ιούνιος, Ιούλιος, Αύγουστος, Σεπτέμβριος, Οκτώβριος, Νοέμβριος, Δεκέμβριος," vyslovuje Tsuki zaklínadlo, zatímco se za ní objevuje houpačka ve tvaru měsíčního srpu. „K-kdo jsi?" nemůže uvěřit svým očím Emo. „Hleď, jak tě přitahuje má gravitace, nechť přede mnou poklekneš. Přitahuji tě. Nechť mě má sláva a vůle následuje jako vysoký příliv!" pokračuje Tsuki. Emo povstane a znovu si pohlédne Tsuki, když v tom na svých nohou pocítí jezerní vlny. „V-voda?" diví se Ema. Tsuki se ďábelsky zasměje. Emo se na ní otočí. „Mé jméno ve skutečnosti není Tsuki, i když se mi popravdě velmi líbí," představuje se známě neznámá žena Emě, (poznámka autora: tsuki = měsíc v japonštině), „ale ve skutečnosti se jmenuji Moona a jsem bohyní měsíce. Jsem zářivou hádankou pro všechny již po tisíce generací. Již po tisíce generací všechny k sobě přitahuji stejně tak jako přitahuji vodní hladiny a moly. Teď hleď na to, jak má síla vzplane a já tě jednou pro vždy sprovodím z tohohle světa!" Emovi se rozzáří očka. „T-to bys opravdu dokázala?" zeptá se radostným hláskem. Moona je z toho zaskočená. „Ale.. tohle ti nemá působit radost!" vzteká se nad tím, když jí její plán nevychází. „Mně je to jedno, klidně mě zabij!" vzdává svůj život Ema. „No.. tak dobrá," souhlasí s nápadem Emy bohyně, „čekala jsem to teda těžší." Začíná nabíjet svůj měsíční paprsek, když v tom se náhle ozvou povědomé hlasy. „EMÓÓÓÓÓ!" křičí přibíhající Avindra, „promiň mi to, co jsem ti řekla!" Spolu s Avindrou přibíhá i zbytek guildy Knihovnomolů. „Ale ne," zděsí se Moona. „Prosím, urychli to a hned mě zabij!" vysloví své poslední přání Emo. Na to na něj ztělesnění měsíce vystřelí paprsek a zabije ji.

·Pos—Přá—Pří—Pří!·
„NÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ!" – Avindra z rodu Guts

„Jechahahahaha!" začne se tyransky smát měsíční bohyně. „Cos to udělala?!" začne na ni křičet princezna. „Já myslela, že už ho stejně nechceš nikdy vidět," říká pobaveným hlasem Moona. Avindra jen zrudne a ztrapněná mlčí. „Kdo vůbec jsi?" zeptá se Viarnar. „Oh," zasměje se bohyně, „já jsem Moona a jsem bohyní měsíce." „A proč jsi tady?" přidá se k otázkám i Ivo. „No přece abych vás zničila," řekne nadšeně Moona. Pak si povšimne i mladého Alexandra. „Ty?" zeptá se znechuceným tónem. „Ty," odpoví ji Alexander ještě znechucenějším. „Uvědomuješ si vůbec, že tě tvá žena očekává a strachuje se o tebe?" pokračuje bohyně dál směrem k démonovi. „Uvědomuješ si vůbec, že je mi to jedno?" odpálkuje ji Alex, „teď je mé místo tady, v guildě Knihovnomolů." Moona se zděsí. Viarnar a Ivo se na Alexe zvídavě podívají. „Vy dva se znáte?" zeptá se mága zloděj. „Řekněme, že jsme spolu byli v jisté organizaci," odpoví mu na to Alex a pořádně si ženu v černých šatech prohlédne, „ale nějak blíže ji neznám. Snad jen od vidění."