Díky tobě sem teď rich.../Ca$hanova Bulhar

Setkání po letech

,,No zdar, tak kde si?" Ozvalo se v mobilu když sem přijala hovor. ,,Dole, pojď mi otevřít." Řekla jsem a típla to. Matěj, toho kluka sem neviděla už snad sto let. Poznaly sme se v Bulharsku. Můj táta tam má vilu, jezdily sme tam každý prázdniny. Když mi bylo 15, potkala sem tam Matěje. Neuměla sem ani slovo Bulharsky, jen anglicky takže sem měla vánoce když sem tam potkala někoho kdo uměl česky. Strávila sem s nim celý dvě léta. Pak se vrátil zpátky do Prahy a nenašly sme si čas se potkat. Celkem vtipný že sme spolu trávily každej den v Bulharsku, ale v Česku sme se neviděly ani jednou.

Před týdnem mi napsal, úplně random. Nechápu doteď jak ho to napadlo. Sledovaly sme se na instagramu. Takže vim jak vypadá, já tam nemam jedinou fotku sebe. Dávám si tam jen fotky z akcí a práci. Možná kvůli tomu mi napsal. Dělám mixmaster a celkem mi to jde. Matěj dělá hudbu, dělal jí už v Bulharsku a vždycky mi říkal že až se proslaví, mam u něj lístek na koncert.

Byly to krásný časy, na pláži v Bulharsku kde nebyla živá duše. V tý době o mě věděl všechno, psaly sme si i když sem byla v Česku. No prostě nerozluční kamarádi. Ani nevim proč už se mi neozval. Třeba to dneska zjistim.

,,Čau." Řekl když otevřel dveře paneláku kde měl ještě s nějakym svim kamošem studio. ,,Ty vole z tebe je kus." Zasmál se a obejmul mě, objetí jsem mu vrátila. Červenala sem se malinko, přece jenom on byl celkem muj typ.

,,Tak povídej, jak se žije, neviděly sme se strašně dlouho." Řekl když sme si sedly do studila. ,,Jo dobrý, mam maturu a měla sem jít na vejšku, jenže sem se na to vykašlala. Vykopli mě z domu a tak žiju sama a mastruju songy pro zábavu a přivídělek. Jinak dělám servírku. Co ty?"

Vzala sem si z kabelky krabičku černejch camelek a jednu sem si dala do pusy. Normálně bych se zeptala jestli si tam můžu zakouřit ale on už měl v sobě za tu chvilku co tam sedíme druhý cígo.

,,Hele taky mam maturu a makam no. Chci se ale uživit hudbou jednou. Už to mam naplánovaný celý." Vyděla sem tu zasněnost v jeho očích, jako tenkrát když mi vyprávěl co má v plánu. Usmála sem se nad tím. ,,To sme dva no taky bych chtěla aby mě to živilo, třeba se nám to oboum povede." Zasmála sem se. ,, Určitě jo, co sem slyšel tak seš dost dobrá."
,,Díky." Usmála sem se a malinko, fakt ale malinko začervenala.

Povídaly sme si hodiny, jako kdysi, vzpomínaly sme, smály se a já si i pobrečela. Sebralo mě to když sem si vzpoměla na ty doby kdy sme skoro nic neřešily a jen si žili.

,,Nezajdem někam na jídlo?" Zeptal se jen tak mezi řečí. ,,Můžeme."Usmála sem se. ,,Tak zvedat krásko jdem."To oslovení mě potěšilo. Tak mi vždycky říkala jeho máma.Krasavitsata, kráska a jemu Zvyara zvíře. Bylo to vtipný a celkem pravdivý.

Čekala sem hospodu, fastfood nebo něco takovýho a ne že ten blb pude do jedný z nejdražších restaurací v Praze. ,,Matěji na tohle fakt nemám prachy." Řekla sem mu když sem se koukla na menu. ,,Kdo řekl že něco platíš? Koukej si něco vybrat" Rozkázal mi, tak sem koukala na něco levnýho i když to tam nebylo nic.

Pila sem víno a on pivo, dala sem si těstoviny a on steak. Víc sme mluvily než jedly a mezi těma lidma v oblecích a šatech sme vypadaly fakt směšně.

Po večeři mě ukecal že zajdem ještě někam na drink. Šly sme do prvního klubu co sme potkaly, z jednoho drinku se jich stalo 10 a odchod domu ve 4 ráno.

,,Jdeš spát ke mě." Řekl mi když sme se motaly uličkama Prahy. ,,Ne Matěji, musim domu."
,,A kdo tam na tebe čeká ty vole, nikdo jako na mě takže deš se mnou kurva nenechám tě jít samotnou." Zakřičel z ničeho nic. Strašně sem se lekla a alkohol mímu strachu taky moc nepomohl. Cítila sem jak mi tečou po tvářích kapky slz. Nesnáším když na mě někdo řve.

,,Promiň."Dal mi jednu ruku okolo pasu, druhou na hlavu a přimáčknul mě k sobě. Obejmula sem ho a dál brečela. ,,Nebreč prosím, omlouvám se. Sem kokot vždyť to víš. Jen nechci aby si šla sama a byla pak sama. Říkávala si mi to, že je pro tebe nejhorší když sama usínáš."

Nevěděla sem proč brečím, to co řekl mě rozbrečelo ještě víc, že si to vůbec pamatuje. Je to pořád pravda nesnášim usínat sama.

,,Dobře."Fňukla sem, malinko se odtáhla a podívala se na něj. ,,Děkuju, taky nerad usínám sám." Dal mi pusu na čelo a pak se zasekl. ,,Ja no ee promiň?"
,,V pohodě." Uklidnila sem ho a pohladila ho po tváři, jeho vousi mě škrabali do ruky, mohl by se už oholit pomyslela sem si.

Když sme přišly k němu, lehla sem si automaticky na gauč. ,,Pojď za mnou, neboj, nekoušu." No to nevim, nechtěla sem k němu. Přece jenom má větší sílu než já s kdyby mu něco přeplo nevim jak by to dopadlo. To už sem si zažila a děkuju znova nechci.

,,D-dobře." Vykoktala sem a šla pomalu za nim. ,,Hele neboj se." Přitáhl mě k sobě. Bylo to divný, bála sem se co napitej Matěj udělá ale zároveň mě uklidňovalo jeho objetí.

,,Přísaham že nic nezkusim pokud mi to neřekneš." Věřila sem mu i když mět trojku pod kůží, slyšela sem v něm střízlivého Matěje. ,,Okey." Odvětila sem a šla s ním do ložnice.

,,Pravdu, proč ses bála?" Řekl po chvilce co sme vedle sebe ležely jak mrtvoly. ,, Neřeš to, není to nic s tebou." Nechtěla sem mu to říkat, ten kluk je výbušnej jak petarda a o to víc když se napije.

,,Dělej." Sednul si a otočil se na mě. Já udělala to samý. ,, Na střední, byl jeden kluk. Kokot co si myslel že může mít každou, dokud nepotkal mě. Posílala sem ho pořád do prdele, no a na jedný párty.." Začal se mi klepat hlas a zas sem brežela. To je za dnešek už po 3, paráda. ,,Počkej jako?" Byl zaseklej, nechápal to, asi. ,,Jo." Vykoktala sem ze sebe.

,, Jak se ten zmrd menuje?! Rozkopu mu držku že si pro něj pojedou s rakví kurva. Co si o sobě takovýhle kriplově myslej dopíči?!" Řval přes celej byt. Nepomohlo mi to, brečela sem ještě víc a on si to asi taky uvědomil.

,,Sofi, nebreč prosím. Promiň že sem to z tebe tahal." Už po druhý sem mu brečela do hrudi. ,,Řešila si to nějak?"
,,Jo, borec je ve vězení, ukázalo se že to udělal víc holkám." Fňukala sem jak malí dítě, ale tak co mám dělat. Tohle sou rány co se nezahojí.

,,Fakt promin." Zašeptal mi do ucha po tom co sme se v objetí svalili na postel. ,,Dobrý Matěji." Zašeptala sem taky a obejmula sem ho ještě pevnějc. ,,Dobrou." Řekla sem a zavřela oči. ,,Dobrou" zašeptal.

Nevim proč to vlastně dělám, nevim co k němu cítím, nevim jako co ho beru.

Honily se mi hlavou myšlenky a každá obsahovala slovo nevim