Vampire curse

11-Nathan

Když jsem vyšel ven slunce strašně pařilo a já jsem byl rád že ten denní prsten vůbec mám ikdybych ho radši neměl.
Šel jsem směrem do města a furt jsem zuřil.
Potřeboval jsem si  na něčem vybít zlost, do něčeho mlátit cokoli ale musím to udělat.

Šel jsem městem a najednou jsem svým upířím sluchem zaslechl křik a divné šustění. Ten křik mi byl docela povědomí než jsem ale přišel na to čí je už jsem tam spěchal. Když jsem zašel za rok odkud to vycházelo spatřil jsem Charlotte a Katie jak se snaží ubránit nějakému muži.

Hned jsem k nim běžel. Bylo mi to jedno , bylo mi jedno že tomu muži ublížit nebo cokoli, chtěl jsem ho vysát teď hned. Zakousnout se do jeho krku a prostě sát. Chtěl jsem ho zabít za to co udělal a za to co chtěl udělat.

Začal jsem ho mlátit tak silně jak to člověk nedokáže ale bylo mi to jedno prostě jsem to chtěl udělat. Vybít si na něm zlost za to co se stalo u Šéfa a za to co udělal Charlotte a Katie.

Katie do mě začala hučit ať přestanu nebo ho zabiju ale já jsem ji neposlouchal a bil ho dál a dál. Furt mi to nestačilo potřeboval jsem víc.
Co mám sakra udělat abych to ze sebe všechno dostal?!!!

"Už stačí!!" Nathane!! Dost!!! Zabiješ ho!!"
Slyšel jsem křičet na mě Charlotte.

V té chvíli jsem si uvědomil co jsem udělal.
Hned jsem přestal. "Sakra sakra"
"Co jsem to udělal, málem jsem ho zabil!"
"Nathane klid uklidní se Jo?"začala na mě mluvit Charlotte.
Podíval jsem se na ni jako nikdy jindy. Neměla mě takhle vidět, jako monstrum.

Tohle se nikdy nemělo stát. Ale stalo se! Sakra!

Obrátil jsem se k tomu muži kterého jsem právě zbil až skoro zabil abych se ujistil jestli dýchá.

A ano dýchá naštěstí.
Hned se mi trochu ulevilo ale ta tíha mě furt tížila jako kamení.
Jediné co jsem teď mohl udělat je ujistit se že jsou obě v pohodě a rychle vypadnout.