Poslední přání: Příliš příležitostí!

Kapitola X.

„Ledový krystal!" vykřikne Alexander a vystřelí po Viarnarovi kus ledu. Tihle dva dementi už zase trénují, tentokrát za přítomnosti nadšených diváků (rozumějte Avindra, Ivo a Ema IX.) a na zahradě hlavního sídla, malebného domku, guildy Knihovnomolů. Kus ledu Viarnara, dřív než-li se stihne začít bránit, zasáhne a poraní. „Ouč," vydá bolestivé citoslovce Avindra, které se do svého crushe až moc vcítila, „to muselo bolet." Všichni přihlížející zatleskají. „Výborně," oklepe se rychle Viarnar po zásahu ledem, „progres našeho tréninku už je po týdnu konečně vidět." „To je pravda," přikývne Ivo, „pamatuji si, jaké jsi byl takové malé hovno, ale teď už možná i za něco stojíš." Jen Ema mírně posmutní: Tak mě konečně začne bavit život a ten, kdo byl horší než já, už je skoro lepší jak já? „Fajn," vysvleče se ze své zbroje Viarnar, „to by bylo pro náš trénink dneska všechno." Alex přikývne a také se převlékne do civilu. „Když už jste skončili, tak si konečně můžeme jít dát oběd!" nadšením se Avindře rozzáří očka a vesele si to kráčí k jídelnímu stolu. Ke stolu se postupně usadí každý člen guildy Knihovnomolů a nechají si od princezničky nandat jídlo. „Dobrou chuť!" řeknou si všichni a pustí se do jídla.

Když se všichni cpou jídlem, vzpomene si Viarnar na to, co řekla bohyně Moona, když ji poprvé spatřili v její pravé podobě. „Nuže, Alexi, pověz nám. Kdo je vlastně ta tvá žena?" Všichni se zprvu kouknou na zloděje, jako by právě řekl nějakou větu, která se neříká, ale ve skutečnosti vlastně zvědavě slintají po odpovědi. „No," pousměje se Alex, až mu skoro zaskočí sousto a to by byl trapas, kdyby po dvou tisících letech zemřel na oběd, „úplně nevím kde začít." „Tak třeba jméno?" zkusí napovědět Viarnar. „Hmm," zamyslí se Alex, jakoby snad zapomněl jméno své vlastní ženy, „Catherine. Kate. Vlastně je nejvíc známá asi jako královna Kate Chladná růže." „Tak proto ta modrá růže," raduje se Ema, že jí poprvé za deset životů něco docvaklo. „Královna čeho?" přemýšlí Avindra. Jakožto dcera královny a krále zná nespočet královských rodin, avšak nikdy o žádné královně Kate neslyšela. „To se těžko vysvětluje," snaží se své kamarády odbýt démon, avšak marně. Jsou to zvědavé čubinky. „S Kate jsme vládli jednomu království v Zásvětí," pokračuje ve vysvětlování, „jmenovalo se Ouzelovo." „Zásvětí?" podivuje si princeznička slovu, které nikdy předtím neslyšela. „To je říše mrtvých, kam odcházejí všechny zesnulé duše," zachraňuje beznadějnou Avindru Viarnar. „To je to místo, kam jsem se nikdy nedostala," smutní Ema, když si uvědomí, že se vlastně chce zabít. „Nicméně úplně poprvé jsme se potkali na Magické univerzitě, kde jsme společně studovali ledovou magii. Do Zásvětí jsem ji přivedl až později, tehdy byla ještě normální," říká dál Alex a vzpomíná na ty staré krásné časy.

Jejich, asi ne zas tolik příjemný, společný čas přeruší příchozí muž. „Ehm, promiňte," osloví je. Všichni se za ním ohlédnou. „Guilda Knihovnomolů? Její královská Výsost princezna Avindra z rodu Guts?" ptá se neznámý muž. Avindra je zprvu trochu šokovaná, pak však na popud Viarnara zvedne svou tlustou prdel a dojde k brance. „Ano," přikývne princezna, „to jsem já." „Výborně," oddychne si muž, „všude jsem Vás hledal. Mám pro Vás dopis – pouze do Vašich rukou." „D-dopis?" podivuje se Avindra, jako by to slovo nikdy neslyšela. „Správně," přikývne ji kurýr. „A od koho ten dopis je?" zeptá se princezna. „Mám pro Vás dopis přímo od Jejich Veličenstev, krále a královny Království dobra – vašich rodičů. Bylo mi řečeno, že je to důležité," řekne kurýr a princezně se vší úctou předá dopis. „Tak, to by bylo. Musím jít," ukloní se Avindře a rozejde se od základny Knihovnomolů. „A.. co po mně rodiči chtějí?" snaží se dál doptat Avindra, protože otevřít dopis a přečíst si ho je příliš složité. „Je mi líto, mám i další důležité dodávky. Není čas ztrácet čas!" řekne kurýr a radši se rozběhne, aby už nic od princezny neslyšel. „To je divné," je taková lehce zmatená. Ostatní členi Knihovnomolů k ní přistoupí. „No ták, otevři to!" pobízí ji zvědavá Ema. „Jo, nás zajímá, co ti napsali rodiče!" přidává se Ivo. „Tak fajn," řekne Avindra a dopis otevře. Pak ho začne číst: