Enemy roommates [1]

29. Dohoda

André seděl s ostatními u většího stolu, který sem prý sami odněkud donesli. V domě to celkově vypadalo jinak. Vrchní patro, které bylo dříve neobyvatelné, protože tam byla hromada harampádí a prachu po bývalém majiteli, teď bylo vyklizené a v jednotlivých pokojích se zabydleli Leon a Nola. Hettie se taky přesunula nahoru, a tak byl Andrého pokoj vedle pokoje Mac opět jeho.

I kuchyň byla lépe uklizená a v malém obýváku někdo přidal k oknu barevné záclony.

„To jsem šila já,“ přiznala se Nola, když si všimla, že se André na záclony dlouze dívá.

André se pousmál. „Pěkná práce.“

„Díky. Začala jsem už pracovat i na kostýmech pro mě, Leona a Hettie. Oni sice říkali, že žádné nepotřebují, protože jejich identita už je dlouho prozrazená, ale... myslela jsem si, že by se spíš mohly udělat kvůli praktičnosti. Lepší materiál, a taky nějaké místo pro zbraně a potřebné věci.“

André přikývl. „To se mi líbí, skvělý nápad.“ Potom se otočil na Mac, která byla vedle v kuchyni. „Fakt s tím nechceš pomoct?“

„Vždyť už to skoro mám,“ odbyla ho. A skutečně, za chvíli byla polívka připravená pro všechny.

„Mám skočit pro ty dva?“ nabídla se ihned Nola.

Mac však zavrtěla hlavou. „Počkej tu s Andym, já pro ně dojdu. Možná mi to bude chvíli trvat,“ mrkla na ni. Potom odešla.

André se zamračil. Nechápal tenhle holčičí kód. Taky si pořád nemohl zvyknout, jak se tahle domácnost rozrostla. Zamyšleně se zadíval na své nohy. Zkusil trochu pohnout s kotníkem, aby věděl, jak na tom je.

„Andy...“

Zvedl hlavu k Nole. „Hm?“

„Měla jsem o tebe strach. Teda... všichni jsme měli. Ale já se bála, že v té nemocnici na něco přijdou a skončíš jako... jako já s Leonem.“

André se ušklíbl. „Red-Eye se nikdy nenechá chytit.“ Potom si povzdechl. „Ale i já jsem měl strach. Prostě to tak je... tenhle svět.“ Chvíli mezi nimi bylo ticho. André se divil, že se Mac ještě nevrací.

„Byl tu Fawzi,“ řekla najednou Nola. Dlouze se na Andrého dívala a vypadalo to, jako by se mu snažila číst myšlenky.

„To vím. Pozval Mac na kávu, že?“ André se ušklíbl. „Moc mi o tom říct nechtěla.“

„A ty bys šel?“

„Co?“

„Třeba taky na kávu. Se mnou?“

André se zarazil. Dostal chuť najít Mac a hned ji praštit. Už mu došlo, do čeho ho právě zatáhla.

Nola odvrátila pohled. „Promiň...“

André se pousmál.  „Četla jsi mi myšlenky, že jo?“

Nola si povzdechla. „Já... já se občas snažím to vypnout, ale někdy to prostě nejde. Neumím to ovládat.“

André se zamyslel a naklonil se k tmavovlásce. „Víš co? Mám nápad. Můžu tě vzít trénovat. Zkusíme společně přijít na to, co všechno se v tobě skrývá a kam až sahají tvé schopnosti. To by mohl pro nás oba být lépe využitý čas než návštěva kavárny. Co ty na to?“

Nola přikývla. Ten návrh se jí líbil, jenže už tušila, co André řekne dále.

„Ale...“ Zrzek se nervózně poškrábal na zátylku. „Neber to jako něco víc, dobře? Já totiž... asi bych tě zklamal, Nol.“ Starostlivě se na ji podíval, ale vypadalo to, že chápe, co se tím snažil naznačit. André prostě nikdy nepřemýšlel nad vztahy a rozhodně nebyl připravený do nějakého vkročit... A Nola byla fajn kamarádka, ale jiným způsobem o ní prostě přemýšlet nedokázal.