Expl0ited<3My hero<3

17.Kapitola

„Vanesso? Vanesso!" třásla se mnou, aby mě probudila má máma? Máma?! Plně jsem procitla a všimla si, že sedí na mé posteli a budí mě. Byl to jen sen?! Díky bože!

„Mami!" prudce a pevně jí obejmu.

„Byla to jen noční můra, zlatíčko...už je to dobrý." utěšuje mě moje mamka. Zřetelně si oddychnu. Až teď cítím, že mam mokré tváře- nejspíš jsem ze spaní brečela.

Sakra kolik je? Mam jít ven s tou Emmou a já jsem usla...kašlu na to. Nikam nejdu, chci být doma s mamkou...Po nějaký chvíli povolim sevření, aby jsem mamku nezadusila tim jak pevně jí objímam. Mamka mě hladí po zádech, je to příjemné. Jsem tak ráda, že to byl jen sen!

Celý zbytek dne jsem strávila z mamkou i když jsem jí poslední dny moc nemusela. Ten sen mi rozlepil oči. Snaží se ke mě být milá, vstřícná, ale já to neoceňuju a jsem na ní hnusná...Už vím proč i ona na mě. Povzdychnu si. Zrovna sedíme s mamkou u stolu a jíme večeři. Máme obloženou mísu. Mňam! Vezmu si do ruky kousek rajčete a snim ho, pak i zamotanou ruličku salánu, přikousnu si k tomu kousek rohlíku.

Anna se ve mě pomalu ztrácí...už to se mnou nejspíš vzdala a našla si jinou kamarádku lepší než jsem já. No a co...já mam Emmu...lehce se zamračim.

„Proč se mračíš?" zeptá se mě mamka.

„Já se mračim?" usměju se na ní.

„Mračila jsi se," vydechne, „Děje se něco Van?" zeptala se mě.

Zakroutim hlavou se stálým úsměvem na rtech. „Ne, jen bych měla zavolat kamarádovi. Bude ti vadit když po večeři půjdu do pokoje?" zeptám se jí. Ona jen lehce zakroutí hlavou.

„Ne, nebude..." usměje se na mě.

„Dobře, děkuju." ani nevim proč děkuju.

Najednou na ruce ucítim teplý stisk, pohled sklopim ke své ruce a zjistim, že mě za ruku drží mamka.

„To já děkuju Vaness. Jsem ráda, že jsme si dnes udělali hezké odpoledne a večer...Moc ti děkuju" řekne mi děkovně a povzbudivě se usměje.

Úsměv jí oplatim, vstanu a obejmu jí.
„Mam tě ráda mami..." říká to i kvuli tomu, aby to její máma věděla.

„Já tebe taky Vaness" objme jí. „Já tebe taky" šeptne mi di vlasů a doširoka se usměje. Pustí mě, a tak se narovnam.

„Chceš pomoct to ru uklidit?" zeptám se mamky.

„Ne, udělam si to sama, ale děkuji..." usměje se na mě.

„Dobře, tak já jdu do pokoje." řekla jsem a rozešla jsem se do svojeho pokoje. Posadila sem se za stůl a napsala Peterovi. Po nějaký době mi odepsal nateprve na pozdrav. Asi je naštvaný...povzdychnu si.

Já: Zlobíš se na mě hodně?
Zeptala jsem se ho rovnou na chatu.

Peter: Ja? Prečo by som sa mal hnevať?

Já: Že jsem ti neodepsala...

Peter: To nič ... :) Máš právo byť nahnevaná.

Já: Ale já nejsem naštvaná. Promiň, že jsem neodepsala, ale usla jsem u toho než jsem vymyslela co odepsat :(

Peter: Aha :) Z toho si nič nerob :)

Já: Takže nejsi naštvaný?

Peter: Nie, ani jeden nie sme na seba naštvaný :) Dúfam :D

Já: Psala jsem, že ne :)

Peter: Dobre :) Nechceš ísť zase zajtra von?

Já: No tak dobře :)
Ale zítra půjdu ven nejspíš s Emmou. Sakra. 

Já: Vadilo by ti kdyby s námi šla Emma? Slíbila jsem jí už dneska, že s ní půjdu ven, ale usla jsem a tak to budu muset odložit na zítřek.

Peter: Emma? No dobre :) V koľko a kde sa stretneme? Čo keby som ťa vyzdvihol a potom by sa k nám pridala Emma? :)

Já: No tak dobře :) A v kolik pro mě příjdeš?

Peter: Čo keby som pre teba prišiel po obede? Okolo druhej :)

Já: Dobře budu se těšit, jako vždycky :D

Peter: Aj ja :D Vanesso nechceš ísť ešte dneska na skype?

Já: Tak fajn :D Zavolej mi

Jen jsem se usmála a zapla jsem si skype.

Ahojte! :) Tady máte další kapitolu :) Doufám, že se vám líbí a taky doufám, že mě nezabijete za to jak jsem vás vyděsila s tou Vanessy mamkou xD Schválně kolik lidí se na to nachytalo? :D No? Jen se přiznejte! :D Hádám, že jste si všimli, že píšu za Petra slovensky! :D To protože jste psali, že vám ta čeština k němu moc nejde a tak sem se rozhodla to začít psát slovensky :D Doufám, že kvuli tomu některým nezkazim dojem z tohoto příhěhu :D :D :D Moc děkuji za tolik votes a reads :) Moc si toho vážim :) :3 Omlouvám se za chyby :/
Mam vás ráda xxx