Mezi bílými květy / Dramione

Mezi bílými květy

Dnes byl její den D. Dnes se měla vdávat. Vzpomněla si na den, kdy před ní její snoubenec poklekl a požádal ji o ruku. Zrovna se vracela z Ministerstva kouzel, kde konečně rozjela svůj projekt na zrovnoprávnění všech živých bytostí. Po válce se vrátila zpátky do školy a po závěrečných zkouškách nikdo nebyl překvapen, že dostala od Pastorka, nového ministra kouzel, nabídku na své nové vlastní oddělení. Kouzelnický svět jí mohl být vděčný za to, co pro něj udělala a tohle byla její odměna. Co si totiž budeme. Bez ní by Harry Potter nepřežil ani první ročník.

Byla to středa. S trochu rozcuchanými vlasy, které si pokusila stáhnout do copu, pospíchala Příčnou ulicí k jejich oblíbené kavárně. Příčná ulice se velmi změnila od chvíle, kdy sem vkročila poprvé. Byla naprostým nováčkem ve světě kouzel a přišlo jí toto místo naprosto kouzelné. A tento dojem nezmizel úplně, jen se trošku změlnil. Za poslední dva roky tu vyrostlo mnoho nových podniků, většina obchodů byla za války poničena, takže po opravě vypadaly jinak – nově. Malá Hermiona by to tu asi už ani nepoznala.

Konečně skoro až doběhla na zahrádku Tiché mandragory, kde se se žuchnutím posadila před svého přítele.

„Omlouvám se, ztratila jsem se pod hromadou papírů a úplně jsem zapomněla na čas. Ale už jsem tu," usmála se na muže před ní a napila se kávy, kterou jí už předem objednal. Stejnou jako vždycky. Stejnou, jako si tu dávají každou středu. Stejně studenou, jako pokaždé, protože ona nikdy nestíhá. Zrzavý muž před ní ale vypadal dosti nervózně.

„Děje se něco?" pokrčila obočí a podívala se na něj, aby zjistila příčinu jeho stavu.

„Ehm, Hermiono, už se známe dlouho, no, jsi moje nejlepší kamarádka a zachránila jsi mi život, to asi i několikrát. A já tě miluji, takže, no, jak Harry říkal, že to mám udělat? Jo," rychle se zvednul ze židle, že málem převrhl stůl a klekl si před ni nejdřív na obě, nakonec se opravil a klekl si na jedno koleno a vytáhl prsten z kapsy, „Hermiono Grangerová, uděláš mě nejšťastnějším mužem na světě a vezmeš si mě?"

Hermiona na něj koukala, jak kdyby se před ni objevil Voldy a pak prudce zatřásla hlavou, což Rona vyděsilo a už se chtěl snad dát i na útěk, kdyby ho dívka nezastavila.

„Počkej, ne, teda jo. Vezmu si tě," Zasmála se a na zrzavém muži před ní bylo vidět, že mu spadl kámen ze srdce.

S Ronem se dali dohromady po válce. Určité city a náznaky tam byly už dřív, ale oficiálně to oznámili až po pádu beznosáče. Všem to ale bylo jasné. Zlaté trio – dva muži a jedna žena. Celý kouzelnický svět chtěl z této skupiny pár a když se Harry konečně odhodlal něco říct Ginny, tak na Hermionu Ron prostě zbyl. Měla ho ráda, to ne že ne, byl jistota. Každé ráno se probouzela vedle něj, uklidila jeho ponožky, co nechal válet na zemi a dali si spolu snídani.

Ron byl s Harrym bystrozor, takže na ministerstvo často chodili spolu a domů pak každý sám. Ve středu chodili do kavárny, v pátek na večeři a v sobotu k Potterovým. Ostatní večery také měly podobný spád. Hermiona buď ještě pracovala, nebo si četla a Ron přišel domů, občas se osprchoval a pak sebou praštil do postele a okamžitě usnul.

Ron byl její jistota.

To se o jiných říct nedalo.

Byl to ten rok, co se po válce vrátila zpátky do školy, aby si ji dodělala. Tím se rozdělilo známé trio, protože Pastorek nabídl Harrymu a Ronovi práci bystrozorů ihned, jak se stal ministrem kouzel a oni neváhali to vzít. Hermiona sice zkoušela je přesvědčit, aby šli s ní, ale při tomto návrhu se na sebe jenom podívali a oba se nahlas rozesmáli, jako by slyšeli ten nejlepší vtip, co může být.