Poslední císař (countryhumans story)

Kapitola 23.-Odpustíš mi?

[Ten samý večer, Vídeň]

Pohled Anny:

Zůstala jsem sama stát uprostřed temného pokoje. Cítila jsem se stejně prázdná, jako když jsem se dozvěděla, co se stalo s mými bratry. Drtila mě tíha viny...
Podívala jsem se na nůž, který jsem stále pevně svírala v dlani. Po tváři mi ztekla slza. Měla jsem chuť si ho sama zabodnout do hrdla a vzít si vlastní život. Už jsem necítila nic, co by mi dodávalo chuť do života. Byla jsem ničím...
🇭🇺: "Co jsi pos*ala?!"
Uslyšela jsem za sebou. Ten hlas jsem poznávala. Ten hlas...
Naštvaně mě chytil za zápěstí a silou ho sevřel.
🇭🇺: "Slyšíš?! Cos po-"
Ze všech sil jsem se mu vytrhla a prudce se otočila.
A: "NESAHEJ NA MĚ!!! JE TO VŠECHNO TVOJE VINA!!! KVŮLI TOBĚ JSEM ZRADILA SVÉHO NEJLEPŠÍHO PŘÍTELE!!! KVŮLI TOBĚ JSEM HO MÁLEM ZABILA!!!!!"
Křičela jsem na něj zatímco mi z očí tekly proudy slz.
Hodila jsem s nožem o zem a silou odstrčila Uhersko z cesty. S pláčem jsem vyběhla z pokoje a rozběhla se pryč. Přes všechny své slzy jsem ani neviděla na cestu. Je to moje vina...To já jsem se nechala zmanipulovat. Pravá kamarádka by nikdy nedopustila, aby se něco takového stalo. A já chtěla zabít svého nejvěrnějšího přítele...Jak jsem jenom mohla? Jsem zrůda...
K zemi mě táhlo vlastní svědomí. Utíkala jsem dál dlouhou chodbou. Chtěla jsem se někde ukrýt před světem. Ale věděla jsem, že neuniknu...Vyběhla jsem z paláce na dvůr a pak z bran přímo do města. Nezastavovala jsem a dál běžela nočními ulicemi Vídně. Zastavila jsem se u cihlové zdi v úzké uličce a svezla jsem se po ní na kolena a plakala. Pak jsem se na zemi schoulila do klubíčka a dál naříkala. Můj pláč ani nářek ještě dlouho neustávaly...

Pohled🇭🇺:

Přede mnou na zemi ležel nůž, který tam vzteky hodila Anna. Byl jsem trochu zaskočený a zároveň naštvaný. Můj plán nevyšel...Sakra. A ta holka utekla...Musím jí chytit. Pořád je tu nějaká šance, že se dostane k Rakousku a řekne jí, co se stalo. A to by byl sakra velkej průser. Ano, Rakousko sice Čechyho nesnáší (a já na tom nejsem o moc líp), ale pořád, kdyby se dozvěděla, že jsem se ho pokusil zbavit, zbavila by se potom ona mě.
Tak i tak, nenechám ho na živu. Stojí mi v cestě a já ho hodlám za každou cenu odstranit.
Vtom za mnou do pokoje vtrhli 2 uherští vojáci, kteří sem přijeli se mnou.
V1: "Pane! Jste v pořádku?!"
V2: "Slyšeli jsme odsud hrozný křik! Děje se něco?!"
Musím chytit Annu...a rychle.
Ani jsem se k nim neotáčel a začal s rozkazama.
🇭🇺: "Co nejrychleji se dostaněte na nejbližší policii ve městě a nahlašte Annu Marii (příjmení nevim) za pokus o vyloupení císařského trezoru. Ať jí jdou okamžitě hledat. A běda, jestli se zpozdíte byť jen milisekundu, je to jasné?"
V1+V2: "Ano pane!"
🇭🇺: "Výborně."
Dal jsem jim Annin popis a všechny potřebné informace. Pak vyběhli z místnosti a běželi pryč.
Já se zatím postarám o Čechyho. Neunikneš svému osudu, Čechy...neunikneš...

Pohled🇷🇺:

Stáli jsme se Srbskem na chodbě ve křídle, kde jsou ložnice, a povídali si. Rozebírali jsme to dnešní jednání. Bylo to celkem vyčerpávající a hlavně úplně k ničemu. Ještě mě pořád z toho řevu Rakouska a Pruska bolela hlava.
Vtom jsme uviděli Čechyho, jak jde směrem k nám. Už z dálky bylo vidět, že něco není v pořádku...
🇷🇸: "Čechy! Kam jdeš?"
Zeptal se ho Srbsko, když byl skoro u nás. Nic...ignoroval ho. Dál šel a upřeně hleděl do země.
🇷🇸: "Děje se něco?"
Pořád nic. Jen mezi námi chladně prošel.
Srbsko ho chytil za rameno a zadržel ho.
🇷🇸: "Hej, Čechy, co-"
Čechy se mu okamžitě vytrhl.
🇨🇿: "Nech mě."
Pronesl prázdně a pokračoval v cestě.
Se Srbskem jsme se na sebe podívali. Oba jsme měli stejné výrazy. Ani jeden z nás nechápal, co se děje.
Najednou jsme uslyšeli hrozný křik.
Oba jsme se podívali téměř na konec chodby, odkud ten křik šel. Najednou z dveří Čechyho pokoje vyběhla Anna a běžela pryč. To ona křičela?
🇷🇸: "Počkej, to je ta-...Ty jí znáš?"
🇷🇺: "No...Když se to tak vezme..."
🇷🇸: "Takže jo?"
🇷🇺: "Dejme tomu...Да."
🇷🇸: "Fajn. Ty běž za ní a já půjdu za Čechym. Tohle se mi vůbec nelíbí a nechci to jen tak nechat být."
🇷🇺: "Dobře. Potom se tu někde potkáme."
🇷🇸: "Platí."
Rozběhl jsem se za Aničkou. Minul jsem Čechyho pokoj a sprintem jsem seběhl schody. Musím jí zastavit...