,,Co se děje?" Caleb se posadil na židli u postele svého dvojčete, které během zápasu spadlo ze slušné výšky.
,,Nic." Odsekl zamračeně.
Harry vyčítal svému bratrovi jejich prohru, měli hrát s nimi. Mladší jeho tón vůbec neřešil, jen seděl a upřeně ho pozoroval, věděl, že se poddá a řekne to.
,,Slyšel jsem křik." ,,To není překvapivé, všichni křičeli." Podotkl Caleb, Harry zakroutil hlavou. ,,Ne, toto bylo jiné." Odmlčel se. ,,Myslím, že to byla maminka, ten hlas křičel: Ne, nech mé děti, neubližuj jim, vezmi si mě, mě, je nech žít." ,,Možné to je, ale dost šílené." ,,Já vím." Zase se Harry zamyslel. ,,To není všechno, že ne? Harry znám tě, vím, že něco tajíš." ,,Byl tam ještě dívčí křik." Neochotně dořekl, oba dva věděli co to znamená, musela tam být Susan.
,,Ronovi ani Hermioně jsem to neřekl, Ron by se vyděsil a Hermiona by se tomu vysmála, ale při zápase jsem viděl Smrtonoše." Ozval se z ničeho nic, když se bavili o všem možném.
Caleb se na něj zkoumavě díval. ,,Já viděl, že si se praštil, ale, že až tak moc." Pobaveně kroutil hlavou. ,,Nech toho." Okřiknul ho. ,,Neměl jsem to říkat ani tobě." ,,No tak, já to tak nemyslel, ale musíš pochopit, že potom co ti řekla Sibyla je to vtipné." ,,Byl pod tribunou, bylo to velké černé zvíře, jsem si jistý, že to byl on."
,,Co tady děláte?" Z odpovědi ho vyrušil pobouřený křik madam Pomfreyové. ,,Nikdo tady nesmí být." Caleb nic nestihnul říct a už byl vyhozený na chodbu, čemuž se musel smát, ošetřovatelka měla páru, ale uznal, že měla pravdu, už bylo po večerce, takže se vydal do sklepení.
Nemohl spát, přemýšlel nad tím co mu řekl Harry, bylo to možné? Skutečně viděl Smrtonoše nebo to byl další výplod jeho fantazie? Pokud jo, proč ho zase nikdo jiný neviděl. Sice byl zápas, ale učitě někdo něco musel vidět, ale jak to zjistit, nemohl odcházet celou školu a ptát se, jestli se to jeho bratrovi zdálo nebo to je pravda.
Štvalo ho, že tam nebyla Susan, nevěděla co se stalo, byla doma, ale třeba by ji něco napadlo, občas mu přišlo, že je zná lépe než oni sami sebe.
Harry na ošetřovně zůstal několik dnů, všechny noci které tam byl si v hlavě přehrával ženský hlas, byl si jistý, že ho přiřadit dobře, že to byl hlas Lily Potterové.
Slyšel i smích Voldemorta než ji zabil, vyděšený křik druhé osoby, další zlověstný smích při kterém říkal, ostatním známou, zlověstnou větu. Tebou to všechno skončí.
Pokud Susan byla opravdu jejich sestra, způsobilo jí toto ty následky o kterých mluvil Brumbál, když k nim měl proslov? Zajímalo ho to, přesto
svůj názor na ni nezměnil, byla stále mezi lidmi co nesnáší, hned pod Snapem, který si úspěšně udržoval první místo.Blížily se vánoční prázdniny a s nimi i plánovaná návštěva Prasinek, spousta žáků chtěla nakoupit vánoční dárky.
Ron a Hermiona se smutně dívali na svého přítele, který nemohl jít. Slíbili mu, že mu něco koupí, těšili ho to, ale chtěl tam jít.
Byl naštvaný na Caleba, že on tam mohl jít a taky na Susan, že mu to potvrzení nepodepsala, nebyl ochotný přijmout fakt, že mu to podepsat nemůže.
Ta ho vytáčela vším co udělala, jako družstvo měli na výběr, buď s nimi na hřišti, kvůli bezpečnosti, bude ona nebo madam Hoochová. Ostatní hráči vybrali ji, byla na každém jejich tréninku a mluvila jim do toho, také se stalo, že tam za ní přišel nějaký sedmák z Havraspáru a celou dobu se spolu bavili.
Svému bratrovi stále vyčítal i to, že Nebelvír nehrál proti Zmijozelu, ale proti Mrzimoru, nejen, že zápas prohráli, ale ještě přišel o koště.
ČTEŠ
Who are you? I'm your found woman.
FanficŽivot Susan se během školy dal do pořádku, jenže po škole se jí zase zhroutil jako domeček z karet. Zase nevěděla kam patří a jak se s životem srovnat. Charlie se odstěhoval do Rumunska, Susan zůstala v Anglie a to je velká dálka na to, aby dokázali...