Královská láska: Zaměněná *POZASTAVENO - PŘEPIS*

HRA NA PRAVDU

     Poté, co princezna usoudila, že způsob, jakým sedí král v sedle a ovládá koně, je dostačující, vyrazili společně do zahrad. Krokem se projížděli po písčité cestičce kolem okázalých fontán, překrásných soch, které vypadaly jako živé, nádherných stromů a květin a jen příležitostně něco prohodili.

Arnialla vycítila královu nespokojenost a dobře se bavila. Sontree vypadal také popuzeně, nespokojeně trhal hlavou a našlapoval se zbytečnou razancí, aby dal najevo, že má příliš energie a raději by ji vypustil tryskem. Gardimův Lirneet se ploužil s hlavou těsně u země, podrážděně mručel a občas vztekle vybočil z cesty. Arniallin mongreálský vichr Libertad se naoko choval klidně, ale i ona vycítila, že je naštvaný, protože občas skousl udidlo a opřel se do něj, aby jí vytrhl otěže. Neplašil se, jen jí ukazoval, co si o ní myslí.

Nikdo netušil, že u hlavní brány čeká ryzák kapitána Riota a oba jsou připraveni vyrazit na pravou projížďku. Ohlédla se na oba otrávené muže na vzpírajících se zvířatech. Gardim se zdvořile rozhlížel, ale ze ztuhlého úsměvu poznala, že si vyjížďku v příšerném horku zrovna neužívá. Jeho Veličenstvo se ani nenamáhalo tvářit spokojeně, díval se nevrle na koně a přenášel na něj svoji špatnou náladu.

„Jak se vám líbí naše zahrady, pánové?"

„Dechberoucí, princezno," usmál se Gardim zdvořile.

Král ho probodl pohledem. „Vskutku. Dechberoucí," ucedil skrz zuby.

Princezna se uculila a položila se na krk koně. Libertad okamžitě nastražil uši jejím směrem. „Ontru liareo pulirsh sa nur. Ligre." Počkej na povel vpřed. Poslouchej.

Napřímila se v sedle. Nikdo si jejího šepotu do koňského ucha nevšiml, jelikož Sontree zrovna v tu chvíli zarazil kopyta do země a odmítal jít, nejspíš ho Jeho Veličenstvo ze zvyku pobídlo.

Princezna se usadila pevněji v sedle a stiskla kolena. Libertad se nepatrně napřímil a stáhl boky. Jeho krok byl ladný a lehký, z těžkopádného a horkem sužovaného koně nezbylo nic. Ušima rychle stříhal sem a tam a bystře s hlavou zdviženou se rozhlížel. Povolila otěže a on zrychlil krok z elegantního vykračování na rychlé střídání nohou.

„Sa nur ar rint," vyklouzlo jí z úst tak tiše, že to bylo sotva slyšitelné. Přesto oba koně jejích společníků okamžitě změnili krok, svaly se jim napjaly a nedočkavě na ni upřeli pohledy. Lehounce stiskla svého koně holeněmi, jen pohladila botami jeho boky. To bohatě stačilo, aby jeho krok přešel v rychlý klus, který oba koně okamžitě napodobili.

„Sa nur," řekla si pro sebe a zavřela oči. Libertad vystřelil jako šíp, každým úderem kopyt do země zrychloval a ona cítila vítr ve vlasech. Cítila se volně, svobodně, divoce. Tohle byla ona. Dovolila si na malý okamžik odhodit masku ladné princezny a nadšeně zavýskla. Cítila Libertadovo tělo pod sebou, vnímala jeho radost a nadšení z volnosti. Teď byli jedna mysl. Otevřela oči, když slyšela změnu ve zvuku dopadajících kopyt. Z písku přejeli na dlažbu, která hlasitě duněla pod kopyty jejich koní.

„Tar," zamumlala zklamaně povel na změnu do kroku. Libertad okamžitě přešel do kroku, ale nadšeně se rozhlížel živýma očima a rozpustile pohazoval hlavou. Dojeli k bráně a ona se ohlédla na oba muže. Gardim vypadal nejistě, ale spokojeně, Erin byl otřesený.

Zabrzdila vedle Riota, kterému se při pohledu na krále i strážce na tváři rozprostřel těžko zamaskovaný úsměv, proto raději sklopil hlavu a pozdravil ji. Oči mu jiskřily.

„Něco mi říká, že jste právě udělala něco, co by vašeho otce náramně pobavilo a o královnu by se určitě pokoušely mdloby," zamumlal potichu.