Když jsme koukali na hvězdy

43. - BENJAMIN

 „Hell is empty and all the devils are here."
- William Shakespeare

Hladím ji po zádech, jako by to bylo poprvé.

Vdechuju její vůni, jako by to byl kyslík.

Líbám ji, jako by to bylo naposled.

Kayla se zapře dlaní o můj hrudník a jemně mě odstrčí, ale neodstoupí. Vzhlédne ke mně zpod svých hustých řas. „Proč to děláš, Bene? Proč mi tak ubližuješ? Co vlastně chceš?" šeptá.

Bolí mě to. Bolí mě, že jí nemůžu říct pravdu. „Nemůžu se od tebe držet dál a je mi úplně jedno, že chodíš s tím blbečkem od Georgie."

„S Wadem? Ale to ne, já s ním nechodím," zavrtí hlavou.

„Vždyť jsi ho líbala."

„Políbil mě jenom proto, aby tě vyprovokoval. Chtěl mi dokázat, že ti na mně záleží."

Vybavím si, že ji políbil až po tom, co mě viděl. Najednou to dávalo smysl. „Aha," hlesnu. Opřeme se o sebe čely, dýcháme stejný vzduch. Jako bychom si nikdy nebyli tak blízko, ale zároveň tak daleko. „Kam vlastně jedete?"

„Do Řecka. Tam se Georgia seznámila s Charlesem," prozradí mi s jemným úsměvem. „Wade chce, abych tam jela s nima, jako morální podpora. A abych si vyčistila hlavu, ujasnila si, co chci."

Píchne mě u srdce. „Co chceš nebo koho chceš?"

„Chci tebe, Benjamine. To ty ses rozhodl chodit s tou příšerou. Proč s ní vůbec chodíš, Benjamine? Mluvila jsem s ní na záchodě, je to úplnej magor!"

„Počkej, ona s tebou mluvila? Co ti říkala?!"

„Nic zvláštního, jen že si vždycky vybereš ji."

Spadne mi kámen ze srdce. „To není pravda, Kaylo. Kdyby to bylo na mně, už nikdy bych tě neopustil."

„Tak proč jsi teda s ní? Já to nechápu."

Mohl bych jí říct pravdu. Vím, že by to pochopila, ale já bych se tak styděl. Každý den se za to rozhodnutí proklínám a stydím se. Nesnesl bych, kdyby to věděla.

„Já ti to nemůžu říct, vážně nemůžu." O krok ustoupím. „A nemůžu se s ní rozejít."

„Takže s ní budeš dál chodit?"

Ne. „Ano."

„Fajn, jak chceš. Ale abys věděl, tohle bylo naposledy, co jsem ti dovolila mě líbat. Už tě nikdy nechci vidět."

S tím se otočila na podpatku a rozeběhla se pryč.

I s kusem mého srdce, který jsem jí daroval.

V jednu mi skončí poslední přednáška a já s úlevou vystřelím z budovy. Rozeběhnu se k autu, když spatřím na protější straně parkoviště Camerona s Adrianne.

Poslední dny se šušká, že se rozešli, protože už jsme je nevídali pohromadě. Navíc ona vypadala jako hromádka neštěstí, tak jsem si říkal, že se s ní možná rozešel.

Za normálních okolností bych to neřešil, ale nejde si nevšimnout, jak ji pevně drží za paži. A i na tu dálku vidím, jak se Adrianne snaží dostat od něj dál.

Odemknu auto, abych si na zadní sedadlo hodil věci, a pevným krokem jim vyjdu naproti.

„Jsi jen další tupá kráva, co mi vlezla do postele, aby se dostala do vyšších vrstev. Myslela sis, že když jsem byl ochotnej s tebou chodit, tak že jsi něco víc? Že pro mě snad něco znamenáš? Nejsi nic, jasný? Já jsem král týhle školy."

„Pusť mě," hlesne a pokusí se mu vysmeknout, ale on ji chytí ještě pevněji.

„Hej!" křiknu a oba trhnou hlavami mým směrem. „Myslím, že řekla, ať ji pustíš."

Vyvedu ho z míry natolik, že se Adrianne vymaní z jeho sevření a přiběhne ke mně. Chytne mě za paži, jako by nechtěla, abych ji opustil.

„Kdo si myslíš, že jsi, Howarde? Tohle je moje holka, jdi si za tou svojí. Jo počkat, já zapomněl, že už vlastně s její ségrou nejsi. Taky tě odkopla? Nebo jsi jí nechal ty, kvůli Lily Jamesový? To sis teda docela pohoršil, to ti povídám," řehtá se a já cítím, jak se mi vaří krev. „Taky bych si s Kaylou dal říct, ne že ne. Mohl bych začít hrát tvojí hru – říct, jak jsem do ní zamilovanej a třeba by mi taky dala, co myslíš? Navíc je teď sama samotinká, určitě by se jí hodilo objetí-"

Vystartuju po něm, ale Addy mě stihne stáhnout zpátky. „Bene, ne! Nestojí ti to za to."

Cameron se rozesměje. „Správně, Adrianne. Ty víš moc dobře, že bych byl schopnej ho zničit." Pohlédne na mě. „Jediná rána, Howarde. Jedna jediná a na týhle škole končíš. A pak si budu užívat s tou tvojí kočičkou, než mě přestane bavit."

Cítím, jak rudnu vzteky. Nebýt Addy, která mě pevně drží za ruku, už bych mu mlátil hlavou o zem.

„Uvidíme se," mrkne na nás s tím jeho arogantním úsměvem a když sleduju jeho záda, jak odchází, napadne mě, jestli je horší než Lily.

Myslím, že oproti němu je Lily jen pěšák.

Stejně jako já, Kayla nebo Adrianne.

To on je král celé šachovnice, kterou je tahle univerzita.

„Jsi v pohodě?" zeptá se mě Addy, když dlouhou chvíli nepromluvím. Všimnu si, že už mě za ruku nedrží.

Zavrtím hlavou. „A ty?"

Lehce zvlní rty do úsměvu, načež zavrtí hlavou stejně jako já.