Tom Riddle x Reader cz

Astronomická věžvěž + I love Filch plán

Po tom co se mi Tom svěřil s incidentem, který se o prázdninách odehrál jsem s ním nemluvila. Bylo to i částečně způsobeno tím, že jsem se bála, nevěděla jsem, čeho všeho je Tom ještě schopný, a když byl schopen zabít své příbuzné, proč bych já měla být výjimkou? To samé platilo i u Jamese, od incidentu z vlakem jsem s ním nemluvila, věděla jsem ale, že se to stejně jednou změní. Nemůžu se jim přece vyhýbat věčně, no, ne že bych se jim vyhýbala vědomě. Spíš mi zatím jen přeje štěstí a to oni jen nejvyhledávají kontakt sennou, což bylo jedině dobře. Nechce se mi ani myslet na to, jak trapné bude moje a Jamesovo příští setkání, a jak nesvá se budu cítit vždy, když budu v blízkosti Toma. Hodiny nějak uběhly, teda až na astronomii, která se odehrává logicky v noci. Takže dnešní noční vycházka do oddělení s omezeným přístupem nebo do komnaty nejvyšší potřeby se nejspíš ruší. Z hlastým vzdechem jsem odešla z zatím poslední hodiny "Trochu života do toho umíraní!" zasmála se Ashley, načež mi vyskočila na záda "Bože, chceš mě zabít?!" chytila jsem ji, sotva jsem se udržela na nohou. Lidi na nás podivně koukali, už ani nemluvě o výrazu profesora Křiklana, který incident viděl. Ten výraz byl k nezaplacení, musela jsem se smát, na to už jen protočil oči a radši odešel "Skvěle, teď si bude myslet že nejsem normální" povzdechla jsem si "A jsi?" nadzvedla obočí "To už on vědět nemusí" zasmála jsem se a šla spolu s Ash do spopečenky, na mé neštěstí tam byl i James s jeho partou Pobertů "Ahoj, Remusi, Siriusi, Petere, Jamesi" kývla jsem jim na pozdrav, oni jen pozdrav opětovali a věnovali se dál svým činnostem. Z jejich rozhovoru jsem usoudila, že plánují další žertík na Filche, v čemž bych jim ráda pomohla, ten člověk mi fakt leze na nervy "Hele kluci, co kdybych vám s tím překvápkem na Filche pomohla?" zeptala jsem se "Klidně" řekl James a poklepal na místo mezi ním a Siriusem, na které jsem si z tichým povzdechnutím sedla. Blacka jsem nikdy moc nemusela a s Jamesem se spíš navzájem směrem, takže jsou moje vztahy s tohle šílenou čtveřicí poněkud zvláštní "Chceme mu do košíčků dát lektvar lásky" objasnil mi Sirius "Cóó?! Vy jste fakt praštěný" rozesmála jsem se "Víc než si myslíš" dodal Remus, načež jsem se prostě musela smát "Já můžu připravit lektvar, jen to nějaký čas potrvá, navíc víme že Filch rád sladké takže" nedořekla jsem "Takže mu to dáme do něčeho dobrého" doplnil mě Potter "Bingo!" dali jsme si poacáka a dál obmýšleli detaily plánu

.........po devíti dnech

"Hotovo! Mám ten lektvar!!!" vrazila jsem do společenky, všichni krom Pobertů se na mě nechápavě koukli "Super! Takže I love Filch, plán, čas start!" usmál se James, mezitím Sirius skočil pro nějakou tu dobrotu "Tadá!'' ukázal nám dva čokoládové košíčky "Šikulka" rozcuchala jsem mu vlasy a vytáhla z tašky lahvičku z lektvarem "Něco čím to do toho dostat?" brejlounek někam odešel, načež přišel s něčím ala injekční stříkačka "Páni Jamesi, tys myslel na něco dopředu" pronesla jsem a vyprskla smíchy, spolu semnou i Lupin "Jen se smějte" zamračil se "No tak Jamesi, přiznej, že někdy ti to prostě nemyslí" usmála jsem se a on prokroutil očima, napojili jsme košíčky lektvarem a vyšli ze společenky. Rozhlédli jsme se, vedle mě stál Sirius, celou dobu koukal na mě, což mě mírně znervózňovalo. Chvíli jsme na sebe koukali až tu najednou "Támhle je!" křikl šeptem James ~uff...... moje záchrana, všichni jsme se schovali za zeď. Vykoukla jsem z ní a nikoho nespostřehla "Teď" pobídla jsem je, všichni společně jsme se udali do Filchova kabinetu, položila jsem košíčky a utíkala spolu s Poberty na kolej. Prošli jsme úzkou chodbičkou a s hlasitým smíchem doběhli do společenské místnosti "Vy jste fakt praštěný!" řekla jsem udýchaná a vysmátá "To ty ale taky" usmál se James "Trochu" poškrábala jsem se na zátylku, bylo už po šesté hodině večer, čas večeře. Celá naše pětice se vydala do Velké síně, napapala jsem se a šla jsem na chvíli do knihovny, kde nějakou dobu po té přišel i Remu "Učíš se na zkoušky?" přikývla jsem "Můžu si přisednout?" zeptal se jaksi nejistě "Jistě" nějakou dobu jsme takhle seděli a učili se na nadcházející zkoušky NKÚ, učila jsem se tam do asi půl deváté "Já už na to kašlu, bolí mě oči, jdeš taky Remusi?" optala jsem se "Já tu ještě chvíli zůstanu" řekl s tváří natočenou na knihu "Ale no tak, jsi tu skoro pořád, navíc...... co když mě někdo po cestě přepadne nebo unese?!" začala jsem hysterčit "No tak (t/j), nepřeháníš to trošku?" uchechtl se Remus "Jóó, možná trochu, no tak já už....... dej to sem!'' snažila jsem se mu knihu vzít, místo toho jsem neudržela kontrolu a společně s ním a křeslem na kterém seděl jsem spadla. Remus ležel na zádech, já ležela na něm a lokty se opírala o zem. Oba jsme zčervenali "Promiň já ne......" začala jsem, ale ihned mě přerušil "Vpohodně" usmál se, prudce jsem z něj slezla a pomohla mu vztát "Tak?" zeptala jsem se "Co?" nechápal Remus "Pojď sembou Reme, prosííím" udělala jsem psí oči, načež on těmi svými jen protočil, odložil knížku na místo a otočil se ke mě "Tak pojď" povzdechl si a já si začala radostně poskakovat "Ech........ utrpení to s tebou" opět si povzdechl "Héj! To si beru osobně!" vyšli jsme ven z knihovny, klidně jsme si povídali, Remus byl jediný z Pobertů se kterým to šlo, ale to teď není podstatné. Jdeme chodbou a najednou se za námi objeví Filch "A kurva" zakleju když mi dojde, co se teď bude dít "Slečno Grindelwaldová!" křikl přesládle Filch a já začala utíkat, Remus tam chvíli stál a situaci pozoroval, po chvíli se ale rozběhl za mnou "Košíčky už asi fungujou" zasmál se Remus, no já se spíš bála o svůj život "Určitě" odsekla jsem, v délce jsme slyšeli Filchovo volání, naštěstí už jsme byli blízko "Musíme mu dát nějakou protilátku nebo něco!" křikla jsem udýchaně " Nebo pusu"  navrhl Sirius "Zmlkni, tebe nehonil po celé škole!!!" okřikla jsem ho "To fakt ne" rozesmál se a společně s ním i Potter "Idioti!" práskla jsem dveřma a až do hodiny astronomie si četla, když už bylo kolem jedenácté, vyšla jsem ven a udala se na Astronomickou věž. Byla jsem tam poměrně brzo, hodiny astronomie začínali každou středu přesně o půlnoci. Takže jsem myslela že jsem sama, ale nebyla jsem, stála jsem u zábradlí a koukala na ten překrásný výhled, když jsem na sobě ucítila něčí pohled. Vytáhla jsem hůlku a prudce se otičila "Tome....... co ty tady tahle brzo?" řekla jsem nechálavě "Mohu se zeptat na totéž" odřekl "Dobře, neřešme to, myslím že jsi nepřišel náhodou, že?" ujišťovala jsem se "Chtěl jsem se ti omluvit" řekl po chvíli mlčení "Omluvit? Za co?" nechápala jsem "Za to co ses posledně dozvěděla, byla jsi vyděšená, bylo to na tobě vidět" na to jsem jen přikývla "I přes to jsi tam sennou zůstala, děkuju ti" odtočila jsem se od něj, nechtěla jsem s ním mluvit, den jsem strávila skvěle a tahle debata mi to vše kazila "Mám otázku, chci po tobě ale upřímnou odpověď"  řekl po chvíli Tom "Jakou otázku?" než stihl cokoli říct, otočil mě tak, abych koukla na něj "Bojíš se mě?" vytřeštila jsem oči "Co?!" nechtěla jsem na to odpovídat, navíc Tom chtěl upřímnou odpověď takže "Prostě odpověz" povzdechla jsem si "Možná......." sklopila jsem hlavu, přišel blíž ke mě a jen mě obejmul "Co to....." začala jsem "Tiše" pohladil mě po vlasech, takhle jsme v objetí strávily několik minut "Neublížil bych ti" řekl klidně "Dobře" přikývla jsem, stále jsem se s ním cítila nesvá, jen podstatně méně. Chvíli jsme si povídali, až se na věži začali postupně objevovat další a další studenti. Nastala hodina astronomie a jak rychle začala, tak rychle i skončila, všichni se vratily zpět do svých kolejí aa já rovnou do své postele, usnula jsem jako miminko.